Sen o lásce, nebo zrada?
Podobně jako některé další současné finské autorky pohlíží Katja Kallio na nedávné dějiny očima nekonvenčních žen, které se jen těžko smiřovaly s rolí, kterou jim chtěla určit doba.
Podobně jako některé další současné finské autorky pohlíží Katja Kallio na nedávné dějiny očima nekonvenčních žen, které se jen těžko smiřovaly s rolí, kterou jim chtěla určit doba.
Tak já rovnou předem řeknu, proč to píšu. Obdivuju naši armádu, přestože vím, že já bych se k ní nikdy nedal. Chybí mi potřebná odvaha a taky mám neurotickou představivost.
Český čtenář by mohl snadno získat pocit, že všechna velká jména severské detektivní literatury už dávno zná, jeden z nejproduktivnějších a ve…
„Některé texty pro děti a mladistvé píšu nejspíš pro dítě ve mně, jiné vycházejí z čisté radosti z příběhu nebo jazyka,“ podotkla rakouská…
Podobně jako některé další současné finské autorky pohlíží Katja Kallio na nedávné dějiny očima nekonvenčních žen, které se jen těžko smiřovaly s rolí, kterou jim chtěla určit doba.
Prázdninový příběh tří kamarádek ze sedmé třídy se slibně rozebíhá, postupně se však rozpadne na příliš mnoho motivů. I tak je to ale podařené čtení pro školní děti.
Tak já rovnou předem řeknu, proč to píšu. Obdivuju naši armádu, přestože vím, že já bych se k ní nikdy nedal. Chybí mi potřebná odvaha a taky mám neurotickou představivost.
Khollovu knihu můžeme číst jako román o krizi středního věku či krizi maskulinity. Přestože je ale vidění samotných postav silně polarizované a často se soustředí na to, v čem se ženský a mužský svět odlišují, ve skutečnosti tu jde spíše o to, co máme všichni společné.
Humoristická próza začínajícího autora má mnoho slibných momentů a vtipných pasáží, škoda jen, že postrádá nějakou centrální zápletku.
Khollovu knihu můžeme číst jako román o krizi středního věku či krizi maskulinity. Přestože je ale vidění samotných postav silně polarizované a často se soustředí na to, v čem se ženský a mužský svět odlišují, ve skutečnosti tu jde spíše o to, co máme všichni společné.
Humoristická próza začínajícího autora má mnoho slibných momentů a vtipných pasáží, škoda jen, že postrádá nějakou centrální zápletku.
Tak já rovnou předem řeknu, proč to píšu. Obdivuju naši armádu, přestože vím, že já bych se k ní nikdy nedal. Chybí mi potřebná odvaha a taky mám neurotickou představivost.
„Paradoxně hodně lidí u Houellebecqa oceňuje to, na co demokracie, jež mluvily o pokroku, odmítaly myslet – rasismus, homofobie, všechny ty odporné tendence v lidské bytosti. Při čtení Houellebecqa mají někteří čtenáři dojem, že je jim opět dovoleno mít z toho požitek.“
Prázdninový příběh tří kamarádek ze sedmé třídy se slibně rozebíhá, postupně se však rozpadne na příliš mnoho motivů. I tak je to ale podařené čtení pro školní děti.