Michaux, Henri: Un certain Plume

Michaux, Henri
Un certain Plume

ukázka beletrie zahraniční

Originál a dva překlady...

Henri Michaux: Un certain Plume (H. Michaux, L'Espace du dedans, Gallimard, 1996)
Nějaký Pápěrka / překlad Václava Jamka (H. Michaux: Prostor uvnitř, Mladá fronta, 2000)
Jistý Plume / překlad Patrika Ouředníka (H. Michaux: Jistý Plume, Volvox Globator, 1995)

Plume voyage  Pápěrka na cestách  Plume na cestách

Plume ne peut pas dire qu'on ait excessivement d'égards pour lui en voyage. Les uns lui passent dessus sans crier gare, les autres s'essuient tranquillement les mains à son veston. Il a fini par s'habituer. Il aime mieux voyager avec modestie. Tant que ce sera possible, il le fera.

Pápěrka nemůže tvrdit, že by se s ním na cestách lidé mazlili. Jedni po něm bez varování šlapou, druzí si klidně utírají ruce do jeho saka. Nakonec si zvykl. Na cestách radši vystupuje skromně. Dokud to půjde, zůstane u toho.

Plume nemůže říci, že by k němu byli lidé nějak zvlášť ohleduplní. Někteří mu beze slůvka varování dupou na nohy, jiní si mu utírají ruce do saka. Postupem doby si na to zvykl. Cestuje skromně. A bude tak cestovat, dokud to bude možné.

Si on lui sert, hargneux, une racine dans son assiette, une grosse racine:
    "Allons, mangez. Qu'est-ce que vous attendez?
- Oh, bien, tou de suite, voilà."
    Il ne veut pas s'attirer des histoires inutilement.

Když mu, a jak nasupeně, předloží na talíři nějaký tlustý kořen: "Tak přeci jezte! Na co čekáte?"
    "Ó, jistě, jistě, hned to bude, tak, prosím." Nestojí o zbytečné nepříjemnosti.

Řekněme, že mu přinesou na talíři kořen, pěkně tlustý, prorostlý kořen: "No tak jezte. Na co čekáte?"
    "Ach ano, hned to bude." Nechce mít oplétačky.

Et si, la nuit, on lui refuse un lit:
    "Quoi! Vous n'êtes pas venu de si loin pour dormir, non? Allons, prenez votre malle et vos affaires, c'est le moment de la journée où l'on marche le plus facilement.
    - Bien, bien, oui... certainement. C'était pour rire, naturellement. Oh oui, par... par plaisanterie."
    Et il repart dans la nuit obscure.

A když ho v noci odmítnou uložit: "Cože? Přece nejdete z takové dálky, abyste tady spal! Šup, šup, seberte si svůj kufr a saky paky, teď je zrovna ta hodina, kdy se člověku nejlíp šlape."
    "Ano, ovšem, jistě... samozřejmě. To já přirozeně jen tak v žertu. Ovšem, jen... pro zasmání." A vyrazí zas do černé noci.

A řekněme, že mu odmítnou pronajmout v hotelu pokoj: "Co? To jste přijel z takové dálky, abyste šel spát? No tak, popadněte ten kufr, teď k večeru přijde procházka k duhu..."
    "Dobrá... ano... jistě. To byl takový žert. Ano, takový vtip." A odchází do temné noci.

Et si on le jette hors du train:
    "Ah! alors vous pensez qu'on a chauffé depuis trois heures cette locomotive et attelé huit voitures pour transporter un jeune homme de votre âge, en parfaite santé, qui peut parfaitement être utile ici, qui n'a nul besoin de s'en aller là-bas, et que c'est pour ça qu'on aurait creusé des tunnels, fait sauter des tonnes de rochers à la dynamite et posé des centaines de kilomètres de rails par tous les temps, sans compter qu'il faut encore surveiller la ligne continuellement par crainte des sabotages, et tout cela pour...
    - Bien, bien. Je comprends parfaitement. J'étais monté, oh, pour jeter un coup d'oeil! Maintenant, c'est tout. Simple curiosité, n'est-ce pas. Et merci mille fois."
    Et il s'en retourne sur les chemins avec ses bagages.

A když ho vyženou z vlaku: "No vy si snad myslíte, že jsme tři hodiny roztápěli lokomotivu a zapřahovali osm vagónů jen proto, abychom převáželi takového mladíka, jako jste vy, zdravého jako řípa, který může být prospěšný tady a nepotřebuje nikam cestovat, a kvůli tomu jsme asi razili tunely, rozbili dynamitem tuny skal, nakladli, slota neslota, na sta kilometrů kolejnic, nehledě na to, že musíme na trati udržovat ostrahu kvůli sabotážím, a to všechno, aby..."
    "Ano, ovšem, to je naprosto pochopitelné... Já vlastně nastoupil, jen abych to tu trochu okoukl. A teď, prosím, už jsem skončil. Obyčejná zvědavost, že ano. A tisíceré díky." A se svými zavazadly vykročí zas po silnici.

