Luis Díaz (nar. 1994) je mladý španělský spisovatel, jemuž během krátkého dosavadního působení na španělské literární scéně vyšly již tři knihy. Za debutovou sbírku Hombres con un diente de leche (2020, Muži s mléčným zubem) získal na festivalu poezie v Malaze ocenění IV Premio de Poesía Irreconciliables. V současné sobě je doktorandem humanitních věd a ve svém rodném městě Alcalá de Henares vede festival mladé poezie Festival de Poesía Joven. Od roku 2024 je Luis Díaz také jedním ze tří španělských spisovatelů zapojených do třetí edice mezinárodního projektu CELA, který podporuje a propojuje literární talenty napříč Evropou. V rozhovoru s překladatelkou Markétou Cubrovou pořízeném pro časopis iLiteratura.cz během Světa knihy Praha v květnu 2025 hovořil o svých knihách, jejich hlavních tématech, o aktuální španělské literární scéně i o psaní obecně.

iLiteratura: Jak ses dozvěděl o projektu CELA?
Luis Díaz: O projektu jsem se dozvěděl díky Škole spisovatelů (Escuela de escritores), organizaci, která za Španělsko projekt zaštiťuje. Od prvního momentu mi nabídka přišla zajímavá, a tak jsem s přihláškou neváhal.

iLiteratura: Mohl bys nám instituci stručně představit?
Luis Díaz: Škola spisovatelů nabízí skvělý způsob, jak se přiblížit k literatuře. Kurzy psaní, které pořádá, jsou různorodé a podle mě by se na ně – ať prezenčně, či online – měl přihlásit každý, kdo chce sdílet své psaní s ostatními.

iLiteratura: Myslíš si, že je tedy možné naučit se psát krásnou literaturu, nebo to v sobě člověk prostě už musí mít?
Luis Díaz: Myslím, že jde o spojení obojího: je možné se to naučit a měla bys to v sobě už trochu mít. Důležitější než naučit se to nebo mít to je ale podle mě vyhledávat a číst autory a autorky, kteří nám pomohou rozšířit naše literární spektrum. Čím víc budeme číst, tím zajímavější věci budeme moci napsat.

iLiteratura: Kniha, se kterou ses do projektu přihlásil, se jmenuje Los bloques naranjas (2023, Cihlové bloky). Co se za tímto názvem skrývá? Tvá předchozí básnická kniha se jmenuje Los hombres con un diente de leche (Muži s mléčným zubem) a tvůj nový básnický počin je Un tatuaje en la tripa (Tetování na břiše). Kam na ty názvy chodíš?
Luis Díaz: Moje první dvě knihy pojednávají o vztazích mezi muži, přičemž konkrétně Cihlové bloky se věnují tématu vztahů mezi dospívajícími kluky a jejich života ve městě (název tedy odkazuje především k panelákům na sídlištích). Poslední sbírka je poněkud odlišnější, u jejího psaní jsem se chtěl jen bavit a ani mně není úplně jasné, kam se kniha ubírá. Řekl bych ale, že názvy přicházejí v průběhu psaní samy, alespoň v mém případě.

iLiteratura: Hraje v tvých textech roli inspirace nějakým jiným autorem?
Luis Díaz: V obecné rovině je pro mé psaní a přemýšlení o textech velkou inspirací argentinský spisovatel Mariano Blatt. Jeho způsob chápání literatury je pro mě zásadní. Četba jeho poezie plné obrazů a výjevů ve mně vyvolala potřebu psát o vlastních zkušenostech. Abych ale zmínil i další autory, také čtu (znovu a znovu) díla Kolumbijce Fernanda Molana Vargase, Argentinky Selvy Almady, Američanů Joy Williams, Dona DeLilla a mnoha dalších. Ten výčet by byl opravdu dlouhý…

iLiteratura: Zatím máš na kontě dvě básnické sbírky. Nejsou proto Cihlové bloky coby poetická próza spíše vybočením z „tvého“ žánru, nějakým experimentem, když ses nyní vrátil zpět k poezii?

Luis Díaz: Nevím přesně, jak odpovědět… Pro mě musí jakékoli psaní upřednostňovat určité formální prvky, například rytmus. Proto necítím, že by se Cihlové bloky nějak vymykaly; kreativní procesy nejspíš budou rozličné, protože není možné napsat dvakrát stejnou knihu, ale cítím, že v mém případě žánr při procesu psaní nehraje takovou roli.

iLiteratura: Tvůj styl není jen tak ledajaký, pamatuješ si, kdy a za jakých okolností tě napadlo, že napíšeš knihu bez interpunkce a proč? Nebál ses, že by tento styl mohl čtenáře odradit?

Luis Díaz: Jako čtenář poezie jsem vypuštění interpunkčních znamének nikdy nepřikládal velký význam. Tudíž jsem se nad tím rozhodnutím nikdy příliš nezamýšlel. Mám za to, že jejich nepřítomnost napomáhá plynulému čtení textu, a proto jsem je odstranil. Jestli mě trápilo, že by to mohlo odradit čtenáře? No, myslím, že existují lidé, kteří ztratí zájem, když vidí stránku jen tak bez interpunkce, ale také jsem se setkal s mnoha čtenáři, kteří tento způsob mého psaní oceňují.

iLiteratura: Kniha vychází z tvých vlastních zkušeností, je v ní tudíž mnoho osobních momentů a myšlenek. Musí být spisovatel zranitelný, aby byl autentický a lidé ho rádi četli?
Luis Díaz: I když kniha vychází ze spisovatelova nitra, z jeho zkušeností, vždy prochází ještě jakýmsi fikčním filtrem. Ostatně, která kniha z osobních zkušeností nevychází? Do každého díla se promítá kus člověka, který ho vytvořil, jen je více či méně patrný. Kromě toho mám pocit, že s tvorbou mužských umělců je jen málokdy spojováno psaní o nepříjemných pocitech nebo zranitelnosti tohoto pohlaví, což je také důvod, proč jsem chtěl Cihlové bloky napsat.

iLiteratura: Objevují se v knize nějaké myšlenky nebo momenty, u kterých sis nebyl jistý, zda je takto veřejně psát?
Luis Díaz: Řekl bych, že ne. Podle mě jde o fikci, v níž je velmi přítomná něha a přátelství mezi muži. A o těchto tématech by se rozhodně mělo mluvit častěji.

iLiteratura: Kniha vyzdvihuje problém nemožnosti mužů vyjádřit si navzájem emoce. Domníváš se, že se jedná o celospolečenský problém a že mají muži zájem o něm mluvit? Nechtěli by radši toto téma ignorovat? Nedostal jsi na knihu nějakou negativní reakci?
Luis Díaz: Nějaké rozhořčené reakce na použití slov, která někteří označují za explicitní, se ke mně dostaly, ale podle mě jsou to reakce zmýlené. Nicméně ano, za mě se jedná o celospolečenský problém patriarchátu, který podmiňuje způsob našeho bytí na tomto světě a který, podle mě, vyvolává neštěstí. Bylo by vhodné na tom zapracovat a změnit způsob, jak ukázat mužské city.

iLiteratura: Kniha se odehrává v nejmenovaném městě, ale nějaké město tě k ní inspirovalo, že?
Luis Díaz: Inspirací mi byla města, v nichž jsem vyrůstal, Alcalá de Henares a Madrid. Myslím si ale, že se to dá přenést na jakékoliv město na světě. Pocity, o nichž mluvím, a způsoby obývání měst jsou pro mnoho lidí totožné, tudíž se domnívám, že není nutné znát konkrétní dějiště příběhu. Takhle může každý vnímat dané město jako své vlastní.

iLiteratura: Jak je na tom španělský knižní trh? Jací autoři a jaké autorky jsou nyní ve Španělsku populární?
Luis Díaz: Ve Španělsku se čte hodně, podle nějakých nedávných průzkumů čteme čím dál tím víc. Myslím, že nepostradatelné současné autorky jsou Sabina Urraca nebo Alana S. Portero – díky tématům, která řeší, a kvalitě jejich děl.

iLiteratura: Čtou se více domácí, nebo zahraniční tituly?
Luis Díaz: Řekl bych, že se u nás hodně čtou domácí knihy. Ze zahraniční literatury pak bude samozřejmě největší podíl z USA, jako nejspíš na mnoha ostatních knižních trzích. Já sám mám hodně rád Lorrie Moore, Deborah Eisenberg nebo Dona DeLillo, ale v posledních letech se pokouším objevovat i nové hlasy z ostatních zemí.

iLiteratura: Komu bys přál překlad knihy do mnoha jazyků?
Luis Díaz: Jako první mi přišla na mysl jedna španělská spisovatelka a kamarádka, Aida González Rossi. Podle mě píše zcela jedinečnou poezii i prózu, s nesmírným citem se věnuje celé škále témat. Přál bych si, aby si její poslední román Leche condensada(Kondenzované mléko) mohli přečíst lidé na mnoha místech, protože témata i forma této knihy jsou neskutečně pokrokové.

iLiteratura: Znáš autory z minulých edic projektu CELA? Četl jsi jejich knihy? A co autoři z aktuálního ročníku?
Luis Díaz: Samozřejmě, že je znám a četl jsem jejich knihy. Právě díky autorkám předešlého ročníku CELA, jako je Aixa de la Cruz, která ve Španělsku uspěla již s několika knihami, nebo Adriana Murad Konings, které právě vyšla kniha druhá, jsem se začal o tento projekt více zajímat. Jejich díla jsem vnímal jako velmi kvalitní a přivedla mě na myšlenku se projektu zúčastnit. I v letošním ročníku jsou spolu se mnou skvělí autoři: Kike Cherta a Yaiza Berrocal. Nám všem bych přál, aby si naše knihy mohlo přečíst mnoho Evropanů.