Pro někoho může být přepadení traumatem na celý život. Co když ale existují lidé, kteří chtějí být přepadeni „jak se sluší a patří“? Příběh o převrácení rolí a odkrývání těch nejutajovanějších zákoutí duše je (nejen) psychologickým thrillerem, ale i působivou ukázkou mísení žánrů, v níž čtenář nalezne odpověď na otázku, co je lehčí než vzduch.
Zajímá vás, kde lidé nejčastěji hledají informace o knihách? Ať už nechcete sami přijít o žádná dobrá doporučení, nebo pracujete v knižním průmyslu a váháte, jak postavit knižní marketing, mohla by vás zajímat zpráva americké agentury NIQ. Nabídla souhrn průzkumu, v němž se zaměřila na problematiku sdílení čtenářských zážitků ve Velké Británii.
Zajímá vás, kde lidé nejčastěji hledají informace o knihách? Ať už nechcete sami přijít o žádná dobrá doporučení, nebo pracujete v knižním průmyslu a váháte, jak postavit knižní marketing, mohla by vás zajímat zpráva americké agentury NIQ. Nabídla souhrn průzkumu, v němž se zaměřila na problematiku sdílení čtenářských zážitků ve Velké Británii.
Pro někoho může být přepadení traumatem na celý život. Co když ale existují lidé, kteří chtějí být přepadeni „jak se sluší a patří“? Příběh o převrácení rolí a odkrývání těch nejutajovanějších zákoutí duše je (nejen) psychologickým thrillerem, ale i působivou ukázkou mísení žánrů, v níž čtenář nalezne odpověď na otázku, co je lehčí než vzduch.
V podání Pavla Hoška není Kryl jen politickým rebelem, ale hluboce věřícím „písmákem“ a novodobým prorokem, jehož texty dodnes působí jako varovné memento. Doplňuje to ovšem Krylova komplikovaná povaha, jeho někdy až černobílé vidění světa i rizika, která s sebou nese přivlastňování jeho odkazu politickými extremisty.
Jedenáct příběhů z historie Jizerských hor má zejména díky Chludově kresbě nepopiratelné kouzlo. Škoda jen, že scénáře jednotlivých příběhů bývají popisné a bez point.
Když před dvaceti lety vyšel román irského spisovatele Johna Boyna Chlapec v pruhovaném pyžamu, skoro přes noc se stal literární senzací. Kniha byla přeložena do desítek jazyků, prodalo se několik miliónů kopií, ale vytvořila také úspěšný stín, který se autor od té doby snaží překročit. Povedlo se mu to v tetralogii Živly a v jejím prvním díle s názvem Voda?
V podání Pavla Hoška není Kryl jen politickým rebelem, ale hluboce věřícím „písmákem“ a novodobým prorokem, jehož texty dodnes působí jako varovné memento. Doplňuje to ovšem Krylova komplikovaná povaha, jeho někdy až černobílé vidění světa i rizika, která s sebou nese přivlastňování jeho odkazu politickými extremisty.
Přiznávám rovnou, že když jsem se před třemi lety se zaťatými zuby prokousával nesnesitelně adolescentní knížečkou Montespaniáda (Větrné mlýny, 2006), vůbec mě nenapadlo, že od téže autorky budu takřka jako u vytržení a na jeden zátah číst sugestivní román o vyhnání jedné z mnoha brněnských Němek.
Povídky v antologii Ve světle nebo ve stínu spojuje inspirace obrazy amerického realistického malíře Edwarda Hoppera. Z jeho děl, znázorňujících běžné scény z každodenního amerického života, často čiší znepokojivý dojem, že je cosi v nepořádku. Do antologie přispěla i taková jména jako Stephen King nebo Jeffery Deaver.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
