iLiGlosa

Ať žijí herci!

Proč literáti neumějí žádat o peníze

Začátkem ledna jsem jako zástupce literatury zasedal v komisi, která různým kulturním odvětvím rozdělovala docela štědré finanční prostředky od EU. Byla to zkušenost zajímavá a inspirativní, ale také notně frustrující.

Proč s jejich vyhozením spěchat?

Dorazily k nám domů, stejně jako do dalších milionů českých domácností. Ne, nemyslím dopisy od poskytovatelů energií ohlašujících zvýšení záloh. Myslím obálku bez uvedení jména odesílatele i příjemce, totiž obálku s hlasovacími lístky.

Vánoční romány – nový žánr zaplavuje norský knižní trh

Skandinávci svou láskou k detektivkám nakazili celý svět. V posledních letech propadli Norové novému literárnímu fenoménu, totiž vánočním románům. Ty se nejen překládají z angličtiny jako na běžícím páse, ale píší je a úspěšně vyvážejí i domácí autoři.

Stále vydávaný, stále téměř neznámý

Ne, vskutku nejde o telefonní seznam, jízdní řád ani sbírku zákonů. Ba dokonce ani o proslulou Rudou knížku, jejíž vlastnictví bylo v Číně jednu dobu v podstatě téměř povinné. Jde o knihu, která nás může oslovit právě v čase blížících se Vánoc.

Kapitáni, generálové, poručíci… a ti ostatní

Rotmistr Anton Schmid, Vojín W., Zabil jsem generála Franca, Paní plukovníková – na všechny tyto knihy naleznete na iLiteratuře recenzi. Na žádného svobodníka nebo praporčíka ale ne. Proč?

Nemístná rozvernost

Čeští literární překladatelé to nemají jednoduché – to je známá věc. Ale nepřispívají k tomu trochu i sami třeba tím, jakým tónem probíhá udělování Anticeny Skřipec? Na mezinárodním překladatelském fóru se ozývá otázka na tělo: „Co děláte pro zlepšení svého postavení?“

Upozornění pro cestující

Na velkých nebo alespoň těch větších nádražích není problém v rozumnou dobu zakoupit pro plánovanou cestu vlakem jídlo a pití. Někdo se na tyto služby spoléhá automaticky, někomu vytrhnou trn z paty, když se výjimečně předzásobit zapomene nebo nestihne. Kdo se ale spolehne na možnost koupit si na cestu i něco na čtení, obvykle se dočká nemilého překvapení…

Unplugged literatura

Kdybychom si představili světovou kulturní scénu jako multižánrový festival o mnoha stagích, z nichž každá reprezentuje kulturu určité země, performeři vybavení obřími ozvučovacími systémy by na něm o pozornost soupeřili s buskery, kteří na plácku za řadou toitoiek nebudou slyšet, ani kdyby se přetrhli. Kvalita ani originalita nejsou to hlavní, co rozhoduje, jestli umělec dostane šanci zazářit.

Nečekaná setkání na nečekaných místech

Vyrostly v posledních letech jako houby po dešti, najdete je snad i v té nejzapadlejší vesničce. Zprostředkují leckdy nečekaný kontakt s knihami při cestě na chatu, na čundr nebo i na zmíněné houby. Lákají k prohrabání a objevení pokladů, často skrytých v haldě hlušiny – co je poklad a co hlušina, je pochopitelně otázka individuální volby (vy byste se snad dobrovolně zbavili pokladu?). Knihobudky!

(Jak) Změní audioknihy autorský styl?

Audioknihy jsou ve Skandinávii na vzestupu již řadu let. Norského autora Jana Kjærstada vede jejich masová obliba k otázce, nakolik audioformát pozmění tvář literatury. A protože je poslech knih stále populárnější i u nás, bude zajímavé sledovat tento vliv i u nastupující generace českých spisovatelů.

Erbenova Kytice na Tchaj-wanu!

Na Tchaj-wanu letos vyšel překlad Kytice, což je poměrně unikátní kulturní událost. Erbenova sbírka se navíc dostala na seznam doporučené četby pro tamní žáky základních a středních škol. Ukazuje se tak, že s Tchaj-wanem nás nepojí jenom politické vazby a podobná zkušenost s bojem za svobodu a demokracii, inspirovat se vzájemně můžeme i v literatuře.

Patří Biggles do muzea?

Mladoboleslavské Letecké muzeum Metoděje Vlacha připravilo pro návštěvníky krátkodobou výstavu, věnovanou postavě válečného pilota Bigglese, který se ve světě literatury pohybuje již úctyhodných devadesát let.

Rusko není jen Jednotné

Propagandistická mašinerie Putinova policejního státu se snaží doma i navenek prezentovat jednotu. Je zjevné, že pod tlakem dezinformační masáže mnozí Rusové Putina podporují a mnozí se bojí, ale zdaleka ne všichni. Čelnými kritiky režimu jsou literáti.

