Blasband, Philippe
De Cendres et de Fumées Č

recenze beletrie zahraniční

De Cendres et de Fumées je dílo, jež i přes svůj nevelký rozsah překvapuje svou hloubkou, citovou i myšlenkovou...

Philippe BlasbandDe Cendres et de Fumées

Philippe Blasband, spisovatel, dramatik, scénárista a filmový režisér, se narodil 26.července 1964 v Teheránu. Poté, co s rodinou žili v Anglii a USA, se na konci šedesátých let usadili v Bruselu. V roce 1975 odjeli do Iránu, a po čtyřech letech se kvůli islámské revoluci znovu vrátili do Belgie. Tady Blasband vystudoval střih na INSAS. V roce 1990 dostal cenu Rossel za svou prvotinu De Cendres et de Fumées a za léta 1997/98 cenu dramatické tvorby Herman Closson. K jeho dílům patří mimo jiné román L’Effet-Cathédrale (1994), sbírka povídek Quand j’étais Sumo, divadelní hry Le Masque du Dragon (1994), Les Mangeuses de Chocolat (1996) a scénáře k filmům Max a Bobo (1998) a Pornografický vztah (1999).

Svou prvotinou De Cendres et de Fumées Blasband nadchl čtenáře stejně jako kritiky. Není se čemu divit, neboť tato kniha vás chytne a už nepustí. Příběh je složen ze vzpomínek Iradje Lévyho, mladíka původem z Teheránu, který musel kvůli islámské revoluci ze své rodné země uprchnout i s rodinou a usadit se v Bruselu. Svým vyprávěním vytváří malou kroniku klanu Hosseiniů, své rodiny z matčiny strany. Dále se zmiňuje o životě svého otce, původem argentinského žida, a o osudu, který jej zavedl do Íránu. Můžeme sledovat také Iradjovu bolestnou lásku k Cendres, mladé prostitutce, a jeho krátký pobyt v Izraeli. To vše je řazeno asociativně, jedna vzpomínka vyvolává druhou. Autor si tak může se čtenářem trochu pohrát. Nutí jej plně se soustředit na vyprávění, aby tak čtenář mohl zachytit všechny detaily rozházené po celé knize jako kousky rozbité mozaiky, a přesto jej někdy nechává schválně tápat, odhaluje smysl určitých poznámek až po několika stranách. I přes nepopiratelnou svěžest vyprávění, za kterou dílko vděčí zejména živému popisu atmosféry předrevolučního Teheránu a autorovu neotřelému způsobu nazírání světa, převládá spíše jeho hořká příchuť.

Dva základní motivy, s nimiž Blasband ve svých dílech pracuje, jsou vykořenění postav a tragická vize lásky, směr daný už dílem De Cendres et de Fumées. V tomto románu je hlavní hrdina Iradj prototypem vykořeněného člověka, člověka bez vlastní identity, který není schopen přizpůsobit se způsobu života nové společnosti, v tomto případě západní společnosti, příliš povrchní pro Iradje, protože rozdíly mezi kulturou země jeho původu a kulturou země, kam imigroval, se zdají téměř nesmiřitelné: „Měli jsme pocit, že utíkáme jako zloději. Vyhnáni z ráje, vstoupili jsme do očistce, který byl šedý a bez světla. Vzduch už nebyl cítit smetím, prachem ani pouští, jen výfukovými plyny a deštěm. Lidé měli nevýrazné rysy a bledou kůži. Nezmítaly jimi vášně, řídili se jen rozumnými city. Nesnáším city, tu mdlou sladkost, tu pomalou rakovinu, tu lenost duše.“ (str. 81) Jenže on nemůže žít ani tak jako dříve, neboť už nepatří tam, kde býval jeho domov. Přesto se Iradj snaží znovu nalézt svoji ztracenou identitu návratem k minulosti, sepisováním svých vzpomínek. Ani to mu však nepomůže, protože, jak sám doznává: „každé slovo ničí vzpomínku, kterou popisuje. Věty smazávají mé dětství.“ (str. 147). Psaní mu tak znemožňuje být znovu tím, kým býval. Iradj ovšem není jediný, stejným problémem trpí vlastně téměř celá jeho rodina. Jeho matka se snaží najít východisko v neustálých pokusech o podnikání, otec v alkoholu a jeho bratr Maurice si namlouvá, že je našel ve svém „povolání“ gigola. Jenže všichni tři bezvýsledně, stejně jako Iradj.

Druhá problematika, zmíněná již dříve, tedy tragická vize lásky, je rovněž všudypřítomná. Netýká se jen Iradje a jeho lásky k Cendres, ale také jiných členů klanu Hosseiniů, jako například Hosseiniho-Slepce, zamilovaného do své sestřenice Omideh, kterého rodina donutila odjet z Íránu studovat do USA a zatím přinutila Omideh provdat se za jeho bratra. Nebo jako Hosseiniho-Mladíka s jeho nespočetnými žádostmi o ruku, kterými se bavila celá rodina.

De Cendres et de Fumées je dílo, jež i přes svůj nevelký rozsah překvapuje svou hloubkou, citovou i myšlenkovou. Tyto stránky nebyly napsány proto, aby je čtenář jen bezmyšlenkovitě prolistoval. Právě naopak, jejich cílem je atakovat jeho mozek, vytrhnout jej na chvíli ze stereotypu každodenního života a přimět jej přemýšlet. O čem? To už je jen na něm. Protože tato kniha má spoustu témat, která může nabídnout. Čtenář si musí jen vybrat. O popelu – zhrzené lásce, smrti, nebo o dýmu - vzpomínkách?
Kateřina Jarolímková, 2003

Bibliografie:
P. Blasband, De Cendres et de fumées, doslov od Carmela Vironeho, Editions Labor, Brusel, 1999
http://www.blasband.be

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 100 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

56%čtenáři

zhlédnuto 2627x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce