Loni vydaný mírně nadpřirozený thriller Později ukázal, že Stephen King stále dokáže udržet úroveň na ploše celého románu. A Billy Summers potvrzuje, že dnes už pětasedmdesátiletého klasika hned několika žánrů forma stále neopustila.
Jenže už moc není. Na úvod oblíbené entrée: Já teda rozumím fotbalu jako koza petrželi, ale…
„Opravdu bych chtěla umět psát romány. Bohužel mám ale problém si cokoliv vymyslet,“ říká v rozhovoru pro iLiteraturu polská reportérka Urszula…
Součástí mezinárodního projektu CELA je také nizozemsky psaná literatura. Tu zastupují dvě trojice autorů, jedna z Nizozemska a druhá z Vlámska,…
Výborná kniha precizně shrnuje soudobé vědecké poznatky o věcech, které se týkají doslova každého. Vzhledem k jejím doporučením by ale měla nejspíše být čtena ve stoje na chodícím pásu. Nebo na rotopedu.
Loni vydaný mírně nadpřirozený thriller Později ukázal, že Stephen King stále dokáže udržet úroveň na ploše celého románu. A Billy Summers potvrzuje, že dnes už pětasedmdesátiletého klasika hned několika žánrů forma stále neopustila.
U příležitosti stého výročí narození Františka Listopada vyšla česko-portugalská kolektivní monografie, která částečně vyplňuje mezery v české literárněkritické recepci Listopadova díla. František Listopad žil a tvořil mezi dvěma domovy, ale současně mezi oběma svými domovinami vytvářel most, propojoval je a podněcoval ke komunikaci.
Součástí mezinárodního projektu CELA je také nizozemsky psaná literatura. Tu zastupují dvě trojice autorů, jedna z Nizozemska a druhá z Vlámska, nizozemsky hovořící části Belgie. Vlámská autorka Hannah Roels v rozhovoru pro iLiteraturu popisuje, co tyto dvě literatury dělí, případně spojuje, a také o tom, v čem podle ní spočívá síla literatury a proč je to problematická otázka.
Jsou Besarábci národ, nebo „lidé, kteří se narodili v určitém prostoru“? O moldavské dvojjazyčnosti, ale i o autobiografičnosti psaní, o ženských hrdinkách a mužských hrdinech jejích próz mluví v rozhovoru Tatiana Țîbuleac, novinářka a spisovatelka, rodačka z Kišiněva.
Hlavní literární ceně v Norsku letos kralovaly autorky, mezi laureáty se probojoval pouze jeden muž. V tematickém ladění oceněných knih je zřejmý již několik let neutuchající zájem tvůrců o odkrývání smutných či tragických etap norských dějin a jejich přibližování nejen dospělým čtenářům.
Lastočka neboli Vlaštovka je dívka, která se z dětského domova dostane do péče sběračky prázdných lahví. A protože jsme v Kišiněvě osmdesátých a devadesátých let, musí se kromě hojení vlastních jizev zabývat i tím, co se děje s její zemí, nacházející se na cestě k nezávislosti na sovětském panství. Na jeden život docela dost.
Venku se citelně ochladilo, jen člověk vstane, už se zase stmívá, viry řádí o sto šest – přichází čas, kdy začínáme mnohem častěji vyhledávat společnost knih. Spokojíte se s tou očtenou a odřenou z loňska? Nebo si dopřejete nějakou novější, neokoukanou? Jenže kterou? Chcete poradit? Redaktoři časopisu iLiteratura vybrali pro každého něco.
Na fotbalových stadionech se běžně kouřilo, sázet legálně na výsledky utkání bylo téměř nemožné a tramvajáci během důležitých zápasů při průjezdu kolem hospod snižovali rychlost, aby mohli společně s cestujícími zaslechnout z rozhlasového přenosu co nejvíce. Odborník na sportovní dějiny však nehromadí jen kuriozity, ale zasazuje fotbalové fanoušky do sociálního, politického i nacionálního kontextu.