Normální Ukrajina

Normální, Ukrajinci jsou normální, jejich dějiny jsou normální, jejich země je normální, jejich jazyk je normální…

Je literatura elitářská?

Jedna má nedávná recenze vyvolala výrazně více reakcí, a mnohé i vyhrocené, než většina jiných. Přitom se netýkala žádné významné nebo čtenářsky populární knihy.

Lze překládat klasiky?

Loni na podzim se ve finských literárních kruzích rozběhla poměrně živá diskuse o jednom překladu. Překladu klasického románu Aleksise Kiviho Sedm bratří. Překladu z finštiny – do finštiny.

Norové zabodovali v žebříčku nejlepších knih roku 2021 amerického časopisu The New Yorker

Všechny žebříčky a výběry toho „nej“ jsou vždy diskutabilní, ale umístění v nich potěší. Norská literatura v minulém roce zabodovala mezi redaktory prestižního časopisu The New Yorker a to hned dvakrát, přitom jde o národ a jazyk ještě menší než ten náš. Třeba jednou dojde i na některého českého autora.

Než se recenzent pustí do četby

Recenzent čte knihy a píše na ně recenze, není těžké si to představit. Ovšem co někdy recenzent musí udělat pro to, aby se k němu recenzní výtisk dostal, na to lidská představivost nestačí…

Ohlédnutí za uplynulým rokem: o čem se diskutovalo?

V rámci účtování s loňskem jsme se probrali diskusními příspěvky. Prostor, kam mají vstup všichni naši čtenáři, nám slouží jako zpětná vazba. Většinou se projeví jako zcela nečekaný zásah bumerangu. Přesto je pro nás cenným zdrojem poučení a někdy i zábavy. Máme své věrné hlídače, redakcí oceňované kritiky i obávané remcaly.

Recenzent jako tvůrce (mini)světů

Tak jako spisovatel každou další knihou vytváří nové univerzum, i recenzent je tvůrcem minisvěta, v němž právě on u konkrétní knihy určuje kritéria, podle kterých ji chce posuzovat, i kontext, do kterého ji chce zasadit.

Recenzování jako potřeba, či závislost?

Jak se člověku stane, že začne psát recenze? Mohou za tím být ambice, potřeba ventilovat vlastní agresi či touha šířit osvětu? Drobné zamyšlení směřující k zásadnímu odhalení.

Číst nejen očima

Ke čtení používáme zrak, to ví každé malé dítě (audioknihy a knihy v Braillově písmu teď ponechme stranou). Jedna glosa na tom nic nezmění, ale napadlo vás někdy zkusit do čtení zapojit i další smysly?

Ta naše Popelka norská

Proč si zrovna Norové oblíbili český film Tři oříšky pro Popelku? A proč je pochopitelné, že se v jeho remaku políbí dva mladí muži?

Zamyšlení recenzentovo

Setkání recenzenta s knihou může být menší dobrodružství a nikdy se dopředu neví, jak dopadne. A to i tehdy, necháme-li stranou krajní případy, kdy recenze buď fatálně poškodí vztah autora a recenzenta, nebo díky ní takový vztah naopak vznikne.

Přepjatě podjatí upjatě korektní

Milé a milí, čtenářky a čtenáři. Vy velké a velcí, dospělákyně a dospěláci, i vy malí a malé, mrňousci a mrňouskyně. Také mám ráda spravedlnost a nelíbí se mi, když někdo zůstává stranou. Jen mě teď občas přepadá pocit, že pro všechnu tu ohleduplnost nedohlédneme k podstatě.

Co z našich knihoven zmizelo

Představovaly nezbytné pomocníky, které měl doma snad každý. Časy se ale mění a určité knihy nenápadně zmizely nejen z domácích knihoven, ale i ze slovní zásoby nastupující generace.

Pomalé kříšení sámské literatury

Norsko je sociálně spravedlivá země s vysokou životní úrovní, která podporuje různé typy menšin. Nebylo tomu tak ale vždy. Zde bude řeč o Sámech, ugrofinské menšině původně obývající nejsevernější části Norska, Švédska, Finska a Ruska, a o postavení sámské literatury v Norsku.

Vývoz – dovoz

Minulé úterý jsem se byl podívat v Bruselu na vyhlášení Ceny EU za literaturu. Milý večer, byť o něco skromnější, než jsem si představoval. Ani v Bruselu nemají na literaturu peněz zbytečně mnoho.

Můj les je plný zvuků

Život obklopený knihami a příběhy je bohatý život. A moderní technologie zaplňují i ty regály, na nichž se ještě nedávno rozprostíralo ticho.