Pilátová, Markéta
Velký úklid

Co číst v létě? Kniha se hodí jak ve dnech upršených, tak v těch přesluněných a nadměrně horkých. A je nejvyšší čas připravit se na letní dny, ať už budou jakékoli.

Komentář Ondřeje Buddeuse k aktuální situaci Českého literárního centra: „Jedním z důvodů mé výpovědi byla prudce sestupná tendence v komunikaci ředitele MZK Tomáše Kubíčka se mnou v roli vedoucího, a to do té míry, že představovala zásadní přítěž v praktickém fungování centra.“

Jako každoročně nabízíme i letos redakční výběr nejlepších knih daného roku. Chceme hlavně připomenout tituly, kterým se nedostalo hlučné propagace – a přesto by neměly zůstat mimo pozornost čtenářů.

Komentář Pavla Mandyse k aktuální situaci Českého literárního centra: „Nevím, kdo z toho bude mít prospěch, ale česká literatura sotva.“

Komentář předsedy Asociace spisovatelů k aktuální situaci Českého literárního centra: „Zasedání Rady ČLC minulý týden působilo dojmem připraveného představení, které začali narušovat diváci.“

Moje žena ve vypjatějších manželských chvílích poznamenává, že jedináček vyrůstající s matkou zůstane jedináčkem vyrůstajícím s matkou.

Rozhovor s ředitelem Moravské zemské knihovny Tomášem Kubíčkem: „Práce centra by měla být založena na kontinuitě a strategické rozvaze.“

Velký bestseller posledních dvou let je detektivka spíše podprůměrná, která okouzlí jen sváteční čtenářky. Zápletku i způsob vyprávění si půjčuje u lepších autorů a rozuzlení má příliš předvídatelné.

Nekorektní dílo pro děti, ve kterém se stařenka ráda hrabe v popelnici a hlavní dějová zápletka je vystavěna na lsti. Vypráví o nepořádné holčičce Marušce a o tom, jak ji její sousedka učila uklízet. V rámci uklízecích lekcí udělala pořádek i ve vztazích v Maruščině rodině – bohužel na to ale šla poněkud složitě.

Nosit svůj domov s sebou jako korýš na cestách viditelných i na těch vnitřních. Překračovat hranice, přeskočit strach. Dívat se do dáli s rovnými zády. Nová sbírka Marie Iljašenko – to jsou hory, moře a dveře čekající na otevření.

Debut britské autorky napodobuje prózy o zločinech a dětství od Stephena Kinga, ale chybí mu jejich propracovanost i napětí. Jako jednorázové oddechové čtení však uspokojí.

Nápaditě sestavená kniha o seberozvoji v přírodě může přispět k poznání dějin pedagogiky v Čechách, ale třeba také k úvahám, jestli mládí některých čtenářů nebylo až příliš usedlé, a o něco podstatného tak náhodou nepřišli.

Povídky Janet Frameové, patrně nejslavnější novozélandské autorky, se po téměř sedmdesáti letech konečně dočkaly českého překladu. Autorka v nich věrohodně popisuje chudobu novozélandských rodin v první polovině 20. století, krutou realitu tehdejších psychiatrických zařízení, pocit izolace či jinakosti a strach ze smrti. To vše líčí z perspektivy ženy, muže, dítěte, ale i sněhuláka, přičemž tyto úhly pohledu plynule střídá.

Malé izraelské nakladatelství slaví úspěch s edicí o významných ženách. Knížky o tanečnici, básnířce, parašutistce či předsedkyni vlády odpovídají na rostoucí poptávku po ženských hrdinkách v literatuře pro děti.

Třetí pokračování fantasy série má převážně akční děj a ústřední příběh zamotává jen málo. Cílová skupina – tedy starší školní děti – však bude spokojena.

V úvodní kapitole s názvem Enter vstupuje vypravěč, vlk samotář, do Pekla, totiž do života v moderním státě Kosovo. Stejně jako všechny mladé státy prožívá i Kosovo to, co se v angličtině označuje jako nationbuilding. S odkazem na Dantovu Božskou komedii vnímá současný kosovský spisovatel Ag Apolloni tento stav jako peklo. Na jeho konci, v kapitole Exit, se sice nachází východ, nevede však do Ráje ani k pozitivní katarzi. Protože „Utrpení moudrých lidí skončí jen tehdy, až blbci podpálí svět.“

V dětské literatuře málo vídaný žánr reportáže umožní autenticky nahlédnout do každodenní rutiny poštovních doručovatelů. Nuda to nebude, listonoš Bartoš je čtverák a umí v tom chodit. Ilustrace se surreálnými prvky jsou rovněž nebývale výmluvné a budou konvenovat vkusu šibalů školou povinných.