Grynberg, Henryk
Prawda nieartystyczna

recenze beletrie zahraniční

Kniha polského židovského spisovatele Henryka Grynberga "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) je souborem dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie...

"Lidé lidem připravili ten osud..."
Henryk Grynberg: Prawda nieartystyczna, wydawnictwo Czarne, Wolowiec 2002

"Viníky velkého zla jsou obyčejní, normální lidé. Jeho počátky je třeba hledat v jejich každodenním chování, a ne v tajemných silách. Není dílem vůdců, fanatiků, netvorů nebo projevem nemoci...", píše na počátku své eseje Novodobé velké zlo polský židovský spisovatel Henryk Grynberg. Na počátku je třeba podotknout dvě věci... Zaprvé - věta v nadpisu, vypůjčena z motta knihy Žofie Nalkowské Medailony (poskládáné z polodokumentárních reportáží o lidech, jejichž osudem se stala Osvětim) je stále pravdivá a aktuální... Zadruhé - problematika polského antisemitismu je i po několika desítkách let velice žhavá a Poláci o ní mluví buď neradi, nebo velmi opatrně. S nadsázkou lze říci, že s pogromy, které probíhaly na počátku léta 1941 ve více než pětadvaceti obcích na severovýchodě Polska (nejznámější je asi vesnice Jedwabne, ve které - na pokyn nacistů - polští sedláci spálili v místní stodole několik set židovských sousedů), nebo s událostmi na univerzitách v roce ´68 (Polsko se v rámci arabsko-izraelského konfliktu postavilo na stranu Arábie a po následné vlně antisemitismu a sionistické reakci emigrovalo mnoho židovských intelektuálů - kromě filosofa Leszka Kolakowského a dalších i Henryk Grynberg...) se Poláci vyrovnávají prakticky dodnes. Důkazem toho nejsou pouze vášnivé debaty mezi odborníky, internetové nebo mediální diskuze nebo sociologické analýzy... Ale i to, co se děje v posledních letech v literatuře. Můžeme začít u dalšího středoevropského státu - u Maďarů - a u Nobelovy ceny za rok 2002 (Imré Kertesz). Záhy se však dostaneme zpět do Polska - k prvnímu místu prestižní literární soutěže NIKE, kterou získala Joanna Olczak-Ronikier za svou knihu Zahrada mojí paměti.
Grynbergova "Pravda nieartystyczna" (Neumělecká pravda) není beletrií jako v prvních dvou případech, ale jde o soubor dvanácti esejí - prvních osm vyšlo již v roce 1984 v západním Berlíně v Bibliotece Archipelagu, zbylé čtyři byly počátkem devadesátých let publikovány časopisecky (Res Publika, Tygodnik literacki, Odra a Czas kultury). Autor se nezabývá pouze současnými teoriemi a všeobecně známými historiografickými fakty druhé světové války. Snaží se jít hlouběji do historie a kořeny zla hledat už např. v 19.století, ve kterém rozdíly mezi Poláky a Židy nejen v kultuře a ve způsobu života, ale především v náboženství a mentalitě, byly již více než zřetelné.
Jedna esej je věnována tématu Židů v polské literatuře (toto téma se táhne v minulém století od dob Žofie Nalkowské a Tadeusze Borowského až po současnost - Paula Huelle a jeho knihu Davídek Weiser nebo výše zmiňovanou laureátku ceny NIKE), další s názvem Terra Incognita je situována do doby pozitivismu a figuruje v ní spisovatelka Eliza Orzeszkowa, která se ve své době problematikou židovství též hodně zabývala a která, stejně jako velká většina polské populace, uvažovala, že "Židovi bude nejlépe, pokud bude co nejméně Židem, protože v celé evropské tradici je židovství považováno (ještě dnes) za jev negativní sám o sobě..." Orzeszkowa "toužila po odstranění tohoto společenského "mrzáctví" a jako štědrá humanistka chtěla Židům zajistit právo a spravedlnost ve společnosti k nim negativně naladěné," obhajuje autorčinu nevědomost a neznalost jiné kultury v protikladu k jejímu dobrému úmyslu Grynberg. O kus dále dodává: "Holocaust nemůže být metaforou "lidského utrpení", protože Židé neměli a nemají žádnou povinnost trpět za lidskost. Nechť alespoň v poosvětimském světě každý trpí na svůj vlastní účet."

Grynbergův spravedlivý, humanistický a především kritický pohled na antisemitismus má určitě šanci přiblížit se pravdě. Je však jen dalším z řady mnoha názorů, neboť ve skutečnosti neexistuje ani jedna jediná pravda, ani její dva striktně oddělené protipóly. Existují pouze miliony jejích variant. Neexistuje roz(h)řešení. Neustále dokola se však opakuje historická zákonitost: "Židé na své straně nikdy neměli většinu. Což vůbec nemusí být negativní, protože ji na své straně nikdy neměl ani Bůh (ani židovský, ani křesťanský). Příslušnost k většině nemusí být vždy chvályhodná, už jen proto, že většina převážně nemá pravdu. Něco o tom věděl: Kopernik, Kolumbus, Giordano Bruno a další. Být Židem, tedy menšinou, navíc čím dál menší, není samo o sobě důvodem ke znepokojení, ale může být důvodem k pýše (mnohem víc opatrný musí být ten, kdo se ocitl ve většině). Naopak, důvodem ke znepokojení je každá forma patologie na mezinárodní škále, navíc ve světě tak poddajném infekcím a myšlenkovým úrazům, následkem nepřirozené centralizace, komunikace a technologie - a především dezinformace."
Bára Gregorová 15/2/2003


Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 68 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

69%čtenáři

zhlédnuto 2642x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce