Čechov, Anton Pavlovič
Rozmluva člověka se psem

ukázka beletrie zahraniční

Byla měsíčná mrazivá noc. Alexej Ivanyč Romansov setřepal z rukávu zeleného čertíka, opatrně otevřel branku a vstoupil do dvora. "Člověk," filosofoval, balancuje kolem hromady odpadků, "je jen prach, přelud a popel.

Anton Pavlovič Čechov: Rozmluva člověka se psem

Byla měsíčná mrazivá noc. Alexej Ivanyč Romansov setřepal z rukávu zeleného čertíka, opatrně otevřel branku a vstoupil do dvora.
"Člověk," filosofoval, balancuje kolem hromady odpadků, "je jen prach, přelud a popel. Pavel Nikolajič je gubernátor, ale i on je popel. A jeho zdánlivá velikost - to je jen sen a dým… Stačí fouknout, a všechno je pryč!"
"Vrrr…," dolehlo k uším filosofovým.
Romansov pohlédl stranou a sotva dva kroky od sebe spatřil obrovského černého hafana z rodu stepních ovčáků, velkého jako urostlý vlk. Seděl u kůlny a rachotil řetězem. Romansov na něj pohlédl, zamyslel se a ve tváři se mu zrodil údiv. Pak pokrčil rameny, pokýval hlavou a smutně se usmál.
"Vrrr…," opakoval pes.
"Nnerrrozumím!" rozhodil rukama Romansov. "Copak ty… copak ty můžeš jen tak vrčet na člověka? Co?! No to slyším prvně v životě. Kdyby mě pánbu na místě zabil… Copak ty nevíš, že člověk je pán tvorstva? Tak se podívej… Hned jsem u tebe… Dívej se… No tak - jsem člověk, nebo ne? Co ty na to? Jsem člověk nebo ne? Mluv!"
"Vrrr… Haf!"
"Dej mi pac," podal Romansov psovi ruku. "Tlapu! Ach tak! Takže vy neračte!… No prosím. Hned si to poznamenáme. A zatím vám dáme jednu přes hubu… Láskyplně…"
"Haf! Haf! Vrrr… haf! Hafhaf!"
"Jo tak ty budeš kousat! To je mi pěkné, věru moc pěkné! To si budem pamatovat. Takže ty zkrátka na to, že člověk je vrchol dokonalosti a pán tvorstva, jednoduše kašleš! Z čehož plyne, že bys mohl kousnout i Pavla Nikolajiče! Je to tak? Před Pavlem Nikolajičem všichni padají na kolena, kdežto pro tebe je totéž, co jakýkoli jiný krám, ano? Rozumím ti dobře? Aááá… Takže pán je nakonec socialista! A teď mi koukej odpovědět: Jsi socialista?!"
"Vrrr… haf! Haf!"
"Hele, nekousej… Počkat, co já jen to chtěl?… Ach ano, to s tím popelem. Člověk foukne - a je to pryč! Fúúú! Tak proč tu ale jsme, to bych rád věděl! Rodíme se v mateřských bolestech, jíme, pijeme, studujeme vědy, umíráme… ale k čemu to všechno? Jsme popel! Člověk… nemá cenu! Třeba ty jsi pes a ničemu nerozumíš, ale kdybys to uměl… a porozuměl mi! Kdybys byl schopen pochopit lidskou psychologii!"
Romansov zakroutil hlavou a odplivl si.
"Jsem špína… Ty si myslíš, že já, kolegiátní tajemník Romansov… jsem pán tvorstva! Mýlíš se! Jsem příživa, úplatkář a licoměrník… Já jsem ničema!"
Alexej Ivanyč se udeřil pěstí do prsou a rozplakal se.
"Zlolajník a našeptavač… Ty si myslíš, že Jegorku Korňuškova nepropustili kvůli mně? Co? Tak si dovolím se vás otázat, kdo podle vás zašantročil těch dvě stě rublů pro výbor a pak to všechno hodil na Surgučova? Že by někdo jiný, než já? Já - ten mizera a farizej… Ten jidáš! Podvodník, lichvář… a lump!"
Romansov si otřel slzy rukávem a rozvzlykal se:
"Jen mě kousni! Žer! Mně jaktěživ nikdo neřekl vlídného slova… Všichni mě v duchu považují za padoucha, ale do očí jen samé lichotky a chvála - jinak nic! Aspoň jednou kdyby mi někdo tu hubu řádně zmlátil a vyčinil mi! Jen žer, pse! Kousej! Trrrhej toho antikrrrista! Pochutnej si na prrorradníkovi!"
Romansov se zapotácel a upadl na psa.
"Tak, přesně takhle! Roztrhej tu hnusnou tlamiznu! Jen mě nelituj. Sice to bolí, ale nešetři mě. A do ruky mě taky hryzni! Aha, už teče krev! Takhles to chtěl, co? No ano! Mersí, Bobíku… nebo jak se to jmenuješ! Mersí… A taky kožich mi roztrhej… Bližního jsem zaprodal a za stržené peníze si koupil kožich… A brigadýrku s kokardou taky... Ačkoli, co jsem to vlastně chtěl?… Ach ano, je čas jít… Sbohem, pejsku… ty muj hafánku jeden…"
"Vrrr…"
Romansov psa pohladil, nechal se ještě jednou kousnout do zadnice, zahalil se do kožichu a vrávoravě se vydal ke svým dveřím…
Když se druhý den v poledne probudil, uviděl Romansov cosi neobvyklého. Hlavu, ruce i nohy měl celé převázané. U postele stála uplakaná žena a ustaraný doktor.

Přeložil Libor Dvořák

Diskuse

Vložil: LB, 22.01.2005 13:01
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Diky za upozorneni, opraveno.
Vložil: Michaela, 21.01.2005 12:12
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Myslim, že v třetím odstavci má být: ... dva kroky OD sebe ...
Vložil: , 02.12.2004 12:47
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Paní Romansovová, myslím já.
Vložil: já, 01.12.2004 13:46
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Docela divné.Mimochodem, kdo byla ta žena u postele?
Vložil: , 16.12.2003 11:23
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
GOOd!!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3483x

katalogy

štítky k článku

Inzerce