Ben Jelloun, Tahar
Les amandiers sont morts de leurs blessures

ukázka beletrie zahraniční

Byl jsem prorokem moudrosti a pravdy. Měl jsem klíče od města. Pán moří a rybářů. Dnes jsem hřbitovem na spálené zemi...

Tahar Ben Jelloun
ukázky z básnické tvorby

Byl jsem prorokem moudrosti a pravdy. Měl jsem klíče od města. Pán moří a rybářů. Dnes jsem hřbitovem na spálené zemi. Nejkrásnější z hřbitovů, kam přichází šílenství, kde přespávají lidé, kteří zešíleli z dobroty, nemocní láskou, zmatení.

Zbožňuji Ajšu
krásnější než měsíc
čistou jako má vášeň
měli jsme spolu mrtvé děti s
květinami
jsou tu
odložené v mých vousech
zbožňuji Rahmu
dobrou jako chléb
plodnou jako země
pták v mých očích
říkají, že jsem blázen
ale to není pravda
křičím, pláču a mlčím
tancuji v milostné euforii
a mluvím o mrtvých
jsem klíčem, jenž se chvěje
otevřenou knihou pro děti, které mají
strach
jsem hřbitovem pro chudé
ale nejsem přízrak
říká se
od té doby co jsem spal na prsou
Rouhania
on je synem samoty
to víš
když zemřel starý rybář Našúd,
unášen
šedou pěnou
vystrojili mu velkolepý pohřeb
kočky tehdy plakaly
moře přestalo zpívat a měsíc dlouho
střežil
jeho hrob
já jsem hříšným spánkem a útulkem
pro psy
jsem přítelem koček a chudáků
všechny mé manželky mi byly nevěrné
ztracené v chladné vášni
představ a ne svědomí
říkají, že jsem blázen
přitom jsem jen sám
trochu smutný
poslouchejte mě
všechno vám povím…
dal jsem jí kozu…
ne
nejsem blázen
dej mi cigaretu a já ten příběh
dokončím…

Dívky z Tangeru

Dívky z Tangeru mají na každém prsu hvězdu. Společnice noci a větrů přebývají v mušlích na pobřeží něžnosti. Sousedky slunce, které jim každé ráno vane jako slza v ústech, mají zahradu. Zahradu skrytou v úsvitu, někde ve starém městě, kde vypravěči staví lodě pro obrovité legendární ptáky. Vplétaly zlaté nitky do nepoddajných vlasů. Krásné jako plamen tyčící se v samotě, jako touha, která zvedá víčka noci, jako ruka, která se otevírá pro milodar, mořské plody a písky. Jdou do měst šířit denní světlo a napojit lidi zavěšené v oblacích. Ale město má dvě tváře: jednu pro milování, druhou pro zradu. Tělo je bludiště vytyčené gazelou, jež ukradla med dětským rtům. Fialová nebo indigově modrá šála zavázaná na čele, aby na neposkvrněném těle ochránila písmo před nocí. Bezejmenná květina zapálila oheň v pomačkaném závoji dne. Puklina mezi rty, kterou prochází hudba, která roztančuje zrcadla. Dívky, jež sestoupily z vedlejšího hřebene, nahé pod nebeským závojem, se zakusují do zralého ovoce. Na závoj kane perleť. Závoj se mění v potůček. Dívky, sirény, které se milují s hvězdami. Dnes ráno se probudily dívky z Tangeru. Mezi ňadry měly písek. Sedí na lavičce veřejné zahrady. Sirotci.

Zaslíbil jsem se hrnci plnému medu
tvářil jsem se slavnostně a posměšně
předběhli mě
ruka natažená přes soumrak
předříkávám
písečným ptákům
slabiky své písně:
změňte barvu a následujte mě
opustíme poušť
kvůli kapce medu a světla
čas uběhne
aniž by se dotkl vašich křídel
den zmodrá
jak praví legenda
to jsou má slova
náš osud
jdeme v čele
nečekáme na příhodný vítr
uzdravení ran
doslechl jsem se
že horečnaté ruce
zadržují slunce na vrcholcích skal
pohled dítěte
krvácí za úsvitu
jenž vplétal jeho vlasy
do suché zářijové hlíny
poslouchejte tuto píseň
je to volání dun
daleko od poklidných měst
tančí
pták proráží mraky
které osvobozují zemdlelé ruce
narodili jsme se
se znamením na čele
naše hvězda
vstává jednou za rok
nahá na obzoru
zvíří zemi
v láskyplný a šílený den

Tělo, jež bylo tělem, se již nebude toulat
kolem Tigridu a Eufratu
smetené na lopatku, již si nevzpomene
na žádnou bolest
hozené do černého igelitového pytle
tělo, jež bylo duší, jménem a tváří
se navrací do písku země
odpadu a nepřítomnosti.

Tato žíznící země pila pouze krev, aby
zavlažila rozpínající ticho
utrápená poušť rozevřela výkopy spánku
a muži se do nich propadají zasaženi tisíci
blesky
rozdrásaná kůže
zapálená svíčka bdí v mrtvých
prsou.
Cíp oblohy oblékl těla odsouzená k zapomnění.

Z franc. orig. Les amandiers sont morts de leurs blessures, Cicatrices du soleil, Le discours du chameau (Points 1985) a La remontée des cendres (Éditions du Seuil 1991) vybral a přeložil Erik Lukavský

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2944x

Inzerce
Inzerce