Makine, Andreï

Andreï Makine

(původně Andrej Makin) se narodil 10. září 1957 v sibiřském Krasnodarsku. Makinovi prarodiče odjeli na Sibiř v roce 1903 a usadili se tu. Babička Charlotte Lemonnierová, původem Francouzka, na malého Andreje od tří let mluvila jazykem, který se později stal jeho druhou mateřštinou. Bilingvismus mu pomáhal odolávat ideologickému tlaku. Studoval v Kalininu a poté v Moskvě, kde získal doktorát z filozofie. Nějakou dobu přednášel na Pedagogickém institutu v Novgorodě a spolupracoval s revue Innostrannaja litěratura. V sedmdesátých letech hodně cestoval po Sovětském svazu. Od roku 1987 žije ve Francii. Několik let učil na pařížské Vysoké škole politických studií (Sciences Po) ruské reálie, na Sorbonně obhájil doktorskou práci o Ivanu Buninovi. Své první romány Dcera hrdiny Sovětského svazu (1990) a Zpověď sesazeného praporečníka (1992) byl nucen prezentovat jako překlady z ruštiny, protože nemohl najít vydavatele. Kniha Za časů řeky Amuru (1994), v níž vzpomíná na rozlehlé sibiřské končiny a místní zvyky, už se mohla bez fiktivního překladatele obejít. Za čtvrtý román Francouzská závěť (1995) - autobiografický příběh chlapce, který se narodil na Sibiři a od mala snil o Francii jako o své Atlantidě - obdržel nejvyšší francouzské literární ocenění Goncourtovu cenu a rovněž ceny Médicis a Goncourtovu cenu lyceistů. Následovaly romány Zločin Olgy Arbelinové (1998) a Rekviem za Východ (2000). Za nejnovější knihu Hudba jednoho života (2001) obdržel prestižní cenu RTL. Jeho romány byly přeloženy do řady jazyků.
Hana Zahradníčková (Lidové noviny 19/5/01)