Jovanka Šotolová

Jovanka Šotolová

Překladatelka (J. Echenoz, J.-Ph. Toussaint, P. Deville, M. Houellebecq, J. Genet, A. Jarry, J. Malaquais, P. Hak, O. Bourdeaut, I. Manook, D. Decoin, P. Modiano ad.), věnuje se i literární publicistice. V současné době působí též na FF UK. Roku 2000 založila web Livres.cz a roku 2002 projekt rozšířila na časopis iLiteratura.cz.
Na iLiteratura.cz má redakčně na starosti románské jazyky (frankofonní, hispánská, italská, portugalská literatura) a kritiku překladu.

Lisa o svém znásilnění lhala: ale proč? Jak mohla nechat odsoudit nevinného? A proč chce najednou změnit výpověď? Francouzská autorka Pascale Robert-Diardová chce ukázat, že hnutí #MeToo nemá jednu, ale tisíce tváří, a role oběti a viníka nemusí být jednoznačné.

Zatímco se hladina českého rybníčku knižní branže spokojeně rozvlnila po zavedení nulové sazby DPH na knihy, francouzský tisk loví sólokapry ze samého dna. Kauzy jsou to závažné, ačkoli působí, jako by je inicioval sám Arsène Lupin.

Kreativní Evropa, Culture Moves Europe – co tyto výzvy nabízejí pro české spisovatele a překladatele? Je možné žádat i o dva miliony eur, ale vždy za přesně stanovených podmínek. Viktor Debnár z Kanceláře Kreativní Evropy představuje hlavní rysy různých dotačních programů; administrativa složitá není, větším oříškem pro žadatele bývá správně definovat obsah a koncepci projektu.

Evropou se přehnala válka, vše se tedy v dobré obrátí? Nikoliv. Po starých utrpeních zůstala traumata, křivdy nelze jen tak zapomenout, násilí a zlo nezmizelo. Manu Larcenet vytáhl z románu Philippa Claudela všechnu temnotu a předestírá nám ji ve vizuálně exkluzivní komiksové podobě.

Ovdovělá Nives nechce za dcerou do Francie, protože doma je doma, ačkoli jí tu společnost dělá jenom jedna slepice. Stačí ale zvednout telefon a svět kolem ožije až moc. S Lorianem začnou oprašovat veselé vzpomínky a pak i bolestnější věci, které si měli říct už hodně dávno.

Román s atraktivním názvem má prvky romance, módního „feel good“ příběhu i příručky osobnostního rozvoje. Je to nenáročná, oddechová četba a mohla by se hodit pro ukrácení delší cesty vlakem nebo jiné nudné chvíle. Bohužel však ani tuhle roli nejspíš nesplní. Tam, kde by původní text ještě prošel, vše shodí odbytý překlad.

Příliš nenápadná, příliš obyčejná a příliš jiná – Annie Duchesne si v osmnácti na letním táboře uvědomuje, že mezi své vrstevníky vůbec nezapadá. Pochází ze skromných poměrů, vyrostla na maloměstě, chodila do dívčí katolické školy. Svět mimo domov je surový a nepřátelský.

Ty holky nikoho neposlouchají, kradou, jsou drzé a zlé – a přesto v románu vystupují jako kladné postavy. Obraz Itálie třicátých let oslavuje přátelství a také vzdor proti společenským tabu a konvencím. Zůstává však silně černobílý.

Ve Francii pozorují pokles čtenářských aktivit u dětí už od začátku devadesátých let: počet přečtených knih výrazně klesá ve věku kolem 11 let. Tento fenomén rozhodně není francouzským specifikem, i proto mohou být závěry tamějších výzkumů poučné také pro nás. Podobně jako pátrání po tom, kam malí čtenáři mizí.

Beznaděj a naděje, smutek a radost, smrt a život – jako se mořské vlny bez ustání valí ke břehu, hnány zdánlivě klidnou, ale mocnou silou, i lidské osudy houpavě směřují k jistému konci. Konec však může být i začátek: jeden život odejde a druhý dostane novou šanci. Román francouzské autorky Maylis de Kerangal pluje v rozbouřeném moři hraničních momentů několika životů.

Literatura může pomáhat a chránit, ale také ubližovat. Tematika různě pokřivených nebo nerovných mezilidských a zejména partnerských vztahů má v literatuře i dalších sférách umění své pevné místo, a to od antiky po dnešek.

Rozumbrada a vášnivý zahradník – poznáváte vlastní dítě? Pak vás potěší příběh o Křístkovi. Francouzský spisovatel Maurice Druon ho sepsal před sedmdesáti lety, ale aktuální je i dnes. Možná právě dnes.

V rámci letošního Světa knihy nám poskytla rozhovor Vanessa Springora, autorka románu Svolení, v němž se po mnoha letech vrátila k příběhu z doby svého dospívání. Ve čtrnácti letech se stala milenkou staršího muže, slavného spisovatele. V knize se s odstupem zamýšlí nad tím, jaké společenské mechanismy se podílely na tom, že Gabriel Matzneff mohl beztrestně udržovat vztahy s nezletilými, a dokonce se těšil uznání uměleckých kruhů, když své pedofilní záliby popisoval v knižně vydávaných denících.

