Montebello, Denis
Dopis 1 pro Livres.cz

ukázka beletrie zahraniční

Jeden špatný kritik se vysmíval Rosie Carpe od Marie Ndiaye (a chlubil se, že román ani nečetl)...

Dopis pro Livres.cz
L'assiette de Denis Montebello (janvier 2002)

Un critique mauvais (mauvais critique aussi) raillait le Rosie Carpe de Marie Ndiaye (qu'il se vantait de n'avoir pu lire). Il lui
préférait, clamait-il, le roman d'Anne Brochet ou telle nouvelle d'Annie Saumont. Je songeais, en l'écoutant, au dialogue de Platon, a cet échange entre Socrate et Gorgias a propos de la rhétorique.
Délaissant ces nouveaux sophistes que sont les publicitaires, oubliant la cuisine littéraire, je me transportai, par le truchement de la métaphore que filait si hardiment le journaliste, de Paris a Leipzig, Hellerau, de la routine de ce dimanche a la journée du 27 juillet 1914 ou Kafka écrit (dans son journal): "Le soir dans le jardin de l'hôtel Askanischer Hof. Mangé du riz a la Trautmannsdorf et une peche."
Je le revois essayant de couper sa petite peche verte avec son couteau.
Je me revois l'observant tout en buvant mon vin.
Je le revois m'observant par-dessus ses Fliegende Blätter et j'éprouve comme un malaise, comme une honte a finir mes céteaux de la Cotiniere (des petits poissons qui ne sont pas, je le répete, des bébés soles).
Je pense a ce passage de la Lettre au pere, achetée a Prague et lue a L'Auberge des pecheurs, ou le fils se rappelle, lui rappelle cette phrase terrible qu'il brandissait comme une menace: "Je te viderai comme un poisson!"
Dimanche prochain, au marché -j'habite a La Rochelle, au bord de l'Atlantique-, je n'acheterai pas de céteaux de la Cotiniere. Je demanderai plutôt des blancs de seiche. On vous les prépare sous vos yeux, on vous les entaille avec un grand couteau bien affuté, et vous n'avez plus qu'a les confier , en commençant par la face ainsi scarifiée, a la poele, une vieille poele précise mon poissonnier tout en écrivant sa page.
Dimanche prochain, donc, je regarderai le poissonnier écrire son texte sur la page blanche (il ne laisse pas l'encre sécher!), je lirai avec lui le palimpseste et reverai a d'autres pages, de terre celles-la, je découvrirai les traces, les marques dans le sol, a meme la roche, de ce que l'archéologue identifie comme "labours croisés". Je verrai ces cités assiégées par les barbares, étranglées par leurs murailles, des murailles bâties a la hâte, avec ce qui tombe sous la main, colonnes ou steles. Je verrai le paysan labourer ce qui était forum ou temple, écrivant malgré lui palindromes et boustrophédons.

Bonne année (nous sommes, je ne l'oublie pas, en 2002!)

A bientôt,
Denis Montebello

Jeden špatný kritik se vysmíval Rosie Carpe od Marie Ndiaye (a chlubil se, že román ani nečetl).Víc se mu líbil, jak prohlašoval, román od Anne Brochet nebo jakási povídka od Annie Saumont.
Poslouchal jsem ho a myslel jsem na jeden Platonův dialog, na rozmluvu Sokrata s Gorgiem o rétorice.
Nechme být ty nové sofisty, tedy publicisty, zapomeňme na literární kuchyni.
Prostřednictvím metafory, již ten žuranlista tak směle navlékl, se přemístím z Paříže do Lipska, Hellerau, z běžnosti dnešní neděle přejdu do 27. července 1914, kdy Kafka napsal (do svého deníku): "Večer v zahradě hotelu Askanischer Hof. jedl rýži po trautmannsdorfsku a broskev."
Vidím ho, jak se snaží nožem rozkrojit malou zelenou broskev.
Vidím se, jak ho pozoruji, přitom popíjím víno.
Vidím ho, jak mě pozoruje přes své Fligende Blätter a cítím jakous nesnáz, ostych dojíst své rybičky "céteaux" z la Cotiniere (rybky, které nejsou, znovu opakuji, děťátka jazírů).
Myslím na tu pasáž z Dopisu otci, který jsem si koupil v Praze a četl v hostinci U rybářů a v němž syn vzpomíná, připomíná tu strašnou větu, jíž máchal jak výhrůžkou: "Vykuchám tě jak rybu!"
Příští neděli si na trhu -bydlím v La Rochelle, přímo u Atlantiku- tyhle rybky z la Cotiniere nekoupím. Řeknu si spíš o sépie. Ty vám připraví před vašimi zraky, dobře naostřeným nožem je vydlabou a vy už je pak jen hodíte na pánvičku, začněte tou skarifikovanou stranou, hoďte je na starou pánvičku, přesvědčuje mě můj prodavač ryb a dál popisuje svou stránku.
Příští neděli se tedy budu dívat, jak prodavač ryb píše svůj text na bílý papír (inkoust mu ani neoschne!), budu ten palimpsest číst s ním a snít o dalších stránkách, tentokrát zemitých, budu pátrat po stopách, rýhách v zemi i ve skále, po tom, co archeolog určuje jako "prolínání orby". Uvidím ta města obléhaná barbary, přiškrcená hradbami, hradbami vybudovanými ve spěchu s pomocí všeho, co přišlo pod ruku, sloupů i náhrobků. Uvidím rolníka, jak obdělává půdu tam, kde bývalo forum nebo chrám, a nechtě tvoří palindromy, píše brázdovým písmem.

Dobrý nový rok (nezapomínám, že jsme v roce 2002!)

Brzy nashledanou,
Denis Montebello

Pozn. překl., abyste se v tom vyznali:
Rosie Crape (román spisovatelky Marie Ndiaye): Růženka Kaprová 
Anne Brochet (herečka, vydala i román): Anna Štiková 
Annie Saumont (spisovatelka) homonymickou záměnou za "saumon" vznikne Anička Lososová
Céteaux - český ekvivalent pro tyto rybky, které vypadají jako malé "soles", jsem zatím nevypátrala
Sole - jazír (ryba)

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1463x

Inzerce
Inzerce