Před tím, než se počátkem listopadu kniha Viktora Pelevina dostala na knižní pulty, objevila se v anonymní podobě hned na několika ruských blozích. Blogeři se začali přít o Pelevinovo autorství. Ačkoli kritici uvedli celou řadu „stylistických prohřešků“ proti Pelevinovu způsobu psaní, knižní podoba textu se od té elektronické téměř v ničem neliší.

Po románech Čapajev a Prázdnota (1996, česky 2001) a Generation „P“ (1999, česky 2002) vyšla česky nejsevřenější a snad i nejpůsobivější autorova kniha, svižná groteska o výchově sovětského opravdového člověka, hrdinského kosmonauta: Omon Ra (1992).

Pelevinův Čapajev a Prázdnota patří k nejvýraznějším dílům ruské literatury devadesátých let dvacátého století – mimo jiné tím, že autor některým anekdotickým rysům čapajevského mýtu dodal spirituální rozměry a zároveň vybavil své hrdiny přízračnou lehkostí sporné identity...

Příběh mladíka, který se dostane do prestižní sovětské školy pro kosmonauty, pojmenované podle "obyčejného člověka" Meresjeva, je pojat jako antiiniciační proces. Velkolepá sovětská továrna na sny a mýty je rozkrývana v bizarních scénách.