Ben Jelloun, Tahar

Ben Jelloun, Tahar

portrét beletrie zahraniční

V současnosti nejváženější, nejobdivovanější a nejvýraznější představitel maghrebské frankofonní literatury, jehož dílo dávno překročilo hranice Maghrebu (tedy oblasti Maroka,Tuniska a Alžírska) a Francie.

Tahar Ben Jelloun

Tahar Ben Jelloun je nejznámější a nejvýraznější představitel maghrebské frankofonní literatury, jehož dílo dávno překročilo hranice Maghrebu (tedy oblasti Maroka, Tuniska a Alžírska) a Francie. Je to i jeho zásluha, že již několik let prožívá maghrebská literatura v Evropě boom, který je srovnatelný s nástupem jihoamerických spisovatelů v šedesátých a sedmdesátých letech. Není mnoho autorů, jejichž díla by se setkávala s takovou pozorností, jako je tomu právě u frankofonních spisovatelů Maghrebu. Každá nová kniha je očekávána s velikou netrpělivostí, a to jak ze strany kritiky, tak ze strany čtenářů, o čemž svědčí i jejich veliká prodejnost a množství překladů do cizích jazyků.
To, co dělá Tahara Ben Jellouna výjimečným, není jen exotičnost jeho námětů, ale i zneklidňující a provokující představy a jazyková bohatost.

Tahar Ben Jelloun se narodil v roce 1944 ve Fezu, starobylém městě ve středním Maroku. V roce 1955 se s rodiči odstěhoval do Tangeru. Tato dvě města v něm zanechala něco víc než jen vzpomínku - odhalila mu svoji duši. Vystudoval filozofii, nějaký čas vyučoval na lyceu v Rabatu, později v Tetuánu. V sedmdesátých letech, kdy již pobýval v Paříži, si ještě udělal doktorát z psychiatrie. Od roku 1971 spolupracoval s různými marockými novinami, ale i s francouzským deníkem Le Monde, kde měl dlouhou dobu vlastní sloupek. V současné době je jeho činnost rozdělena mezi Paříž a Tanger. Stále častěji se také vyjadřuje k otázkám týkajícím se arabského světa, především Palestiny či arabských emigrantů ve Francii.
 

Jeho literární kariéra se začala odvíjet poměrně brzy. Již v šedesátých letech publikoval v marockých novinách a časopisech své básně a politicky orientované články, hlavně v časopise Souffles, u jehož zrodu v roce 1966 také stál. První sbírka mu vyšla 1971. Do širšího povědomí čtenářů se však zapsal až v roce 1973, kdy mu byl vydán ve Francii první román, Harrouda. Jeho snaha o skloubení maghrebské a francouzské literární tradice byla v roce 1987 korunována prestižní francouzskou literární cenou Prix Goncourt (za román Svatá noc, La nuit sacrée).

Ben Jellounovo dílo je zvláštní právě snahou o spojení dvou naprosto odlišných jazyků a čerpání z obou literárních tradic - maghrebské a francouzské - a jeho originalita spočívá v umění zachytit všechny aspekty maghrebských tradic a kultury v jedinečné symbióze s každodenním životem a problémy dnešní společnosti. Styl jeho psaní, struktura jeho textů mohou svou chaotičností pobuřovat, jeho postavy provokovat a často i urážet všechny konformní čtenáře. Častým používáním symbolů (tělo, jazyk, písek, vítr, ticho, Fez, Tanger), básnické zkratky, využíváním tradic lokální a světové literatury vytváří vlastní, originální styl.
 

O díle Tahara Ben Jellouna se dá směle říct, že je po všech stránkách mnohovrstevnaté. Již ve své prvotině, Harroudě, ukázal, že mu není cizí žádný literární žánr - román je poskládán z fragmentů, z nichž každý je jiného žánru: báseň, filosofická úvaha, autobiografie atd. Harrouda je ale především prvopočátkem něčeho, co má být v Ben Jellounově tvorbě i nadále obsaženo, i když v jiných podobách - všeobsahujícím, transcendentním symbolem spisovatelovy představivosti, fantazie a volnosti. Poprvé se tu objevují symboly a metafory, které se staly universálními a stále se opakujícími obrazy Taharova smýšlení a základními pilíři jeho díla: jazyk-tělo, ticho, písek a poušť, vítr, pramen, šílenství a neustálé hledání něčeho, co není. Zkrátka, Harrouda soustřeďuje všechny obrazy spisovatelových myšlenek, které se pak paprskovitě lámou do dalších knih. Někomu by se mohlo zdát, že každá nová kniha je palimpsestem té předcházející. Tak tomu ovšem není. I když se v nich opakují stále tytéž myšlenky, navzájem se doplňují a známé symboly jsou rozšiřovány o nové nuance, každá z knih promlouvá sama za sebe; vytváří schody k vytouženému cíli.
 

Tahar Ben Jelloun je autorem vlastního, originálního stylu a řadí se právem mezi významné světové autory. Je ale pravda, že díky náročnosti má Tahar Ben Jelloun své nekritické ctitele a obdivovatele, ale i zapřísáhlé odpůrce.

 Erik Lukavský

Diskuse

Vložil: Martin Vlček, 11.08.2009 10:17
Ben Jelloun, Tahar
Zajímalo by mne po přečtení "Posvátné noci" do jaké míry je Taharovo psaní spontánním tvarem, zda takové je. Nebo je více následkem setkání z francouzštinou? Co na tom psaní je umělé? Nebo je to arabské myšlení, které vytváří komplikovanou stavbu promluv? Estetika z francie, nebo projev ze Severu Afriky?... Jak to je?!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4327x

Inzerce
Inzerce
Inzerce