Amis, Martin: Peníze 2

Amis, Martin
Peníze 2

recenze beletrie zahraniční

V českém překladu vychází vrcholný román Martina Amise, syna slavného britského spisovatele Kingsleye Amise.

Peníze až na prvním místě
Martin Amis
: Peníze. Přeložila Věra Pourová. Vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 2001, 387 stran

V českém překladu vychází vrcholný román Martina Amise.
„Víte, vydělávat spousty peněz, to není nic těžkého,“ říká John Self, hlavní protagonista a současně vypravěč této prózy. A dodává: „Kapku se to přeceňuje. Vydělávat spousty peněz je hračka. Jen se dobře dívejte.“
Ne, nenechte se mýlit. Nejde o další příručku, jak získat peníze, přátele a nekonečné štěstí, které zaplavují prodejny Levných knih, ale o originální, mistrovsky napsaný román.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Syn slavného otce
Knihy Martina Amise na sebe upozorňují aktuálními tématy, viděnými prizmatem až nesnesitelně břitkého sarkasmu. Autor je synem slavného britského spisovatele Kingsleye Amise (1922 – 1995), jednoho z nejvýraznějších představitelů skupiny „rozhněvaných mladých mužů“, autora nesmrtelného románu Šťastný Jim (1954, č. poprvé 1960) a řady dalších knih, které si získaly popularitu i v českých překladech.

Pravdou ale je, že vztahy Martina Amise k otci byly všelijaké, jak ostatně dokazují i jeho lehce skandální memoáry. Martin Amis (nar. 1949), propíraný často v médiích i díky ohromující výši svých honorářů, hrál už od svého vstupu do literatury roli enfant terrible britské prózy. Jeho dílo u nás není neznámé. Připomeňme, že před deseti lety vyšel v Mladé frontě román Úspěch (1978, č. 1992), hellerovsky sžíravý příběh dvou nevlastních bratrů, jejichž výpovědi se symetricky prolínají a doplňují. Po průměrnějších prózách, metafyzickém thrilleru Jiní lidé: Tajemný příběh (1981, č. 1996) a sbírce apokalyptických povídek Einsteinovy příšery (1987, č. 1997), mu v očích našich čtenářů vylepšil kredit Noční vlak (1997, č. 2000), svižný román o vyšetřování záhadné vraždy atraktivní mladé ženy, který vydal Volvox Globator.

Stejné nakladatelství nyní představuje ve zdařilém překladu Věry Pourové jeden z vrcholů záměrně šokující tvorby Martina Amise: román nazvaný Peníze s podtitulem Zápisky o sebevraždě, jenž v době svého vydání v roce 1984 zaujal čtenáře a kritiku nejen ve Velké Británii, ale i ve Spojených státech amerických.

Nadějné vyhlídky Johna Selfa
Okřídlený výrok Václava Klause o neexistenci rozdílu mezi čistými a špinavými penězi by mohl být životním krédem pětatřicetiletého Johna Selfa, úspěšného režiséra televizních reklam na cigarety, pití, jídlo a hanbaté časopisy. Ten vede šokující, drsnou, ale navýsost upřímnou zpověď o svém nezřízeném životě před chystanou sebevraždou. John Self, sevřený prsty neviditelné ruky trhu, je nenasytný, obtloustlý, groteskně komický zmatkář, zmítaný komerčním tepem doby. Co je ale nejdůležitější, John Self má peníze. Nebo si to alespoň myslí. Myslí si, že má na dosah ruky spoustu peněz, díky nimž, jak zdůrazňuje, si může leccos dovolit.

Seznamujeme se s ním v době, kdy připravuje svůj první celovečerní film. Pendluje mezi Londýnem a New Yorkem, bydlí v luxusních hotelech, absolvuje setkání s finančně schopným producentem, scenáristkou, hereckými hvězdami první kategorie, ale zároveň je magicky přitahován nočními kluby a utápí se v alkoholu, drogách, pornografii a nevázaném sexu. „Peníze jsou vždycky ve všem. A možná ještě drogy a ženské,“ uvažuje. „Vidíte rozdíl mezi dobrem a špatností, a přesto si vyberete špatnost. Spokojíte se se špatností, přitakáte špatnosti.“

Mistrně rozehraná partie
Navzdory názvu není román jen zpovědí o nevyzpytatelné moci peněz, ale i studií o závislosti, pádu a citové vyprahlosti. Ačkoli se děj odehrává začátkem osmdesátých let 20. století (John Self komentuje např. nepokoje v Polsku či svatbu prince Charlese s princeznou Dianou), je forma spontánní výpovědi s četnými hovorovými výrazy a vulgarismy jen zástěrkou pro nadčasový, pečlivě zkonstruovaný románový text. Postmoderní hru se čtenářem autor rozehrává nejen pomocí symbolických jmen postav (John Self, Selina Streetová, Martina Twainová), aut (Fiasko, Hyena V8, Autocrat), názvů barů (Shakespeare, Kreutzer) či výrobků (sendvič Hamlett), ale i svým vlastním vstupem do příběhu.

