Desarthe, Agnes

Desarthe, Agnes

portrét beletrie zahraniční

Pár minut dokonalého štěstí, Nedůležité tajemství, Pět fotografií mé ženy - tři romány mladé francouzské autorky.

Agnes Desartheová

*1966, absolventka ENS, lingvistka, učí a překládá z angličtiny, kromě románů píše také knihy pro děti

Pár minut dokonalého štěstí
(Quelques minutes de bonheur absolu, Editions de l´Olivier, 1993)
Cyrille - porodní asistentka na klinice, její sestra Macha - zpěvačka, vdává se, těhotná, mondénní matka zklamaná, že Cyrille je tak "obyčejná" dívka, Viviane - kolegyně, konformní, bude se vdávat, život je klišé. Cyrille ji nechápe, připadá jí divná.
Cyrille je jiná, poté, co se s osudovou láskou rozešla, muži ji tak nezajímají. Svět dětství s její sestrou pro ni neskončil, odmítá přijmout realitu. Všechno bylo tehdy jinak: jejich hry, sny, plány do budoucna. Je nešťastná, chybí jí sebevědomí, nechce se zařadit do světa kolem, nikdo ji nemá rád, ani rodiče, sestra si žije vlastním životem a s ní nepočítá, i když se tváří, že je na ni hrdá (na koncertě).
Život na klinice - rodí se děti, ženy se dožadují pomoci, život jde dál. Cyrille by ráda navázala kontakt s pacientkou, ale vše se odvíjí jinak, než si představuje. Každý si žije podle svého, Cyrille tam nemá místo.
Cyrille si uvědomuje, že je třeba vyrovnat se s faktem, že dospíváme, stárneme, zemřeme - to poznání je její druhé narození.
V obou knihách si postava lehá na zem a pozoruje svět zespoda: Cyrille při přemýšlení o smrti - vidí nohy kolemjdoucích, jak život plyne. Emile Hortchak, když se opije.
"Dnes jim bylo skoro šedesát, ačkoli pro to nic nedělali, nepřáli si mít vrásky, ani únavu, žlutý a ztuhlý, nehybný tuk života. Jako všichni nedělali nic jiného, než že tu nadále byli... Za pár let se i Cyrille bude cítit blíž svému konci než počátku. Je lepší to čekat a připravit se... Stačí nechat se unášet, nebojovat s proudem, od mostu k mostu, hlavu akorát tak nad vodou, aby se mohla kochat změnami krajiny." (s.192)
"Cyrille musí oplakat dětství, aby mohla čelit budoucnosti..." (Magazine littéraire, 9/98, s.87)

Nedůležité tajemství
(Un secret sans importance, Editions de l´Olivier, 1996)
Violette, dívka neurčitého věku, která zůstala sama - manžel Tal je nezvěstný, otec i matka zemřeli, po matčině smrti se ocitla na psychiatrii, žije dál pod prášky, bojí se je nebrat, ale pomalu se vrací do života - prostřednictvím Emila Hortchaka, vedoucího katedry? , souseda, který k ní denně zajde ráno na kávu.
Američanka Harriet, sekretářka omylem, pak asistentka, tajně miluje Hortchaka, její spolupracovník, ženatý, čeká dítě s modelkou, tajně miluje Harriet. Jabrowski, starý kamarád Hortchaka, objeví Gabriela, velký talent, kluk, který vyrostl jen s dědečkem, nakonec se ukáže, že je to Hortchakův nemanželský syn - začne žít s Harriet. Jabrowského žena Sonia umírá na rakovinu, na večírku: dívá se na svět s nadhledem, rozumí všem skrytým vášním a touhám, po smrti její duše létá mezi aktéry dalšího dění a pozoruje je.
"Jsou noci, kdy magie a hrůza opouštějí pohádkové knihy a víří po ulicích a cestách," z obálky, citace z knihy.
"Každý si myslí, že má nějaké tajemství. Pro některé lidi je to bolest, pro jiné radost. Pokaždé je to nedůležité, neboť jednoho dne pozorná ruka, spadlá lehce přímo s nebe, je smete."
Gabriel musí vyřešit problém svého původu, aby se mohl stát mužem. "Postavy A. Desartheové jdou dál rozervané a sužované tak dlouho, až se jim podaří pohřbít dětské strachy a vydobýt sílu k dospělosti..." (Magazine littéraire, 9/98, s.87)

Pět fotografií mé ženy
(Cinq photos de ma femme, Ed. de l´Olivier, 1998)
Román je zamyšlením nad možností vytvořit skutečně věrohodný obraz. Ponoříme se v něm do minulosti starého muže.
Maz a Telma Opassovi spolu žili v manželství padesát let. Měli dvě děti, kluk žije v La Paz, dívka v Tokyu. Telma dnes zemřela. Max na ni nechce zapomenout, proto chce její portrét. Vezme pět fotek z různých období života a obchází zcela náhodně vybrané, rozdílné umělce. Zavedeného malíře, bohémskou matku od rodiny bez peněz, párek studentů malířství, starou vdovu. Dokáže někdo z nich zachytit Telmu? Nikomu se nepodařilo zachytit, co je v jejím pohledu, gestu věčného, ani její životní smutek. Nakonec dochází k poznání: Jen život má cenu.
"Hodně cestoval, přemisťoval se v prostoru, v čase a po celou tu cestu jeho jedinou posedlostí bylo odolat, zůstat nedotčený, z jednoho konce světa na druhý, přes moře a řeky, aby došel až sem/k tomu." Najednou pochopí: život je úhrn lásky přijaté a prokázané.
"Ve svých 80 letech nechává Max Opass fotky pro duši, minulost pro současnost a odváží se žít mezi živými..." (M.-L. Delorme, Magazine littéraire, 9/98, s.87)

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1989x

Inzerce
Inzerce