Finové žijí v ruském sousedství od nepaměti a více než 1300 kilometrů dlouhá východní hranice znamená, že se jedná o kontakt poměrně intenzivní. Jak se to odráží v literatuře?

Lenka Fárová
Vystudovala finštinu a anglistiku na FF UK, kde vede oddělení finských studií. Kromě výuky a akademické práce také překládá finskou literaturu různých žánrů, rediguje, tlumočí, píše recenze a věnuje se propagaci finské literatury, jazyka i kultury. Finskou sekci iLiteratura.cz vede od r. 2005.
Krásný, krutý i dojemný román Rosy Liksom o osudech těch, kteří prchali před laponskou válkou, je až děsivě aktuální. Třináctiletá dívka žene stádo krav desítky kilometrů přes řeku, která symbolizuje hranici mezi životem a smrtí.
Kari Hotakainen je známý jako bystrý pozorovatel a trefný kritik současné společnosti. Tentokrát svůj parodický Příběh zasadil do blízké budoucnosti, která se však dnešku v mnohém podobá.
Finští prozaici se po boomu historických témat začínají více zabývat aktuálními společenskými problémy a hledí s obavami i do nedaleké budoucnosti. Hlavním poselstvím letošního ceremoniálu byl ovšem apel na zvyšování čtenářské gramotnosti nejen u dětí a chvála čtení obecně.
V pustinách severního Finska rozehrála Petra Rautiainen napínavý příběh o válečných hrůzách, dobře střežených tajemstvích, vztahu k menšinám a obnově spálené země. Historické vyprávění o dlouho utajovaných zločinech, jež se v době druhé světové války odehrávaly ve finském Laponsku, přináší až mrazivou paralelu s konfliktem, jehož jsme aktuálně svědky.
„Pro Finsko bylo a stále je těžké zpracovat svou historii sympatií k nacismu,“ říká v rozhovoru finská spisovatelka Petra Rautiainen, jejíž debut o krutých podmínkách zajateckých táborů ve finském Laponsku i poválečné obnově spálené země otvírá mnoho palčivých a bohužel opět velmi aktuálních témat, nejen válečných.
Trochu dobrodružství, trochu tajemství a trochu napětí nabízí první díl nové finské série o jedenáctileté Agnes, jíž se zdají velmi živé sny. Při prázdninovém pátrání po tom, co jí tajuplné sny naznačují a kdo vlastně bydlel ve staré vile, jí pomáhá nový kamarád.
Jaká by byla smrt podle vašeho přání? Končí po smrti naše existence, nebo lze doufat v život posmrtný? To je jen několik otázek, které si lidstvo klade, co svět světem stojí, a které pokládá i Leena Krohn ve filozoficky laděném románu Vysněná smrt. Sobě, ale hlavně svým čtenářům.
Loni na podzim se ve finských literárních kruzích rozběhla poměrně živá diskuse o jednom překladu. Překladu klasického románu Aleksise Kiviho Sedm bratří. Překladu z finštiny – do finštiny.
Podobně jako v ostatních severských zemích se i ve Finsku nejvýznamnější literární ceny udělují koncem roku. První prosincový večer byly slavnostně rozdány Ceny Finlandia 2021, a to ve třech kategoriích. Hlavní kategorii, která oceňuje román roku, už podruhé ovládl prozaik Jukka Viikilä.
„Některé součásti sámské kultury určitě nezaniknou, například chov sobů nikam nemizí. Asi největší hrozbou pro tradiční způsob života je stěhování mladých Sámů na jih. Naštěstí dochází i k opačnému jevu, tedy jejich návratu do Laponska,“ říká finský autor Mikko-Pekka Heikkinen. Přestože převážnou část roku žije v Helsinkách, Laponsko si zamiloval natolik, že se do něj vrací ve většině svých děl.
Někdy autorovi seriálu či knižní série jedna vedlejší postava vyroste natolik, že si řekne o vlastní dílo. Přesně to je případ koumáka Pateho ze série knížek o Elle a jejích spolužácích, pod kterou je podepsaný Fin Timo Parvela. Propojení krátkých zápisků tohoto nehrdinského hlavního hrdiny se zábavnými ilustracemi má šanci zaujmout i méně nadšené začínající čtenáře.
Ceny Finlandia se minulý týden udělovaly netradičně v přímém přenosu veřejnoprávní televize. Hlavní ocenění si za rozsáhlý román Margarita, který se odehrává v poválečném Finsku během virové epidemie dětské obrny, odnesla Anni Kytömäki.
Ve třiašedesáti krátkých až lakonických povídkách se Rosa Liksom nebojí nasvítit jakýkoliv společenský problém, ať už se jedná o bezdomovectví, drogy, alkoholismus, či život na sociálních dávkách. Poměrně syrový a drsný obrázek současného Finska však podává se svým typicky sarkastickým humorem.
Kouzelné prostředí s podivnými bytostmi, v němž je povoleno téměř cokoli, je vděčnou kulisou mnoha známých dětských příběhů a filmů. Vsadila na něj i knížka Strašidelný krámek a příšerný lechtiprášek, která však místo děsu servíruje začínajícím čtenářům spíše legraci, takže ji lze navzdory názvu bez obav číst i před spaním.
