„Některé texty pro děti a mladistvé píšu nejspíš pro dítě ve mně, jiné vycházejí z čisté radosti z příběhu nebo jazyka,“ podotkla rakouská spisovatelka Cornelia Travnicek v rozhovoru se svou českou překladatelkou Magdalenou Štulcovou. A vysvětluje také, jaké motivy z příběhu Petera Pana prostoupily její román Andělský prach.
„Paradoxně hodně lidí u Houellebecqa oceňuje to, na co demokracie, jež mluvily o pokroku, odmítaly myslet – rasismus, homofobie, všechny ty odporné tendence v lidské bytosti. Při čtení Houellebecqa mají někteří čtenáři dojem, že je jim opět dovoleno mít z toho požitek.“
V sobotu 16. 9. 2023 bude v tradiční lokaci, ve Werichově vile na pražské Kampě, zahájen již 14. ročník rodinného literárního festivalu Děti, čtete?!
Jakou strategii si člověk mohl zvolit při výslechu gestapem? I o tom uvažuje historik Petr Koura. Ve své knize se zabýval Vladislavem Vančurou jako…
„Některé texty pro děti a mladistvé píšu nejspíš pro dítě ve mně, jiné vycházejí z čisté radosti z příběhu nebo jazyka,“ podotkla rakouská spisovatelka Cornelia Travnicek v rozhovoru se svou českou překladatelkou Magdalenou Štulcovou. A vysvětluje také, jaké motivy z příběhu Petera Pana prostoupily její román Andělský prach.
Stručný, avšak čtivý multiperspektivní přehled pojednává o přírodě kolem Pradědu, o jeho historii i skutečných a fiktivních obyvatelích. Nechybí ani recepty na stará jesenická jídla.
Zajímavě koncipovaná publikace se snaží rozebrat zejména poválečné tendence v zachycování Židů (a později holocaustu) ve filmu. Činí tak bohužel velmi odborným a odtažitým jazykem.
Motiv dvou kdysi nejlepších přátel, kteří se náhle setkají po mnohaleté odluce, autor obohacuje o vzpomínky na éru NDR a o motiv kontrastu mezi změnou a setrvalostí lidské povahy.
Ve vzteku zatínáme zuby, tiskneme rty a rudnou nám tváře. Tváře nám ale červenají i studem, nebo pokud jsme zamilovaní. A jak to, že můžeme plakat ze smutku i radostí? V knize plné barev a pocitů se čtenáři dozvědí nejen o tom, jak se jejich emoce tělesně projevují, ale také k čemu nám jsou a jak s nimi pracovat.
„Paradoxně hodně lidí u Houellebecqa oceňuje to, na co demokracie, jež mluvily o pokroku, odmítaly myslet – rasismus, homofobie, všechny ty odporné tendence v lidské bytosti. Při čtení Houellebecqa mají někteří čtenáři dojem, že je jim opět dovoleno mít z toho požitek.“
Stručný, avšak čtivý multiperspektivní přehled pojednává o přírodě kolem Pradědu, o jeho historii i skutečných a fiktivních obyvatelích. Nechybí ani recepty na stará jesenická jídla.
Jaká jsou rizika populární psychologie? A nejčastější fauly psychologických experimentů? Odpovědi najdeme v knize věnované problémům oborového výzkumu, jejíž název by možná měl znít Proč nedůvěřovat psychologii.
Motiv dvou kdysi nejlepších přátel, kteří se náhle setkají po mnohaleté odluce, autor obohacuje o vzpomínky na éru NDR a o motiv kontrastu mezi změnou a setrvalostí lidské povahy.
Klasické literární psychologii je recenzovaný titul velmi vzdálen. Beletrie jako by autorovi spíše sloužila jako prostředek, jak si vyrovnat osobní účty s některými směry psychologie – tedy jeho vlastního oboru.