A řekněme, že ho vykážou z vlaku: "Ho! To si myslíte, že zatápíme tři hodiny pod kotlem a že jsme k lokomotivě připojili osm vagónů jenom proto, abyste se mohl vozit, takový mladík! sršící zdravím!, když můžete být užitečný tam, kde jste, jenom trochu chtít! a nemáte pražádný důvod někam jezdit? To myslíte, že kvůli tomu jsme proráželi tunely, vyhazovali do vzduchu skály, nakladli milióny pražců, ať lilo jak z konve nebo mrzlo až praštělo? A to ani nemluvím o tom, že to teď musíme všecko hlídat kvůli sabotérům, a to myslíte..."
    "Ano, ano. Chápu. Nastoupil jsem, abych se trochu porozhlédl, pouhá zvědavost, že. Tisíceré díky." A odchází i se svými zavazadly.

Et si, à Rome, il demande à voir le Colisée:
    "Ah! non. Écoutez, il est dèjà assez mal arrangé. Et puis après Monsieur voudra le toucher, s'appuyer dessus, s'y asseoir... c'est comme ça qu'il ne reste que des ruines partout. Ce fut une leçon pour nous, une dure leçon, mais à l'avenir, non, c'est fini, n'est-ce pas.
    - Bien! Bien! c'était... Je voulais seulement vous demander une carte postale, une photo, peut-être... si des fois..."
    Et il quitte la ville sans avoir rien vu.

A když by si v Římě rád prohlédl Koloseum: "Tak to ne! Heleďte, už teď není v nejlepším stavu. A pán si určitě bude chtít sáhnout, opřít se, nebo si dokonce sednout... To pak není divu, že máme všude samé rozvaliny. Dostali jsme za vyučenou, tvrdě za vyučenou, ale teď už k tomu docházet nebude, jasné?"
    "Ano, ovšem... Já jenom... Chtěl jsem vás poprosit o pohlednici, o fotografii... kdyby snad... příležitostně..." A odjede z města, aniž co viděl.

A řekněme, že chce v Římě navštívit Koloseum.
    "To tak! Vždyť už je na spadnutí. A pán si bude chtít sáhnout, pán se bude chtít opřít, pán se bude chtít posadit, to známe, a pak nám tu zbudou samé ruiny. Život se s námi nemazlil, víte, ale poučili jsme se, byla to tvrdá škola, ale je konec, už nikdy víc!"
    "Ano, to chápu. Chtěl jsem... nějakou pohlednici, víte, nebo fotografii, jestli by náhodou..." A opouští město, aniž by zřel jeho krás.

Et si sur le paquebot, tout à coup le Commissaire du bord le désigne du doigt et dit:
    "Qu'est-ce qu'il fait ici, celui-là? Allons, on manque bien de discipline là, en bas, il me semble. Qu'on aille vite me le redescendre dans la soute. Le deuxième quart vient de sonner."
    Et il repart en sifflotant, et Plume, lui, s'éreinte pendant toute la traversée.
    Mais il ne dit rien, il ne se plaint pas. Il songe aux malheureux qui ne peuvent pas voyager du tout, tandis que lui, il voyage, il voyage continuellement.

Nebo na lodi, když na něj palubní důstojník najednou ukáže prstem: "A co tenhle tady pohledává? Koukám, že tam dole už nevědí, co je to kázeň. Sundejte mi ho ale rychle do kotelny, druhá směna už zvonila." A jde pryč, pohvizduje si, kdežto Pápěrka pak dře a dře, dokud loď nedopluje.
    Ale nic nenamítá, nestěžuje si. Myslí na ty nešťastníky, kteří cestovat vůbec nemohou, zatímco on si cestuje, cestuje dnes a denně.

A řekněme, že stojí na palubě parníku. Loďmistr na něho pohlédne a řekne: "Co tu dělá tenhle? Zdá se mi, že dole nevědí, co je disciplína. Šup s ním do kotelny, a ať to sviští. Já mám po službě." A odchází a pohvizduje si, zatímco Plume celou cestu dře jako mezek. Ale neříká nic, nestěžuje si. Myslí na všechny ty, kteří nemohou cestovat, kdežto on je na cestách stále, stále na cestách.

 

© Henri Michaux, Václav Jamek, Patrik Ouředník

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2273x

katalogy

Inzerce
Inzerce