Člověk při čtení cítí zimu, moře a sníh, poznamenal Švýcar Joachim B. Schmidt na adresu svého románu Kalmann, který se odehrává na Islandu a spojuje prvky krimi se silnými vizuálními vjemy. Český překlad přijel osobně představit na pražský veletrh Svět knihy.
„Mám radost, že Baltské moře už není hranicí a že lidi naopak spojuje, že dnes stačí jen nasednout na trajekt, člověk nepotřebuje pas, víza a hromadu dalších povolení,“ říká v rozhovoru dánský spisovatel Jesper Clemmensen, který ve své tvorbě zpracovává příběhy emigrantů prchajících přes Balt.
Lisa Weeda nedávno představila v Praze český překlad svého románu Aleksandra. Při té příležitosti jsme s ní pohovořili o příběhu její ukrajinské babičky, o jejím osobním vztahu k Ukrajině, ale i o probuzeném zájmu Západu o postsovětskou tematiku v literatuře, o paměti a zapomínání či o jevu zvaném „westsplaining“.
Tomasz Duszyński, autor v Polsku velice populárních retrodetektivek, se českým čtenářům poprvé představil v loňském roce románem Glatz. V rozhovoru pro iLiteraturu mluví nejen o této knize, v níž gymnaziální profesor v roce 1920 nalézá na mostě zmrzačené tělo, ale také o tom, jak v současné době rezonuje v polském městě Kłodzku (Glatz) jeho německá historie.
„Utrpení, které vzniká při absenci lásky, se opakuje a vrací napříč generacemi, a to jak z pohledu jedince, tak celých národů, až do chvíle, než dojde k nějaké formě usmíření,“ říká na adresu svého historického románu i současného válečného konfliktu na Ukrajině finská autorka Katja Kallio.
„Bylo by velmi pohodlné to vzdát,“ zamyslí se islandský spisovatel a ekologický aktivista Andri Snær Magnason, po chvíli ale rozhodně dodá: „I kdyby všechna data jednoznačně dokládala, že už není naděje, stále bych věřil, že musíme hledat řešení.“
„Německo je země rozvinutého literárního provozu a smyslu pro společenskou prestiž literatury. Naše prostředí je oproti tomu skromnější a snad i zapomnětlivější,“ říká Pavel Novotný, loňský laureát prestižní Drážďanské ceny lyriky, který o rok dříve získal navíc i Magnesii Literu. V obsáhlém rozhovoru mluví nejen o literárních cenách, ale zejména o vlastních fascinacích a tvůrčích východiscích.
V dalším rozhovoru o audioknižní tvorbě jeden z nejznámějších rozhlasových a audioknižních režisérů popisuje svůj přístup k práci, vysvětluje, jak podstatné je pro režiséra i interpreta porozumění textu, a prozrazuje, v čem podle jeho názoru spočívají největší interpretační pasti.
Co přesně máme v ruce, když čteme deník Anne Frankové? Proč odborníci mluví o „denících“ v množném čísle? Jak vypadá Zadní dům, tak jak ho připravovala k poválečnému vydání sama Anne? V Souborném vydání mají teď čeští čtenáři jedinečnou příležitost seznámit se s Anninými deníky v původní podobě, bez vnějších, ne vždy odborných redakčních zásahů.
Staří Seveřané a jejich bohové: byli opravdu takoví, jaké nám je líčí současné filmové, seriálové nebo herní adaptace? A kde začít, když se o nich chceme dozvědět víc? Tipy na autentické filmy a knihy vhodné i pro „začátečníky“, kteří mají zájem vydat se ke kořenům, přináší v rozhovoru Kristýna Králová.
Pod pojem audiokniha se vejde docela hodně – od jednohlasé přes vícehlasou četbu až po dramatizace nebo audioseriály tvořené jen pro poslech. Zejména poslední jmenované má v rámci původní tvorby vydavatelství Audiotéka na starosti režisér, herec a audioknižní producent polského původu Michal Sieczkowski.
Když Jan Zelenka vejde do výběrového knihkupectví, snad z každé police na něj mávají dobří známí. Od Jacka Kerouaca či Williama Faulknera až po Václava Havla – za léta praxe v Odeonu i jinde prošly uznávanému redaktorovi rukama stovky zásadních knih.
Barbora Fialová a Jiří Bartoník z nakladatelství Pink Box působí také jako lektoři kurzů Filozofie pro děti. Zabývají se tím, jak přiblížit filozofické uvažování těm nejmenším. Prozradili nám, co chystají nového, a přidali své aktuální tipy na čtení.
Juan Pablo Bertazza, rodák z Buenos Aires, v rozhovoru popisuje, jak mu učarovala Praha, přibližuje svou literární tvorbu i výzkumný projekt, hledající české prvky v argentinské literatuře, a na závěr odhalí, jaké české spisovatele čte.
„Myslím, že i poezie může nabídnout čtenářům možnost přehodnotit lidstvo a jeho životní podmínky,“ říká v rozhovoru tchajwanský básník a vědec Enkaryon Ang, který se ve své poezii zabývá ochranou přírody.
Může ve slezštině vznikat vysoká literatura? Mají Slezané nárok na vlastní národnost a jazyk? Co v dnešním Polsku znamenají slezské dějiny a slezská paměť? Na tyto a jiné otázky hledá odpověď polský a slezský reportér Zbigniew Rokita, který se psaním vyrovnává s minulostí rodného regionu.
Součástí mezinárodního projektu CELA je také nizozemsky psaná literatura. Tu zastupují dvě trojice autorů, jedna z Nizozemska a druhá z Vlámska, nizozemsky hovořící části Belgie. Vlámská autorka Hannah Roels v rozhovoru popisuje, co tyto dvě literatury dělí, případně spojuje, a také o tom, v čem podle ní spočívá síla literatury a proč je to problematická otázka.
„Opravdu bych chtěla umět psát romány. Bohužel mám ale problém si cokoliv vymyslet,“ říká v rozhovoru pro iLiteraturu polská reportérka Urszula Jabłońska. Její dvě reportážní knihy se v Polsku těší značné popularitě. Pro mezinárodní projekt CELA připravila s překladatelem do češtiny adaptaci svého textu do podoby jevištní performance.
Jsou Besarábci národ, nebo „lidé, kteří se narodili v určitém prostoru“? O moldavské dvojjazyčnosti, ale i o autobiografičnosti psaní, o ženských hrdinkách a mužských hrdinech jejích próz mluví v rozhovoru Tatiana Țîbuleac, novinářka a spisovatelka, rodačka z Kišiněva.
Na pozvání irského velvyslanectví zavítal v nedávné době do Prahy významný irský básník a odborník na středověkou literaturu Bernard O’Donoghue. Jaké výhody pro něj jako tvůrce představují jeho dvojí, anglo-irské kořeny? A proč při překladu artušovské skladby sáhl k netradičnímu řešení?
Prominentní švýcarský dramatik a spisovatel Lukas Bärfuss o sobě tvrdí, že je především čtenář. A sám si pak mezi čtenáři nejvíc váží herců a překladatelů – pro jejich performativní práci s textem. Literaturu chápe jako svědectví dění, po němž nezůstaly žádné stopy; tam se totiž teprve otevírají možnosti pro imaginaci.
Aixa de la Cruz ve Španělsku prorazila s románem Cambiar de idea (Změna plánu), osobním příběhem, plným násilí a přešlapů. Nebála se mluvit ani o ženském násilí v mezinárodním měřítku, když upozornila na zločiny amerických vojákyň v Abú Ghrajb. V rozhovoru vysvětluje, jak jí psaní románů pomáhá vyrovnat se s těžkými tématy, a dokonce si tvůrčí proces ještě užít.
V rámci letošního Světa knihy nám poskytla rozhovor Vanessa Springora, autorka románu Svolení, v němž se po mnoha letech vrátila k příběhu z doby svého dospívání. Ve čtrnácti letech se stala milenkou staršího muže, slavného spisovatele. V knize se s odstupem zamýšlí nad tím, jaké společenské mechanismy se podílely na tom, že Gabriel Matzneff mohl beztrestně udržovat vztahy s nezletilými, a dokonce se těšil uznání uměleckých kruhů, když své pedofilní záliby popisoval v knižně vydávaných denících.
„Je zvláštní, že v kultuře, která má Stanisława Lema, Andrzeje Sapkowského a Jacka Dukaje, musí fantastika pořád prokazovat, že není horším žánrem literatury,“ říká polský spisovatel Radek Rak, který si svým napůl magickým a napůl historickým příběhem o Haliči z 19. století získal přízeň čtenářů i uznání kritiků. Jaké funkce může plnit fantastická literatura a co nám dnes přináší vyprávění o minulosti?
Románová sága o rodině Floriů ukazuje italské dějiny na konkrétních osudech. Stefania Auci vypráví o skutečné Sicílii: v jejím podání to není chudý region ovládaný mafií. Postupný vzestup a pád na poli mocenském i majetkovém, diskrétnost i okázalost, budování rodinného bohatství a marnost luxusu, sňatková politika a mimomanželské eskapády – rodinná historie je pro spisovatelku pokladnicí poutavých příběhů, jejichž propojení poskytuje cenné argumenty k pochopení jednoho italského století.
Jak se zubní lékařka stala slavnou spisovatelkou? Kořeny má sice v horách, ale fascinuje ji také moře a nebezpečí, jaká skrývají italská přímořská města. Italská spisovatelka Donatella Di Pietrantonio se upřímně zpovídá ze svých lásek, ale mluví i o tom, jaké zažívá obavy a jaké používá výmluvy.
„Moře je tak široké a rozsáhlé, že ho do konce života neobsáhnu,“ říká v rozhovoru prozaik Liao Chung-ťi, představitel tchajwanské environmentální literatury a literatury na téma oceánu.
„Dříve o našich horách psali jen čínští a japonští badatelé. V jejich knihách jsou domorodci líčeni jako obludy a strašidla,“ říká v rozhovoru tchajwanský autor Salizan Takisvilainan, který se ve své tvorbě snaží zprostředkovat minulost i současnost svého rodného kmene Bununů.
„Všichni Tchajwanci milují Českou republiku, je to jejich sen, mluví se o ní a zdůrazňuje se, že je jedním z nejbližších partnerů Tchaj-wanu,“ říká v rozhovoru výtvarník a nakladatel Tomáš Řízek, který založil unikátní nakladatelství Mi:Lù Publishing, vydávající tchajwanské knihy u nás a české obrázkové knihy na Tchaj-wanu.
„Knihy přinášejí dětem naději, protože jejich myšlení lze ovlivnit, pozměnit. I dětem, které nežijí šťastně, můžeme dát prostřednictvím příběhů naději a vložit do nich dobré myšlenky ve vztahu k jejich vlastní budoucnosti,“ říká v rozhovoru nejen o své tvorbě tchajwanská překladatelka, editorka a spisovatelka Kate Dargaw.
