Sorokin, Vladimir
Teplý špek

ukázka beletrie zahraniční

Chrušcov Stalina, ležícího na obrovské rozestlané posteli, pomalu svlékal. V ložnici pana hraběte bylo světlo: zdi, potažené šeríkovou látkou, osvětlovala tři nástěnná svítidla, která nasvítila i velké portréty ve vyřezávaných pozlacených rámech...

Vladimir Sorokin: Teplý špek
úryvek z románu

Chrušcov Stalina, ležícího na obrovské rozestlané posteli, pomalu svlékal. V ložnici pana hraběte bylo světlo: zdi, potažené šeríkovou látkou, osvětlovala tři nástěnná svítidla, která nasvítila i velké portréty ve vyřezávaných pozlacených rámech. Prostřední, šedorůžovobleděmodrý, nepochybně práce Picassova, zobrazoval Larisu Rejsnerovou, sedící ve zlaté vaně s mlékem; souměrně po obou stranách pak visely portréty Lenina a Stalina, které v klasickém stylu a v hnědomodrých tónech provedl Brodskij. Z reproduktoru radiopřijímače zazníval přímý přenos opery Ambroise Toma Mignon. V krbu popraskávala březová polena.
"Ta tvá kolínská ale voní...," pohladil Stalin snědou Chruščovovu skráň. "Pokaždé mě znovu připravuje o rozum."
"Jsem rád, můj chlapče, že jsem s to překvapit tě alespoň něčím."
Chrušcov rozepnul na Stalinově košili i poslední knoflíček, rozhrnul svýma chlupatýma neodbytnýma rukama velejemné hedvábí a rty se přisál k nápadně holé vůdcově hrudi.
"Pokud jde o tebe, mon ami, nedá se můj cit přirovnat naprosto k ničemu," zavřel oči Stalin. "Je to… jako strach."
"Chápu, můj chlapče…," zašeptal Chruščov přímo do drobné Stalinovy bradavky a jemně ji uchopil velkými smyslnými rty. Stalin zasténal. Chrušcov mu opatrně rozepnul kalhoty, stáhl dolů poloprůhledné černé trenýrky a vypustil tak na svobodu vzpínající se snědý vůdcův falos. Hrabě si naslinil prsty a jal se jimi jemně hníst Stalinovu bradavku, ale jeho rty již putovaly po vůdcově těle dolů, k falosu, nalévajícímu se krví.
"Ach…, jak často o tobe přemýšlím…," mumlal Stalin. "Kolik místa je ti vyhrazeno v mém bezbřehém životě…"
"Masculinum," rty hrabete se dotkly rudofialové hlavičky.
Stalin vykřikl a rukama stiskl Chrušcovovu hlavu. Rty hraběte si začaly - zpočátku jemně, ale postupem času stále nenasytneji - pohrávat s vůdcovým žaludem.
"A ted spirálu… prosím spirálu…," sténal Stalin, zarývaje prsty do dlouhých stříbřitých vlasů hrabětě.
Silný Chrušcovův jazyk se spirálovitě rozběhl po hrotu vůdcova údu.
"Víš… milácku… ne… sacre… já bych… ale ne… a ted… ted…!" zmítal se v prachových peřinách Stalin.
Hraběcí jazyk se opatrně dotkl samého konečku údu a začal rozevírat močový kanál.
"Ale… ale zatím ne! Nenech mě!" zvracel Stalin oči v sloup.
Chruščov silně stiskl vůdcova vejce, křečovitě přitažená až ke kořeni údu.
"Aby to nevyrazilo ven… óóó… to mi přikaž. Přikaž mi to pěkně postaru! Ale něžně! Hlavně nežně!"
"Tak mi nastav zadeček, můj sladký chlapče," nařídil měkce Chruščov, pevně svírající Stalinova vejce. Fňukající Stalin se převrátil na břicho:
"Chlapeček se bojí… dej mu pusinku na zádíčka…"
"To víš, že dáme pusinku na zádížka…," Chruščov shrnul košili ze Stalinových ramenou a začal je pokrývat pomalými polibky. Stalin sténal do polštáře. Chruščov se mu dlouze přisál mezi lopatky, pak se jeho rty přestěhovaly až k uchu a zašeptaly:
"Čehopak se chlapeček bojí?"
"Tlustýho červíčka…," štkal Stalin.
"A kde bydlí ten tlustej červíček?"
"U pána v kalhotách."
"A co ten červíček chce?"
"Vtrhnout."
"Kampak?"
"Chlapečkovi do zadečku."
Chrušcov si rozepnul kalhoty, vytáhl z nich dlouhý křivý úd s hrbolatým žaludem, na jehož lesklé pokožce byla vytetována hvězda. Hrabe si plivl do dlaně, plivancem omázl Stalinovu řiť, namáčkl se na něj zezadu a v měkkých rázech začal svým údem pronikat do vůdce.
"Ty už jsi… pane… ale ne… jemně! Hlavně jemně!" sténal Stalin.
"Ty muj sladký cínový vojáčku…," šeptal mu Chruščov do ucha.
"Ale proč… tolik trýzně… óóó… k čemu to clověku je…," kousal se Stalin do rtu.
"Aby zapomněl… aby na všechno na svetě zapomněl, ty můj chlapečku…" Hraběcí úd už úplně pronikl do Stalinovy řiti. Zatímco levá ruka hraběte dál svírala vůdcova varlata, pravá ho uchopila za úd a začala ho zvolna masturbovat. "Ty… to… to prece…," zaúpěl Stalin. "Co to pán s chlapečkem dělá?"
"Pán jebe chlapečka do zadečku," šeptal horce Chrušcov.
"Ale jak? Jak?"
"Sladce…"
"Na rozkaz! To se přece může jedině na rozkaz… na jasný rozkaz…"
"Inu ano, na jasný rozkaz."

 

 

Překlad © Libor Dvořák
Převzato z časopisu www.splav.cz

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4688x

Inzerce
Inzerce