Prasata jsou bystrá, králíci přizpůsobiví, ovce skromné – nejen to sděluje interaktivní rozkládací leporelo s jedenácti básněmi, věrohodnými podobiznami a překvapivými informacemi nejen z emočního života hospodářských zvířat.
Pamatuji si na jakýsi rozhovor s Petrem Borkovcem, v němž deklaroval, že jej názory upřímně nezajímají. Rozladilo mě to, ale něco ve mně tomu už tehdy něčím muselo dát za pravdu.
Prasata jsou bystrá, králíci přizpůsobiví, ovce skromné – nejen to sděluje interaktivní rozkládací leporelo s jedenácti básněmi, věrohodnými podobiznami a překvapivými informacemi nejen z emočního života hospodářských zvířat.
Pamatuji si na jakýsi rozhovor s Petrem Borkovcem, v němž deklaroval, že jej názory upřímně nezajímají. Rozladilo mě to, ale něco ve mně tomu už tehdy něčím muselo dát za pravdu.
Formálně krátká, přesto s velkým přesahem, znenáhla umlkající, přesto „nemlčí“. Taková je poezie známého jihočeského autora Jiřího Hájíčka. Nejvýstižnější báseň jeho nejnovější sbírky, která vyjadřuje dokonale její charakter, zní: „s každým snem / odletí šedá volavka / do ranní mlhy“.
Knižní rozhovor představuje Petra Pavla jako zkušeného člověka s rozhledem, který ve svých vrcholných funkcích už dříve působil spíše jako diplomat než voják.
Druhá detektivka teprve šestadvacetiletého autora je velmi ambiciózní: rozsahem, ale i množstvím postav a spletitým příběhem. Ne všechno Šmehlíkovi vychází, ale jako celek je kniha příjemným překvapením.
Klíčem k dobrému životu je rezignace a vztah k „nicotě v nás“. Toto překvapivé tvrzení obhajuje ve své nové knize česká filozofka Tereza Matějčková. Jde o mimořádně inteligentní a provokativní monografii, která si zaslouží podrobnější, snad i polemickou diskusi. Právě takový pohled přináší následující text: vstřícná polemika s novou knihou Terezy Matějčkové.
Knižní rozhovor představuje Petra Pavla jako zkušeného člověka s rozhledem, který ve svých vrcholných funkcích už dříve působil spíše jako diplomat než voják.
Objemná kniha je monumentálně myšlenkově vystavěna: od počátků českého myšlení o české národní identitě až po vstup ČR do EU. O tomto všem je pojednáno s přihlédnutím k historii různých církevních konfesí v naší zemi a k méně známým osobnostem české historie a filozofie. Autorským záměrem je ucelený obraz hledání smyslu národní totožnosti a filozofické definování slova „národ“.
Pokud jste netušili, že se pod podzemní dráhou může ukrývat ještě další a podivuhodný svět, pak se seznamte s obrázkovou knížkou Jany Šrámkové a Filipa Pošivače, která nahlíží do tohoto prostoru slovem i obrazem. Průvodcem vám bude malý Kuba, toho času bez tuby.
Je to „jenom“ autobiografie, nebo spíš, jak říká autor, „svého druhu memoáry“. Běžecký zápisník, takřka všední román nebo esej, ve kterém se můžeme dozvědět něco o spisovatelském povolání, ale zároveň, ač jenom jakoby na okraj, také o životě jako takovém. Je to příliš banální, nebo naopak důmyslné?
