Autoři jednoho z nejslavnějších psychologických experimentů ve společné knize představují šest iluzí, s nimiž se naše mysl takřka dennodenně potýká, a radí, jak jim podléhat co možná nejméně.
Před nějakou dobou mě na chodbě fakulty zastavil kolega, profesor literatury, osobnost s mezinárodním renomé. Chvíli bědoval nad svými studenty, což bylo součástí koloritu našich příležitostných hovorů, pak se mi zachmuřeně zahleděl do očí. „Vždycky jsem se tě chtěl zeptat,“ začal, „kde bereš čas na ty svoje romány?“
Finská autorka Kiba Lumberg sleduje v částečně autobiografickém románu dospívání romské dívky Memesy, která se vzepře patriarchálnímu řádu své rodiny…
Faerská básnířka Vónbjørt Vang získala prestižní Cenu Severské rady. Ocenění se tak po téměř čtyřiceti letech vrací na Faerské ostrovy. Vang ve své…
Autoři jednoho z nejslavnějších psychologických experimentů ve společné knize představují šest iluzí, s nimiž se naše mysl takřka dennodenně potýká, a radí, jak jim podléhat co možná nejméně.
Po komiksových sequelech knižního bestselleru Prašina mají české děti k dispozici další dobrodružný a trochu strašidelný komiks. Jde o solidně odvedené řemeslo, které má šanci zaujmout čtenáře v tom správném věku.
Samantha Harveyová v Orbitách líčí nádheru naší planety, stísněnost kajut vesmírné stanice i rozlehlost vesmíru se vzdálenými hvězdami. Vyprávění evokuje zvláštní perspektivu astronautů, kteří jsou odloučeni od Země a pozorují ji při několikanásobných obletech v kosmické lodi.
Po prožitých dobrodružstvích se z šestnáctiletého Tjuriho konečně stal rytíř. Nebezpečí ale nikam neodešlo a je čím dál pravděpodobnější, že se skrývá ve stínech Divokého hvozdu. Čeští čtenáři se po více než dvaceti letech dočkali překladu druhého dílu nizozemské klasiky.
Před nějakou dobou mě na chodbě fakulty zastavil kolega, profesor literatury, osobnost s mezinárodním renomé. Chvíli bědoval nad svými studenty, což bylo součástí koloritu našich příležitostných hovorů, pak se mi zachmuřeně zahleděl do očí. „Vždycky jsem se tě chtěl zeptat,“ začal, „kde bereš čas na ty svoje romány?“
Samantha Harveyová v Orbitách líčí nádheru naší planety, stísněnost kajut vesmírné stanice i rozlehlost vesmíru se vzdálenými hvězdami. Vyprávění evokuje zvláštní perspektivu astronautů, kteří jsou odloučeni od Země a pozorují ji při několikanásobných obletech v kosmické lodi.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Před nějakou dobou mě na chodbě fakulty zastavil kolega, profesor literatury, osobnost s mezinárodním renomé. Chvíli bědoval nad svými studenty, což bylo součástí koloritu našich příležitostných hovorů, pak se mi zachmuřeně zahleděl do očí. „Vždycky jsem se tě chtěl zeptat,“ začal, „kde bereš čas na ty svoje romány?“
O vztahu literatury a společnosti, či přesněji vlivu literatury na společnost, a to v mnoha souvislostech a z různých úhlů pohledu: od formování národních komunit až ke sci-fi a jejímu vztahu ke skutečnému poznávání vesmíru, od Bible a Homéra až k počítačovým hrám, gamebookům a kyberkultuře.
Z ranní kávy i stínu za oknem vystupuje úzkost – tichá, ale neústupná. Klára Krásenská ve své nové sbírce zkoumá, co zůstává, když někdo odejde, a co všechno může znít mezi řádky. Jak se poezie stává dopisem, a dopis zrcadlem ztráty?