Již v druhé kapitole si John Self všímá spisovatele, který se jmenuje Martin Amis: „Jakživ jsem o něm neslyšel. Vy snad nějaký z jeho žvástů znáte?“ Později se s ním seznamuje, diskutuje s ním, a když projekt filmu utrpí první závažnou trhlinu, nabízí mu dokonce práci na scénáři. Nakonec, když se karta obrací a John Self nemá ani drobné na aspirin z automatu, rozehrává se svým stvořitelem partii šachu. Nelze nevzpomenout Bergmanův film Sedmá pečeť, kde rytíř hraje šachy o svůj život se smrtí. Zkrachovalý John Self nehraje se spisovatelem Martinem Amisem o život (jeho zoufalá situace ho tak jako tak žene k sebevraždě), ale... ano, o peníze!

Půvab peněz
Takřka dvě desítky let, před nimiž Peníze vyšly v originále poprvé, je poměrně dlouhá doba, ale románu na aktuálnosti nijak neubraly. Obraz nestřídmosti a honby za požitky všeho druhu z něj dělá knihu, která si v dnešním zkomercio-nalizovaném světě zaslouží zvláštní pozornost. Třebaže po dílech následovníků, jimž Martin Amis uhrabával cestičku – např. Breta Eastona Ellise, Jaye McInerneye či Irvina Welshe – může dnes román svou otevřeností sotva někoho šokovat, autorova vypravěčská suverenita kořeněná ostrým sarkasmem přináší nevšední čtenářský zážitek. Zběsilý tenisový zápas hlavního hrdiny s finančním géniem Fieldingem Goodneyem, jeho opilecká a sexuální anabáze, groteskní návštěva opery s intelektuální milenkou Martinou Twainovou, to jsou jen příklady z řady skvěle napsaných scén.

A pak jsou tu samozřejmě peníze, kolem nichž se všechno točí. Jsou krví moderního světa, tyhle peníze. Jsou – jak uvažuje John Self – „stejně důležité pro ty, kdo je mají, i pro ty, kdo je nemají“. Nicméně po dvanácti letech budování kapitalismu stojí za to podívat se na ně pohledem nezatíženým pomyšlením na blížící se termín daňového přiznání. Podívat se na jejich záludnosti bez rozporuplných pocitů, vyvolaných při pohledu na výplatní pásku. A podívat se na jejich moc i z poněkud jiného úhlu, než nám v nekonečných tahanicích před-vádějí politici a ekonomové. Je to sice marné, ale bezesporu zajímavé. Neboť jak trefně ústy Martina Amise říká nesnesitelný John Self: „Spiknutí peněz prostě přeprat nemůžete. Můžete se k němu nanejvýš připojit.“ 

Jan Kapoun, Lidové noviny, 23. února 2002

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 132 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Jakub Racek, 30.09.2004 02:21
Amis, Martin: Peníze 2
Vážený pane Kapoune, píšete o "zdařilém překladu Věry Porové," a očividně si nevidíte do pusy. Překlad je naprosto trystní a degraduje celé Amisovské elektrizující slovní jiskření na křečovité spasmy blouznivějící rádoby překladatelky. Vždyť tato jazyková bulimička - přežvýkávající originál jen aby... ho zas obratem vyzvrátila do svého zvratkovitého patvaru - nedokázala slušně přeložit ani název knihy. "A Suicide Note," podtitul knihy, opravdu neznamená "zápisky o sebevraždě," jak se nás přezpotvořitelka - překladatelka snaží i v Amisově předslově přesvědčit, ale běžně česky "dopis na rozloučenou." Stačí si to autorské předeslání, které je v mnoha směrech klíčové pro celou knihu, přečíst v angličtině a srovnat ho z cela nefunkčním převodem do češtiny. Amis rozhodně neříká, že každý z nás občas píše zápisky o sebevraždě, ale právě dopisy na rozloučenou (se světem). Paní překladatelka nám ve svém překladu knihy pak doufám předvádí svou překladatelskou sebevraždu; kéž její překladatelství spočine v hodně hlubokém hrobě.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

53%čtenáři

zhlédnuto 4385x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce