Kaaberbøl, Lene
Divočarka

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?

Mají literární kritici právo předepisovat, o čem by měli psát autoři non fiction? Nebo porotě Magnesie Litery radit, na která témata se má zaměřit? Následující text odpovídá na volání po diskusi o nominacích na právě vyhlášená ocenění.

Nejobsáhlejší kniha o penisu, která u nás zatím vyšla. Autora, profesí urologa, zajímají hlavně lékařské aspekty věci. Jeho přístup je kvůli tomu žel trochu fyziologicky jednostranný, a navíc místy možná až příliš bulvárně lascivní.

Jako každoročně nabízíme i letos redakční výběr nejlepších knih daného roku. Chceme hlavně připomenout tituly, kterým se nedostalo hlučné propagace – a přesto by neměly zůstat mimo pozornost čtenářů.

Pro Jendu Vosiku je fotbal nejdůležitější na světě. Důležitější než Masarykův portrét, který tatínek s hrdostí věší na stěnu, a mnohem důležitější než důvody, kvůli kterým se musí rodina odstěhovat z Mostu, daleko od kamarádů. Dějinné pohyby prvních dnů, týdnů a nakonec i let nové republiky Jendovu rodinu zavedou přes Prahu a Brno až na daleké Podkarpatsko. I tam se však naštěstí hraje fotbal.

Kapitoly z dějin typografie a zároveň přehledná příručka k rozlišení písem a fontů, k tomu základy typografických pravidel. A spousta, spousta historek spojených s písmenky, jejich návrháři, aktivními uživateli i pouhými konzumenty. Kniha Ten můj font od britského novináře Simona Garfielda je doslova nevyčerpatelná studnice informací.

O novém francouzském překladu Haškova Švejka z roku 2018 se v prosinci polemizovalo na stránkách časopisu Host a debata se zčásti přelila i pod článek překladatele B. Meuniera publikovaný u nás. Nabízíme proto reakci Patrika Ouředníka, kterou otiskla revue Souvislosti.

Román Richarda Powerse The Overstory zaznamenal první velký úspěch loni na podzim, kdy se objevil v užších nominacích na Man Bookerovu cenu. Vítězství v převážně novinářském klání, jakým je Pulitzerova cena, lze vysvětlit mimo jiné aktivistickým rozměrem díla.

Co se musí stát, aby překladatel přeložil nepřeložitelné? Může překládaný text změnit jeho pohled na svět? A v čem spočívají hlavní zádrhele při překládání ze švédštiny? O své zkušenosti se v rozhovoru dělí nositelka Řádu polární hvězdy, překladatelka a pedagožka Dagmar Hartlová, která zprostředkovala českému publiku mimo jiné díla Kerstin Ekman, Stevea Sem-Sandberga, Petera Englunda, ale i Ingmara Bergmana či Augusta Strindberga.

Díky černému kocourovi dvanáctiletá Klára zjistí, že má nadpřirozené schopnosti, které ji řadí mezi divočary. Až svoji sílu a umění propojit se s přírodou ovládne natolik, aby prošla zkouškou ohněm, bude připravena postavit se zlu. Zkouška ohněm je první kniha ze série o Divočarce dánské spisovatelky Lene Kaaberbølové.

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Žil muž jménem Geirmund Heljarskinn a patřil mezi nejpřednější muže Islandu. Přesto, nebo právě proto mělo být jeho jméno zapomenuto. Z jeho rodu však vzešel Bergsveinn Birgisson, jemuž norny určily jako nejpřednější zbraň nikoliv meč, ale jazyk. Když dospěl v muže, rozhodl se odčinit křivdu spáchanou na Geirmundovi.

Náhlé ukončení podpory obnovitelných zdrojů nastartuje v příběhu částečně situovaném do nádherné jesenické přírody nebezpečnou hru s nenulovým součtem. Bude se střílet, bude se vraždit, bude se intrikařit, a to všechno úplně zbytečně.

Konstantin Jireček je pro balkanistiku zásadní osobností – stál u jejího zrodu. Byl ministrem národní osvěty a podílel se na utváření moderního bulharského školství, pro svou dobu napsal významné dílo Dějiny národa bulharského. Letos od jeho narození uplyne 165 let.

Tęcia Werbowski je prozaička, která náleží třem literaturám – polské, francouzské a anglofonní. Její život je však výrazně spjat s Prahou, kde na přelomu 50. a 60. let žila a studovala. Rozhovor se točil kolem jejího života a vztahu k české kultuře a literatuře, ale došlo třeba i na prokletí autobiografičnosti nebo na to, jak jedna z jejích novel posloužila Pavlu Kohoutovi jako námět pro jeho proslulou hru Kyanid o páté.

Kapitoly z dějin typografie a zároveň přehledná příručka k rozlišení písem a fontů, k tomu základy typografických pravidel. A spousta, spousta historek spojených s písmenky, jejich návrháři, aktivními uživateli i pouhými konzumenty. Kniha Ten můj font od britského novináře Simona Garfielda je doslova nevyčerpatelná studnice informací.

Reprezentativní výbor z prací kreslíře Miloše Nováka představuje zapomenutého komiksového pracanta, jehož nejlepší díla vycházela jen v novinách a časopisech. Dodnes mají jeho perokresby skvělou dynamiku a naléhavost.