V oblasti sexu očividně panuje a panovalo obrovské množství mylných předpokladů, mýtů i bizarních projevů lidské pověrčivosti. V systematicky pojaté knize o historii sexu se dostane nejen na ně – autorce se totiž v poutavém vyprávění podařilo skloubit odlehčený tón se zaujetím a poučeností.

O slepicích vesele i vážně, sepsáno s lehkostí, ale v kulisách nesnesitelné tíže bytí – a odcházení. Xavier Galmiche pozoruje nenápadný půvab kurníku a medituje o červené a černé, o bosé horákyni či o paní krůtě. Jeho zápisky z neobyčejně živého dvorku jsou však hlavně výzva k přemýšlení o světě, o Bohu, o reálné variantě samozásobení, o tom, že chovat slepice znamená mít občas i krev na rukou.

V rámci účtování s loňskem jsme se probrali diskusními příspěvky. Prostor, kam mají vstup všichni naši čtenáři, nám slouží jako zpětná vazba. Většinou se projeví jako zcela nečekaný zásah bumerangu. Přesto je pro nás cenným zdrojem poučení a někdy i zábavy. Máme své věrné hlídače, redakcí oceňované kritiky i obávané remcaly.

Nový Houellebecq? Sedm set stran o nadvládě médií a sociálních sítí v globalizovaném světě, o efemérnosti informací, byť jsou sebetragičtější, o síle deep fake a virálů, o atraktivních i negativních stránkách života vysoce postavených státních úředníků, o smutném individualismu, o důležitosti rodiny a přátelství, o bídě i radostech sexuality. A o kousku jednoho života, který se v nejlepším začne hroutit a destruovat.

Milé a milí, čtenářky a čtenáři. Vy velké a velcí, dospělákyně a dospěláci, i vy malí a malé, mrňousci a mrňouskyně. Také mám ráda spravedlnost a nelíbí se mi, když někdo zůstává stranou. Jen mě teď občas přepadá pocit, že pro všechnu tu ohleduplnost nedohlédneme k podstatě.

Podzim je ve Francii zlatým obdobím pro knižní trh. Od srpna do září zaplaví knihkupecké pulty stovky nových titulů, které až do začátku listopadu běží dlouhý, tříkolový dostih o literární ceny. Jak to bylo letos?

Proč je osmdesátiletá Hildegard analfabetka? Proč jí vadí, že nepoznala otce ani matku? Švýcarský spisovatel ve svém románu Rasa sirotků vyprávěl o tom, jak nacisté „vyráběli“ děti zaručeně čisté rasy, a zajímalo ho hlavně to, co se s nimi stalo po válce. V našem rozhovoru jsme se chtěli dozvědet více o tom, jak se kniha zrodila a jak na ní autor pracoval.

Hildegard ve svých osmdesáti neví, čí je. Ani jak se vlastně jmenuje a kde se narodila. Trápí se tím, že má cejch kolaborantky. To všechno „jen“ proto, že na svět přišla v jedné z porodnic nacistického projektu Lebensborn. Švýcarský autor se vrací k tématu, které již bylo v literatuře i filmu zpracováno vícekrát – inspirovalo například Bohumila Hrabala. Oscar Lalo se však touto historickou skutečností zabývá velice detailně a s překvapivou empatií. Není patetický, a přitom jde opravdu na dřeň.

Román o celém jednom životě, o osudových láskách a o tom, že na vztah musí být dva. Jenže ti dva nikdy nevidí svět stejně. Mnohem spolehlivější bytostí, alespoň v roli vypravěče, se tak může zdát papoušek Žako nebo golem Josille. Ale kdo ví, jak to vlastně všechno bylo?

Nejspíš o něm víte, ale moc o něm nepřemýšlíte: co je mozek, proč ho máme, jak vzniká, jak roste, co dělá? Proč jsme šťastní, proč pláčeme, proč milujeme? Jak vypadá myšlenka? Chodí za mě nohy, nebo neurony? Až když vám vlastní dítě začne klást banální otázky, najednou zjistíte, jak jsou záludné a že se na ně odpovídá těžko. Už jste si takhle povídali o mozku? Knihu Uvnitř si pořiďte dřív, než bude pozdě!

Ve čtrnácti letech měla první vztah a dodnes se nemůže vypořádat s tím, že partnerovi bylo přes padesát. Za všechno prý může matka, protože to dceři nezakázala. A hlavně také okolí a doba: v 70. a 80. letech se všichni tvářili, že nejde o nic zvláštního, natož nepřípustného. Nikdo neřešil hranice mezi pedofilií a láskou, přední intelektuálové dokonce podepisovali petice za změnu zákonů ohledně liberalizace styků mezi dospělými a nezletilými. Jenže časy se mění.

Květiny, stromy, kameny, písek, mech, mlha, ledová voda, déšť… Buddhistické chrámy a zenové zahrady. Kjóto… A silný příběh, který má dvě linky: dlouhou spletitou minulost a krátkou současnost jednoho týdne, kdy se Rose během několika dní od základů změní život.