Jan Lukavec

Kniha zčásti i objevně ukazuje, jak silně anglosaská kultura ovlivnila Voskovce a Wericha a jakou stopu naopak oni zanechali v ní. To, jak dvojice v určitou dobu současně propagovala i komunistický režim v Sovětském svazu, autor trochu bagatelizuje, nicméně to by bylo téma na samostatnou knihu.

Jak komentoval Havlíček Borovský používání prvních známek a Božena Němcová přílet obávané komety, mnohými spojovaný s koncem světa? Obsáhlá publikace líčí dobové nálady, teorie spiknutí i státní propagandu. Prostřednictvím dobových letáků či textů jarmarečních písní živě, či snad až autenticky evokuje mentální svět tehdejších lidí.

Kdo byl před sto lety řazen do elity národa? Jak byli dotyční zachyceni fotograficky? Kniha nedávno oceněná Magnesií Literou připomíná, kdo zde vytvářel myšlenkové a kulturní dědictví, ale současně se také sama stává jeho součástí.

Základní a poněkud zjednodušující přehled zdejších dějin vztahu ke stromům, který kniha nabízí, může nicméně být odrazovým můstkem k dalšímu pátrání.

První původní česká kniha upozorňující na emocionální dimenzi klimatické krize. Podněty ze zahraničí, hlavně od filozofa Davida Abrama, spojuje s domácími tradicemi, zvláště s myšlenkami klasičky zdejší environmentální sociologie Hany Librové.

Dílo, které pro rok 2024 získalo hlavní cenu v soutěži M. Ivanova o nejlepší knihu literatury faktu, vyčerpávajícím způsobem líčí systém šlechtických hodností i to, jak šlo finanční kapitál „přetavit“ v sociální. Čili jak se prostřednictvím darů na dobročinné či státní účely dopracovat ke šlechtickému titulu. Nezamlčuje ani to, v čem spočívala rizika takového povýšení a proč o ně někteří žádali tajně.

Jak vypadá byt novinářky, úspěšného gay páru, studenta nebo staršího muže ze šlechtické rodiny? Na několika konkrétních příkladech kniha názorně ukazuje, jak se bydlí Pražanům za života i po smrti. Případně jak by ideálně bydlet chtěli.

Sexuoložka Kateřina Klapilová odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.

Globalizace a digi­tální revoluce pro většinu lidí změnila svět nesčetnými pozitivními způsoby. Zlepšení s sebou ovšem často nese rozpad tra­dičních zvyklostí; hmotný pokrok zvyšuje průměrnou životní úroveň, ale může také roz­bíjet jednotlivá společenství. Zakaria sice dává rady, co s tím, ale není přitom příliš konkrétní.

Nějakou formou alergie v současnosti trpí přibližně čtyřicet procent celé lidské populace a odborníci odhadují, že do roku 2030 tento podíl vzroste na procent padesát. Proč se to děje a v čem hledá řešení americká lékařská antropoložka? Podle ní není alergie pouze zlem, které doprovází imunitu, ale také odvrácenou stránkou našeho materiálního pokroku.

Literární vědec Václav Tille se pod pseudonymem Václav Říha uchyloval i do pohádkových světů. Je možné něco z této rozdvojenosti najít i v jeho obsáhlých denících?

Průkopnická kniha, která u nás jako první líčí česko-německé literární dějiny v jejich vzájemné souvztažnosti.

K biografiím velikánů světového písemnictví a filozofie, jako jsou Goethe, Nietzsche a Thomas Mann, přibyla kniha o fantasy spisovateli Michaelu Endem. Opravdu už i on patří mezi klasiky?

Česká badatelka zasazuje obrazy do kontextu svých obecnějších úvah, někdy až proklamací, v nichž velmi zřetelně vyjadřuje svoje ideové postoje. A je v jistém smyslu aktivistická.

Vizi oduševnělého veškerenstva, v němž spolu komunikují živočichové, stroje i skály nastiňuje konceptuální umělec a esejista James Bridle. Kombinuje přitom přístup sociologický, politologický, přírodovědecký, technologický i čistě poetický.

Jak se má historik vyvarovat zjištění, že „všechno souvisí se vším“? Inspirativní uvažování o tom, co znamená „dělat historii“ v současném světě, přináší Jakub Rákosník.

Neexistuje jeden způsob, jak být horou. Společná je jim však energie, kterou vyzařují, a duchovní úcta, kterou probouzejí, říká novinář Restelli. Ty, které sám považuje za celosvětově nejkrásnější, vybral do své knihy.

Potřeba přijímat potravu nás pojí s ostatními živočichy, ale zároveň jsme průběh tohoto procesu vycizelovali do takového množství rituálů, až je jistý druh přijímání dokonce označován jako „svatý“. Nová kniha historika France zatím nejobsáhleji a nejpečlivěji dokumentuje a analyzuje, jakou podobu mělo přijímání (jaké) potravy v minulém století po nástupu komunistů.

Co mají společného bratři Okamurovi, Jan Zábrana a Petr Čornej? Všichni prožili nemalou část svých životů v pražské městské čtvrti Malešice. I díky tomu se sešli ve výborné knize Malešická kronika: Z pole do metropole, jejíž editorkou je zkušená novinářka Karolína Vránková.

Vizuálně poutavé dějiny Labe líčí hlavně jeho proměnu od 19. století do současnosti. Jsou psány s rozhledem Evropana, který rozvoj česko-německé řeky vnímá v kontextu celoevropské spolupráce a ekologických snah, na které jednotlivé státy nestačí.

Zoja shrnuje dějiny paranoie na pozadí celosvětové historie. Často se přitom dopouští nepřesností, jak upozorňuje i český doslov. Nezpochybnitelné ovšem zůstává to, že projekce příčin všeho špatného do jiných vede do bludného kruhu a vhodnou obranou proti této nákaze je „přijetí zodpovědnosti za náš vlastní osud, včetně toho zlého uvnitř nás a kolem nás“.

„Sice jsem o přesvědčování napsal bestsellerovou příručku, ale většinu sporů se svými dvěma kočkami prohrávám“, přiznává novinář Heinrichs. Co se ale při těchto hádkách od koček naučil a je obecně aplikovatelné, a to prý i na lidi?

Jsou dnes pokrývky hlavy hlavně kulturním dědictvím? A jak náležitě slavit jejich svátek?

Český autor podává věcnou a chmurnou diagnózu stavu současného Ruska. Erudovaností obstojí i v zahraniční konkurenci.

Kulturní a komunitní „buditelství“ prováděl David Kašpar po léta na periferních pražských sídlištích. Svoje zážitky teď v knize zobecňuje a vyvozuje z nich návody přenositelné i jinam.

Známý moderátor se někdy i vtipně zamýšlí nad úskalími, jimž v dnešní digitální době čelí. Probíhající změny se ale snaží vnímat pozitivně, například uvažuje, jak své nové auto na hybridní pohon využít k duchovnímu růstu.

Co vyplývá pro naše dějiny z toho, že jsme pětiprstí lidoopi? Nekonvenčně pojatá kniha bohužel některé odpovědi jen naznačuje, a některé otázky si ani neklade.

Christianizaci Evropy můžeme začít vyprávět od legendárního příchodu apoštola Petra do Říma, nebo líčením postupné konverze germánských a slovanských kmenů. Historik Veyne si jako zásadní moment obratu vybral konverzi kontroverzního císaře Konstantina.

Filozofové, teologové a duchovní, vědci i filmoví či literární kritici i umělci jako představitelé soudobé inteligence. Další výběr a hodnocení renomovaného autora tentokrát nemůže nevybízet k polemikám a skeptickým otázkám.

Řada odborníků odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.