Petr Květina

V hledáčku archeologů a antropologů se ocitly společnosti bez vlastních psaných záznamů, a to jak ty z dávné minulosti, tak i takové, které existovaly ještě relativně nedávno. V mnoha ohledech jsme si velmi podobní či téměř stejní a v lecčems pro nás může být jejich styl života inspirativní.

Jak se ale na archaického člověka, na skutečně existující vzdálené lidské bytosti dívali běžní lidé Západu? Tím „běžní“ máme na mysli ty, kteří nepatřili k cestovatelům, objevitelům, kolonizátorům ani učencům – ti si mimochodem teprve v této době začínali takzvané divochy uvědomovat. I člověk, který necestoval za hranice své všednosti, musel existenci těch druhých vzít na vědomí.