Mezi dospělou populací bychom patrně nenašli nikoho, kdo by neznal kreslené vtipy a jiné ilustrace nesoucí značku Neprakta – když už ne podle jména samotného, tak bezpochyby podle kreslířova specifického stylu. Zhruba 35 tisíc kreseb, které Jiří Winter (1924–2011) vytvořil, představuje nejen v českém měřítku unikátní soubor, jehož proslulost ještě podtrhuje fakt, že Winterovy ilustrace často vycházely v časopisech s vysokým nákladem a mnohé z jím ilustrovaných knih se dočkaly opakovaného vydání. Fanoušky fenoménu Neprakta tak jistě potěšila výpravná publikace editora Jaroslava Kopeckého s prostým názvem Neprakta, kterou loni u příležitosti 100. výročí Winterova narození připravilo nakladatelství Epocha, a to jako svou jubilejní 1000. publikaci.

Široký záběr tvorby

Fanoušci Nepraktových kreseb nejspíše vědí, že výběry z Nepraktovy bohaté tvorby již několikrát vyšly. Zmínit lze především útlý, ještě černobílý svazeček 106x Neprakta (1961) nebo pozdější rozsáhlejší 929x Neprakta (1984). Obě tyto knihy byly zaměřené především na kreslené vtipy, byť druhá jmenovaná nabízela i určitý přesah do Nepraktovy další tvorby. V Kopeckého Nepraktovi samozřejmě nemohou kreslené vtipy chybět, představují ale jen menší část zahrnutých ilustrací. Vedle nich Kopecký představuje další oblasti, v nichž se Jiří Winter svým stylem uplatnil. V každé kapitole je představen jeden konkrétní obor Nepraktovy výtvarné činnosti, od komiksů přes knižní ilustrace románů i naučných knih, plakátů, inzerátů, deskových her, tvorbu pro televizi a film až po divadelní kulisy. Jakkoliv je jeho styl vždy snadno rozpoznatelný, je nutné ocenit široký záběr jeho tvorby, kdy vedle svých proslavených postaviček a pro svou tvorbu typických odhalených žen dokázal realisticky zachytit všemožné druhy zvířat, různé orientální náměty i třeba dobovou vojenskou techniku nebo rekonstrukci obličeje sv. Zdislavy, která se dostala až k papeži Janu Pavlu II. V doprovodných textech jednotlivých kapitol je opakovaně zdůrazňována Nepraktova erudice a pečlivost, co se týče např. historických či geografických detailů. Nechybí ani příklady cenzurních zásahů, kdy zejména ony proslavené odhalené ženy často byly strážcům socialistické morálky trnem v oku. Nad některými ukázkami Nepraktovy tvorby se ovšem čtenář nezbaví dojmu, že by, byť z odlišných důvodů, mohly přinejmenším u části veřejnosti vyvolat negativní reakci i dnes. 

Odhalené ženské postavy nebyly ale jediným problémem, který byl s Nepraktovou tvorbou spojen. Například o zmíněné publikaci 929x Neprakta se čtenář dozví, že původním záměrem tvůrců bylo do knihy zahrnout ilustrací rovných 1000, ale kvůli nedostatku papíru bylo nutné počet vybraných obrázků i jejich rozměry zmenšit. Zejména první Nepraktovy komiksové počiny pak vznikaly v době, kdy komiks neměl na růžích ustláno, a jak se z doprovodných textů dozvídáme, často byl na pokyn vyšších míst některý komiksový seriál náhle ukončen, aniž by jeho tvůrci měli možnost se se čtenáři rozloučit. 

Bližší seznámení se s teoretickým rámcem Nepraktovy tvorby nabízejí doprovodné studie na konci knihy, z nichž asi nejzajímavější je studie Pavla Ryšky, která Nepraktovo dílo zasazuje do kontextu společenského a politického vývoje. Studie Ivana Hanuska o podmínkách české kreslené satiry a humoru v období komunistické diktatury a Přemysla Ruta o podstatě a vývoji kresleného humoru jsou zaměřené spíše obecně a pro čtenáře, jimž jde především o samotného Nepraktu, patrně nebudou až tak zajímavé.

Nepraktovské dvojice

V knize nechybí ani stručné životopisy jak samotného Jiřího Wintera, tak jeho spolupracujících scenáristů. Nejpodrobněji je přitom popsán životopis spoluzakladatele značky Neprakta, Bedřicha Kopecného, který po únorovém převratu dokonce skončil na několik měsíců ve vězení, při nehodě přišel o všechny zuby a nakonec propadl alkoholu. I přes nepříliš příjemné spory, jimiž se závěr jejich spolupráce vyznačoval, ale nakonec oba muži skončili v jednom společném hrobě. Život Miloslava Švandrlíka je v knize podán o poznání stručněji. Poslední Winterův partner a druhý z dvojice tvořící tým a značku Neprakta, Emil Schneider, je pak představen pouze několika historkami, jimž se snad souhrnně ani životopis říkat nedá. Zajímavým doplňkem k životopisu první nepraktovské dvojice jsou ukázky kreseb, které oba vytvořili (ano, i Kopecný byl nadán určitým výtvarným talentem) ještě předtím, než pod značkou Neprakta tak zdařile spojili síly. Podobně zajímavými kuriozitami jsou i příklady zakázek, kdy se Neprakta musel výtvarně přizpůsobit stylu jiného kreslíře. Z této tematické skupiny se nejčastěji opakují adaptace Ladova Švejka, ale zastoupen je i Hurvínek se svými přáteli.

U všech obsažených ilustrací je rovněž uvedeno, kdy a kde byly poprvé publikovány a jejich originální rozměry. U kreslených vtipů tyto informace asi ocení jen ti největší bibliofilové z řad jeho fanoušků, u kreseb dalších žánrů se ale jedná o vítanou pomůcku, která může čtenáře v případě zájmu dále nasměrovat, neboť z pochopitelných důvodů je z většiny komiksů či tematických cyklů obvykle do knihy zařazeno jen několik málo ukázek.  

Neprakta tak nemusí být jen publikací primárně cílící na čtenáře nostalgicky vzpomínající na dětství a mládí, díky pečlivé redakční a editorské práci se jedná o knihu přínosnou i pro zájemce o dějiny české kresby a kresleného humoru obzvláště.