Ve Vykloubeném čase protíná křivku osobní historie anglisty a shakespearologa Martina Hilského vertikála nadčasových literárních děl, jimž se většinu života profesně věnoval. Kniha je inspirativní nejen pro filology.
Nahlédnutím do etymologického slovníku shledáte, že pampeliška byla ve staročeštině popí pléška, tudíž mnišská pleš, a to vše podle holého okvětí poté, co vítr odnes pampeliščí chmýří. Ale já, ctitel liščího plemene, nepovažuju za náhodné to zvukomalebné spříznění pampe–liška.
Spisovatelce Viktorii Hanišové je při překladu z němčiny nejbližší současná beletrie a literatura první republiky. Oceňuje, když se může na…
S osmdesátiletou frekvencí navštěvuje české literární prostředí Halleyova kometa v podobě překladu díla science fiction od některé…
Ve Vykloubeném čase protíná křivku osobní historie anglisty a shakespearologa Martina Hilského vertikála nadčasových literárních děl, jimž se většinu života profesně věnoval. Kniha je inspirativní nejen pro filology.
S osmdesátiletou frekvencí navštěvuje české literární prostředí Halleyova kometa v podobě překladu díla science fiction od některé frankofonní autorky. V českém prostoru tak tuto tvorbu zastupují pouze dvě spisovatelky: Noëlle Roger a Jacqueline Harpman.
Pátrání po neznámém českému básníkovi ukazuje úskalí výzkumu autora, který nezanechal skoro žádné stopy. Autorka mapuje různé materiály a zdroje, nabízí vzpomínky pamětníků, dopisy, básně i kresby Jiřího Volfa. Vzniká nejen obsáhlý portrét zapadlého exilového básníka, ale i kritický pohled na práci s omezenými zdroji a na problematiku exilové literatury v rámci jazyka i literárního dědictví.
Spisovatelce Viktorii Hanišové je při překladu z němčiny nejbližší současná beletrie a literatura první republiky. Oceňuje, když se může na textu vyřádit jako v případě Chuligána Philippa Winklera nebo u Melchiora Vischera. Jako autorce se jí líbí pointy v textech E. E. Kische, a nejen proto je tady přeložila a spolu s Radimem Kopáčem připravila jejich nově koncipovaný výbor.
Monografie významného tvůrce českého filmu šedesátých let, jehož následně normalizátoři cíleně drtili a zakazovali, je důkladná a zasvěcená. Jen by autor mohl být odvážnější ve vlastním hodnocení díla i osobnosti.
Debutový román využívá antické inspirace a je zdařilým mixem fantasy a špionážního thrilleru. Pozornost si však zaslouží i díky nekompromisnímu přístupu k postavám.
Čas od času se mě nějaké děvčátko zeptá, proč nemám děti. Ptají se mě také muži, mnohdy po prvních třech konverzačních větách. Obvykle řeknu: „Všechny ženy nemusí mít děti.“ A záhadně se odmlčím. Cítím ale, že těm děvčátkům (těm mužům ne), která jednou budou stát před rozhodnutím mít, či nemít, odpověď ještě dlužím.
Pátrání po neznámém českému básníkovi ukazuje úskalí výzkumu autora, který nezanechal skoro žádné stopy. Autorka mapuje různé materiály a zdroje, nabízí vzpomínky pamětníků, dopisy, básně i kresby Jiřího Volfa. Vzniká nejen obsáhlý portrét zapadlého exilového básníka, ale i kritický pohled na práci s omezenými zdroji a na problematiku exilové literatury v rámci jazyka i literárního dědictví.
