Věcným, nekompromisním stylem bez příkras je vylíčeno pět příběhů žen středního věku, které hledají ztracené štěstí, lásku a samy sebe. Román upoutá autenticitou, aktuálností, ale i chladem.
To takhle jednou loni na podzim ministerstvo kultury vyhlásilo, že podpoří autory, protože covid a Evropská unie a tvrdý chleba literatury tak obecně, a že do placu hází jednomu dokonce 100 tisíc (pro prozaiky, pro básníky pouhých 30). Už v tu chvíli to začalo zasmrádat, a když došlo na věc, tak puch jak z mrtvoly.
Pod pojem audiokniha se vejde docela hodně – od jednohlasé přes vícehlasou četbu až po dramatizace nebo audioseriály tvořené jen pro poslech. Zejména…
Tchajwanská literatura dostupná v českých knižně vydaných překladech nabízí neotřelá témata, exotickou krásu oceánu i hor obývaných domorodými kmeny,…
Věcným, nekompromisním stylem bez příkras je vylíčeno pět příběhů žen středního věku, které hledají ztracené štěstí, lásku a samy sebe. Román upoutá autenticitou, aktuálností, ale i chladem.
Tchajwanská literatura dostupná v českých knižně vydaných překladech nabízí neotřelá témata, exotickou krásu oceánu i hor obývaných domorodými kmeny, odlišnou, a přece v něčem blízkou historickou zkušenost tamních obyvatel i příběhy univerzálně lidské.
Fánek během dlouhých let, která plynou v tatínkově nepřítomnosti, sice přestává věřit na pohádku o létajících lodích, nevzdává se však naděje na tátův návrat. Přes mnohá zklamání vyrůstá v empatického člověka, který chce dávat a přijímat lásku.
To takhle jednou loni na podzim ministerstvo kultury vyhlásilo, že podpoří autory, protože covid a Evropská unie a tvrdý chleba literatury tak obecně, a že do placu hází jednomu dokonce 100 tisíc (pro prozaiky, pro básníky pouhých 30). Už v tu chvíli to začalo zasmrádat, a když došlo na věc, tak puch jak z mrtvoly.
Chmurné verše debutujícího profesionálního facilitátora a milovníka díla C. G. Junga před čtenáře kladou nelehké otázky, kam spěje lidský život a jak se vyhnout jeho znicotnění. Sbírka zaujme nejen tématem, komplikovaným vztahem k Bohu a promyšlenou kompozicí, ale i jazykovou precizností, proloženou odkazy do brněnské minulosti i současnosti.
To takhle jednou loni na podzim ministerstvo kultury vyhlásilo, že podpoří autory, protože covid a Evropská unie a tvrdý chleba literatury tak obecně, a že do placu hází jednomu dokonce 100 tisíc (pro prozaiky, pro básníky pouhých 30). Už v tu chvíli to začalo zasmrádat, a když došlo na věc, tak puch jak z mrtvoly.
Fánek během dlouhých let, která plynou v tatínkově nepřítomnosti, sice přestává věřit na pohádku o létajících lodích, nevzdává se však naděje na tátův návrat. Přes mnohá zklamání vyrůstá v empatického člověka, který chce dávat a přijímat lásku.
Román Stín bohů vypadá podle zápletky tuctově – ve světě plném monster a mocichtivých jarlů si hrdinky i hrdinové hledají vlastní cestu ke slávě či pomstě. Je to však typický příklad knihy, kdy se v jednoduchosti skrývá síla.
Tchajwanská literatura dostupná v českých knižně vydaných překladech nabízí neotřelá témata, exotickou krásu oceánu i hor obývaných domorodými kmeny, odlišnou, a přece v něčem blízkou historickou zkušenost tamních obyvatel i příběhy univerzálně lidské.
Literatura může pomáhat a chránit, ale také ubližovat. Tematika různě pokřivených nebo nerovných mezilidských a zejména partnerských vztahů má v literatuře i dalších sférách umění své pevné místo, a to od antiky po dnešek.
