Nedlouho poté, co z největší francouzské knihovny záhadně zmizely ruské knihy, tamní tisk informoval o tom, že v Německu zavírají knihovny kvůli podezření na výskyt jedovatého arzenu.

Francouzská národní knihovna (BNF) na konci ledna oznámila, že neznámý pachatel odcizil z knižního fondu vzácné tisky ruského původu. Krádeže se mají týkat původních vydání ruských klasiků, například A. S. Puškina. Mluvčí knihovny potvrdil, že záležitost byla předána policii a půjde i k soudu. Jak se záhy ukázalo, podobné případy řeší nejen další francouzské knihovny, ale také švýcarské, polské a pobaltské. Údajně se vždy jedná o totožný modus operandi – ten však tisk přesněji nepopsal. V Polsku se příbuzná kauza otevřela už na podzim, v Estonsku dokonce mají prvního odsouzeného: za krádeže Puškinových a Gogolových knih dostal dva roky vězení, pokutu, a navíc mu byl na pět let zakázán pobyt na území státu.

Kvůli podezření na přítomnost arzenu poslali v univerzitní knihovně v severoněmeckém Bielefeldu ke znaleckému posouzení desetitisíce svazků. K obdobnému kroku přistoupily i knihovny v dalších německých městech, univerzitní knihovna v Düsseldorfu dokonce v březnu dočasně i zavřela. Jedovaté svazky je totiž nutné identifikovat, z dostupného fondu vyřadit a nahlížení do nich umožnit jen ve zvláštním režimu. 

V 19. století se (nejen) při výrobě knih používalo zelené barvivo s obsahem arzenu, které může být nebezpečné pro zdraví zaměstnanců i uživatelů knihoven. Projevit se může při pouhé manipulaci s knihami, zejména pokud má čtenář ve zvyku si při otáčení stránek pomáhat nasliněným prstem. Jed si ale nedá pokoj, ani když svazky jen leží v regálech – ohrožující je pouhý kontakt s kontaminovaným prachem, který se do těla může dostat vdechnutím nebo přes oční sliznici.

Kdysi používané jedovaté barvivo smaragdového odstínu se připravovalo s využitím sloučeniny octan-triarsenitanu měďnatého. Označuje se též jako pařížská zeleň, protože mimo jiné sloužilo jako prostředek pro hubení krys v kanalizaci francouzské metropole. V polovině 19. století se této sloučeniny v Anglii vyrábělo ročně kolem 700 tun. U nás je známější pod názvem zeleň svinibrodská a o jejím výskytu se zmiňuje i analýza Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Wikipedia uvádí, že si toto barvivo oblíbili četní malíři, od Williama Turnera přes Claude Moneta či Paula Gaugina až po Vincenta van Gogha – otázka tedy je, zda případně nehrozí podobné nebezpečí i při návštěvě výstavních galerií. Tentýž zdroj také připomíná, že Rychlé šípy si v příběhu Rychlé šípy na pramici svinibrodskou zelení natírají loďku. 

V 19. století byla zeleň svinibrodská zdrojem četných otrav, látka je karcinogenní, Wikipedia uvádí jako smrtelnou dávku 22 mg. Látka časem na jedovatosti neztrácí. Německý knihovnický svaz nicméně uvedl, že o problému se ví už dlouho – projekt směřující k určení potenciálně nebezpečných svazků údajně běží už od roku 2020.