Představte si, že se probouzíte v bílé kruhové místnosti, napojení k jakýmsi přístrojům, do uší vám počítačový hlas opakuje otázku „Kolik je dvě plus dvě?“ a vy si nevzpomínáte vůbec na nic, ani na vlastní jméno. Protagonista nejnovější knihy Andyho Weira musí z takové zapeklité situace najít východisko.
Na začátku ruské agresivní války, kdy jsme ještě pátrali po motivech a snažili se uhodnout, co se děje v hlavě ruského diktátora, někdo někde napsal, že byl u toho, když Putin fascinovaně, stále dokola sledoval videozáznam smrti Muammara Kaddáfího, jehož zlynčoval v roce 2011 rozzuřený dav bývalých poddaných.
Polský novinář a reportér Zbigniew Rokita na sebe upozornil, když získal prestižní literární cenu Nike, a to hned ve dvou kategoriích současně, za…
V povídce na téma Změna, kterou napsala pro mezinárodní projekt CELA, zavádí baskická spisovatelka Aixa de la Cruz čtenáře do blíže neurčeného…
Představte si, že se probouzíte v bílé kruhové místnosti, napojení k jakýmsi přístrojům, do uší vám počítačový hlas opakuje otázku „Kolik je dvě plus dvě?“ a vy si nevzpomínáte vůbec na nic, ani na vlastní jméno. Protagonista nejnovější knihy Andyho Weira musí z takové zapeklité situace najít východisko.
Poslední rok života básnířky Sylvie Plath očima současné autorky, která stejně jako její literární předchůdkyně bojuje s problémem, jak skloubit roli umělkyně a matky. Román získal ve Švédsku prestižní Augustovu cenu.
Důvěřovat, nebo nedůvěřovat statistikám? Po téměř třech letech celosvětové pandemie neznámého viru je tato otázka aktuálnější než kdykoliv předtím. Jak se v číslech zorientovat a rozhodnout, zda přinášejí důležité svědectví, nebo se nás snaží zmanipulovat?
Adaptace působivého bestselleru o mlčenlivé dívce z jižanských močálů se bohužel nepovznesla nad pouhou ilustraci románového děje. Převažují hezké obrázky, pokrytecká cudnost a dojímavost.
Místo do Singapuru na sever Německa, z kouzelníkovy bedny přes rozvod do náruče chovatele vepřů. Druhý román oceňované německé povídkářky Judith Hermannové se vyznačuje strohým vypravěčským stylem a pomalým, melancholicky laděným příběhem. Přesto je próza v mnoha ohledech nabitá – emocemi bublajícími pod povrchem, drobnými dějovými epizodami i interpretačními možnostmi.
Na Tchaj-wanu letos vyšel překlad Kytice, což je poměrně unikátní kulturní událost. Erbenova sbírka se navíc dostala na seznam doporučené četby pro tamní žáky základních a středních škol. Ukazuje se tak, že s Tchaj-wanem nás nepojí jenom politické vazby a podobná zkušenost s bojem za svobodu a demokracii, inspirovat se vzájemně můžeme i v literatuře.
Učitel psaní mívá ustláno na velice sporných růžích a odporné rysy jeho povahy vyplouvají ke konci letního semestru na hladinu. Nikoho nic nenaučil, studenti si dál pletou povídku se vzpomínkou a báseň s kostelní zpovědí – vztek a ješitnost kantora veršů leží na vodě jako rybí zdechliny a proud s nimi nehýbe.
Románová sága o rodině Floriů ukazuje italské dějiny na konkrétních osudech. Stefania Auci vypráví o skutečné Sicílii: v jejím podání to není chudý region ovládaný mafií. Postupný vzestup a pád na poli mocenském i majetkovém, diskrétnost i okázalost, budování rodinného bohatství a marnost luxusu, sňatková politika a mimomanželské eskapády – rodinná historie je pro spisovatelku pokladnicí poutavých příběhů, jejichž propojení poskytuje cenné argumenty k pochopení jednoho italského století.
Nejslavnější série ceněného kanadského tvůrce se odehrává ve světě po apokalyptické epidemii a svádí dohromady bezbranné malé zrůdy se zdivočelými přeživšími lidmi.
Vzpomínky nejznámějšího vrchního velitele finské armády přehledně vysvětlují složité postavení Finska v rámci druhé světové války, člověk Mannerheim v nich ale zůstává dosti upozaděn.
