Během srpna roku 1895 bylo ve vídeňské svatoštěpánské katedrále nalezeno tělo muže. Při pořízení fotografií z místa činu se za ním objevuje přízrak barona von Reichenbacha. Může opravdu duch ze záhrobí vraždit? Odpověď se snaží urychleně nalézt inspektor Leopold von Herzfeldt, jemuž při objasňování zločinů pomáhá hrobník ústředního hřbitova a začínající spisovatel.
Sovy mají ve dne spát. Ne poděšeně kroužit nad svými deništi, nad smrky, kde třeba roky zimují. Mají spát a probouzet se teprve se soumrakem, zhoupnout se na větvi a neslyšně vyrazit na lov. Ale jak spát, když motorová pila podřezává vedlejší ovocný strom? Jak spát, když se řítí k zemi i větve nedalekých lip s hnízdy, v nichž se nejspíš vylíhly?
Prémii Tomáše Hrácha získal na udílení Ceny Josefa Jungmanna za rok 2024 Václav Křenek, a to za překladatelský debut – převod románu…
Petra Zikmundová je dvorní překladatelkou Virginie Despentes – na jaře jí vyjde již šestý knižní překlad francouzské autorky. Za převod…
Během srpna roku 1895 bylo ve vídeňské svatoštěpánské katedrále nalezeno tělo muže. Při pořízení fotografií z místa činu se za ním objevuje přízrak barona von Reichenbacha. Může opravdu duch ze záhrobí vraždit? Odpověď se snaží urychleně nalézt inspektor Leopold von Herzfeldt, jemuž při objasňování zločinů pomáhá hrobník ústředního hřbitova a začínající spisovatel.
Alternativní spiritualita je všudypřítomná a těžko uchopitelná, může být stejně hravá a podpůrná jako klamavá či nebezpečná. Kniha nabízí sérii silných osobních příběhů, které ukazují „ezo“ v celé jeho ambivalenci. Autoři se přitom vyhýbají jednoduchým soudům a zasazují fenomén do širších sociálních, politických a kulturních souvislostí. I když jejich vnímání světa je ideologicky jasně vyhraněné.
Neige Sinno nechce jen vyprávět svůj příběh, zve čtenáře do svých myšlenek: zvažuje, jak psát o něčem, co bylo dlouho tabu, jak pojmenovat nevyslovitelné. Otčím malou Neige zneužíval od jejích sedmi do čtrnácti let. Po čtyřech dekádách se autorka ke svému traumatu vrací, chce pochopit sebe, svého predátora, nejbližší rodinu. Ukazuje také, že zásadní vinu nese společnost.
Jsou-li zasazeny do správného odborného kontextu, mohou i nařízení o chůzi přes Karlův most nebo Masarykův vztah k abstinenčnímu hnutí představovat inspirativní zdroj pro zkoumání dané doby, nikoli pouhou historickou kuriozitu.
Petra Zikmundová je dvorní překladatelkou Virginie Despentes – na jaře jí vyjde již šestý knižní překlad francouzské autorky. Za převod třetího dílu trilogie Život Vernona Subutexe získala s přihlédnutím k prvním dvěma dílům série Tvůrčí prémii Obce překladatelů.
Neige Sinno nechce jen vyprávět svůj příběh, zve čtenáře do svých myšlenek: zvažuje, jak psát o něčem, co bylo dlouho tabu, jak pojmenovat nevyslovitelné. Otčím malou Neige zneužíval od jejích sedmi do čtrnácti let. Po čtyřech dekádách se autorka ke svému traumatu vrací, chce pochopit sebe, svého predátora, nejbližší rodinu. Ukazuje také, že zásadní vinu nese společnost.
Jsou-li zasazeny do správného odborného kontextu, mohou i nařízení o chůzi přes Karlův most nebo Masarykův vztah k abstinenčnímu hnutí představovat inspirativní zdroj pro zkoumání dané doby, nikoli pouhou historickou kuriozitu.
Petra Zikmundová je dvorní překladatelkou Virginie Despentes – na jaře jí vyjde již šestý knižní překlad francouzské autorky. Za převod třetího dílu trilogie Život Vernona Subutexe získala s přihlédnutím k prvním dvěma dílům série Tvůrčí prémii Obce překladatelů.
