Když pohlédneme na mapu Segedína, v němž se odehrává Szilasiho román, zjistíme, že město disponuje neúplnou okružní třídou. Tu protíná řeka Tisa, na níž se nacházejí dva mosty. Přesně v místě, kde by se okruh měl zacelit, však třetí most chybí. V románu je tato symbolika nějak přítomná, ale autor nám s jejím nalézáním pomáhat nehodlá.
Naše dny vypadají, jako by je uplácalo dítě. Co je nahoře, mělo být dole, co je dole, je nahoře, co mělo být uprostřed, je na krajíčku a tak podobně.
„Ve Finsku je poměrně velký rozdíl mezi úspěšnými a těmi chudými,“ říká v rozhovoru finský spisovatel Kari Hotakainen, který ve svém dystopickém…
Snažím se světem kráčet beze strachu, prohlásila na prahu šedesátky při své poslední návštěvě Prahy německá spisovatelka s bulharskými kořeny po otci…
Když pohlédneme na mapu Segedína, v němž se odehrává Szilasiho román, zjistíme, že město disponuje neúplnou okružní třídou. Tu protíná řeka Tisa, na níž se nacházejí dva mosty. Přesně v místě, kde by se okruh měl zacelit, však třetí most chybí. V románu je tato symbolika nějak přítomná, ale autor nám s jejím nalézáním pomáhat nehodlá.
Snažím se světem kráčet beze strachu, prohlásila na prahu šedesátky při své poslední návštěvě Prahy německá spisovatelka s bulharskými kořeny po otci Sibylle Lewitscharoff. Vzpomínala na dětství ve švábském pietismu, na svobodomyslné studium v Berlíně počátkem osmdesátých let a připustila, že patří ke generaci posedlé knihami.
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Opravdu jsou lidi matláci, patláci, chudáci a neschopní hlupáci? Sečtělá chobotnice, která si plní sen a vydá se do velkoměsta, si to nemyslí. Hájí život na naší planetě i před mimozemšťany. Velkoformátová, bohatě ilustrovaná kniha se sympatickým ekologickým apelem si Zlatou stuhu neoddiskutovatelně zaslouží.
Naše dny vypadají, jako by je uplácalo dítě. Co je nahoře, mělo být dole, co je dole, je nahoře, co mělo být uprostřed, je na krajíčku a tak podobně.
Naše dny vypadají, jako by je uplácalo dítě. Co je nahoře, mělo být dole, co je dole, je nahoře, co mělo být uprostřed, je na krajíčku a tak podobně.
Opravdu jsou lidi matláci, patláci, chudáci a neschopní hlupáci? Sečtělá chobotnice, která si plní sen a vydá se do velkoměsta, si to nemyslí. Hájí život na naší planetě i před mimozemšťany. Velkoformátová, bohatě ilustrovaná kniha se sympatickým ekologickým apelem si Zlatou stuhu neoddiskutovatelně zaslouží.
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Snažím se světem kráčet beze strachu, prohlásila na prahu šedesátky při své poslední návštěvě Prahy německá spisovatelka s bulharskými kořeny po otci Sibylle Lewitscharoff. Vzpomínala na dětství ve švábském pietismu, na svobodomyslné studium v Berlíně počátkem osmdesátých let a připustila, že patří ke generaci posedlé knihami.
Skupina dětí s rodiči tráví dovolenou v přepychové vile u jezera a ničivá bouře z prázdninové idyly udělá doslova boj o přežití. Milletová se ve svém ekorománu již po několikáté zamýšlí nad vztahem lidí a přírody a poukazuje na možný zánik našeho světa vlivem klimatické změny, kterou nezapříčinil nikdo jiný než generace konzumně a sobecky smýšlejících boomerů.
