Andrej Bitov a Puškin potřetí

Nedostatek orientačních bodů. Chybí české překlady "revolučních textů", jež určovaly směry vývoje současné ruské literatury, nemáme například vydán kompozičně náročný Puškinský dům prozaika Andreje Bitova (vyšel knižně nejprve v USA v roce 1978, v SSSR poprvé o devět let později, v Rusku v devadesátých letech pak několikrát; mimochodem, český překlad existuje).

Stejně zajímavý by pro pochopení proměn ruského vnímání a "zpracování" klasické literatury byl převod Bitovových knih věnovaných A. S. Puškinovi: 1836 god. Predpoloženije žiť (Rok 1836. Úmysl žít) a 1825 god. Vyčitanije zajca (Rok 1825. Odčítání zajíce).

Andrej Bitov (1937), inspirovaný přesnou souhrou vlastních narozenin a výročí vzniku svého rodného města Petrohradu (Leningradu), se chystá příštího roku svou puškiniádu završit. Bitovovi bude 66 let, Petrohradu 300 a poémě Měděný jezdec 170. Třetí kniha bude věnována roku 1833, roku Pikové dámy a Měděného jezdce. "Zachovaly se všechny vrstvy rukopisů poémy," líčí nadšeně spisovatel redaktoru týdeníku Ex Libris, "a je to strhující čtení. Žádné promyšlené dílo zaznamenané geniálním profesionálem, naprosto ne. Poéma sama vyplula, zjevila se z nebytí. Narazil jsem v rukopisech na několik věcí, které běžného badatele nemohly zajímat."

Naše české představy o vztahu ruských spisovatelů k A. S. Puškinovi jsou ve srovnání s realitou zastydlé a okoralé; tradice "můj Puškin" (z nejznámějších M. Cvetajevové, A. Achmatovové, V. Nabokova, A. Siňavského, ale i D. A. Prigova) se vyvíjí s výmluvnými a inspirativními zákrutami a napovídá mnohé nejen o samotných autorech, ale o celkové literární situaci daného období. Český Puškin by se potřeboval protáhnout a shodit nánosy bronzu podobně, jako se to daří českému Shakespearovi. Ale netřeba čekat na třetí část Bitovovy trilogie; její autor se ostatně posmívá novinářským "konzumním" klišé: "Ze všeho nejraději mám otázky - čímpak nás potěšíte, co chystáte nového... Beztoho jste ještě nepřečetli ani to hotové." Začněme třebas Puškinským domem.