Houellebecq, Michel: Extension du domaine de la lutte

Houellebecq, Michel
Extension du domaine de la lutte

recenze beletrie zahraniční

Rozšíření bojového území předznamenává v hlavních rysech "houellebecqovský" rukopis: je to spis přetékající smutnou atmosférou, depresivními náladami, ironické popisy hrají chvíli na soucitnou, chvíli na krutou notu.

 

Michel Houellebecq: Rozšíření bojového území

První román Michela Houellebecqa, Rozšíření bojového území (Extension du domaine de la lutte, 1994 - v překladu A. Beguivina stále chystá k vydání Mladá fronta a Dauphin), objevili čtenáři i kritika až v době, kdy vyšel Houellebecqův druhý román, Elementární částice (Particules élémentaires, 1998). Poměrně neznámý básník a esejista Houellebecq se tehdy rázem stal mediální hvězdou - publikoval totiž velmi sporný text, navíc si způsobil soudní tahanice pro způsob, jakým v románu popsal jisté rekreační zařízení. Elementární částice mnozí označovali za průkopnické dílo ukazující nový směr ve francouzské literatuře atp. Ovšem často se také objevovalo tvrzení, že zapomenutý první Houellebecqův román je po literární stránce mnohem zdařilejší.

Rozšíření bojového území předznamenává v hlavních rysech "houellebecqovský" rukopis: je to spis přetékající smutnou atmosférou, depresivními náladami, ironické popisy hrají chvíli na soucitnou, chvíli na krutou notu. Vypravěč nevidí kolem sebe nic radostného, nic povzbuzujícího, a ačkoli má před sebou dlouhé roky života, neví vlastně, k čemu. Z jeho pohledu jsou všichni v jistém smyslu směšné, ztracené existence. Buď se tak cítí sami, a je to na nich znát, anebo jsou na tom lépe, pak si ale vyslouží jen vypravěčovu zdrcující, posměšnou kritiku. On sám na tom ovšem není nijak dobře. Z téhož úhlu pohledu možná nevede život tak směšný, avšak marný určitě. Jeho pobyty na psychiatrické klinice budou delší a delší, v práci ho přeřadí, pak vyhodí, žádný další vztah už nenaváže, ani sexu není schopen, nemá chuť, elán, sílu.

Román je poskládaný z drobných epizod od ukradeného auta vypravěčova přes historky se zamindrákovaným Tisserandem neschopným navázat vztah se ženou, pěkně rozepsané scénky z kanceláře až po postřehy z psychiatrie. Už v tomto prvním textu se Houellebecq osvědčil jako dobrý pozorovatel - jeho popisy různých postav, ať je to ubožák Tisserand, namyšlený Schnäbele, snaživka Catherine Lechardoy nebo třeba sympaťák Tomassen, dokonale sednou. Celkově román vyznívá smutně, depresivně: to byl autorův záměr a těžko mu vyčítat, že takto svět a společnost vidí. Dnes, kdy má za sebou další texty (Lanzarote z roku 2000, román Platforma vydaný na podzim 2001), je Houellebecq zavedený autor, jemuž sice někteří nemohou přijít na jméno, obviňují ho z povrchnosti, komerčnosti, vypočítavosti atd. - ovšem náklady jeho děl a zájem o jeho knihy v zahraničí jsou odrazem právě toho zájmu, jenž mu věnuje francouzský tisk. Smutnou pravdou je, že Houellebecq zrovna v září vydal román, v němž otevřeně kritizuje muslimy a islám jako nejhloupější náboženství. I to si tedy tenhle spisovatel filuta, obratný v působení na média, dokázal vypočítat...
jš 1/10/2001

Česky vyjde pod názvem Rozšíření bitevního pole a v překladu Alana Beguivina v nakl. Mladá fronta (2003).

© Jovanka Šotolová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 149 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 4064x

katalogy

Inzerce
Inzerce