Román popisuje osudy rodiny, jíž do druhdy poklidného a nikterak výjimečného života začne vstupovat až příliš mnoho nepravděpodobných událostí. A každá z nich všechny neodvolatelně zasáhne a obrátí jejich životy naruby, byť nemusí udeřit přímo jako blesk z čistého nebe.
Šestice nominovaných knih v hlavní kategorii letošní ceny Finlandia, vybraná z přibližně 150 přihlášených, dokazuje, že finský román je stále velmi životaschopný a formálně i tematicky mnohotvárný. Každý rok může vyhrát však pouze jeden a tím se v roce 2019 stal jazykově virtuózní román Bolla, v němž se Pajtim Statovci tematicky opět vrací ke svým balkánským kořenům.
Když člověk místo horkého kakaa doma po těžkém dnu popadne sklenku s něčím ostřejším a shodí pracovní oděv, ať už jsou to montérky, nebo formální oblek, může se snadno stát šťastným Finem.
V jemných náznacích, citlivě i s malinkou dávkou laskavého humoru se kniha Stínidla finské manželské dvojice Maiji a Anssiho Hurmeových věnuje jednomu z nejtěžších témat vůbec, a tím je ztráta rodiče.
Udmurtsko je u nás poměrně neznámou zemí. Někdo možná zaznamenal místní ženský soubor Buranovské babičky, který v roce 2012 zazářil ve finále pěvecké soutěže Eurovize, někdo si hlavní město Iževsk možná spojí se jménem Kalašnikov, protože právě zde vznikla jeho útočná puška. Prostřednictvím novely Iževské noci však máme první příležitost seznámit se s uceleným dílem současné udmurtské literatury.
Eseje finského spisovatele a novináře Villeho Ropponena čtenáře zavedou od Baltského moře až k Volze, Obu či Severnímu ledovému oceánu. Vyprávějí o minulosti, současnosti a poněkud nejisté budoucnosti uralských menšin v Rusku, které se k nim nikdy nechovalo příliš vřele.
„Podléhání ideologiím je aktuální nejen ve Finsku, ale v celé Evropě, kde populismus a nacionalismus získávají na síle,“ říká finská autorka Rosa Liksom v souvislosti se svým románem Paní plukovníková. Ten se sice odehrává ve finském Laponsku a v době před druhou světovou válkou, vypovídá však hlavně o naší době.
Finové mají slabost pro nejrůznější bizarní sporty, ať už to jsou močálový fotbal, běh přes překážky s partnerkou na zádech, či hod starou nokií. Finský národní poklad se však jmenuje sauna. Na dnes už neexistujícím mistrovství světa v saunování rozehrál švýcarský spisovatel Joseph Incardona svůj příběh, nazvaný stručně Žár.
Kdo by neznal bubáky: objevují se pod postelí, v temném sklepě, možná i v lese, prostě všude tam, kde si je dětská fantazie dokáže vytvořit. O tom, jak vlastně vypadají a jestli by se nedali využívat třeba jako chůva, zapřemýšlela finská autorka Tuutikki Tolonen a společně s ilustrátorem Pasim Pitkänenem je v knížce Strašidelná chůva nechala zhmotnit.
Letošní finskou literární cenu Finlandia si odnáší již podruhé ve své spisovatelské kariéře Olli Jalonen, který porotu zaujal příběhem sice historickým, ale zároveň nadmíru současným. Vítězný román pojednává o lidské touze po vzdělání a porozumění světu, v němž žijeme.
Hledat mezi Waltariho knihami dílo, které ještě nebylo přeloženo do češtiny, začíná být poměrně obtížné, a to i přesto, že šlo o velmi plodného autora. Nyní mají čeští čtenáři možnost nahlédnout do nitra začínajícího spisovatele prostřednictvím jeho cestopisně laděné knihy, která v originále vyšla před téměř 90 lety.
„Chtěla jsem zkoumat mocenské vztahy, které panují mezi ženami, uzavřené, čistě ženské společenství,“ říká autorka oceňovaného románu Oneiron Laura Lindstedt.
Finsko si letos 6. prosince připomíná sté výročí nezávislosti a jisté ozvuky celoročních bohatých oslav se projevily i při udělování cen Finlandia. Tři romány z finálové šestice v hlavní kategorii se totiž zabývají nejrůznějšími aspekty finství. A z největšího nadhledu a značnou dávkou humoru k nim ve vítězném románu Niemi (Poloostrov) přistoupil Juha Hurme.
Představovat českým čtenářům Tove Jansson jako autorku série dětských knih je jistě zbytečné. Její povídky pro dospělé, které kniha Cestovat nalehko v češtině představuje vůbec poprvé, však nejsou vždy tak prozářené sluncem a srdečnou vlídností jako příběhy obyvatel muminího údolí.
„Všichni v sobě máme kousek mrzouta, který si myslí, že dřív bylo všechno lepší a teď je to úplně nemožné,“ říká Tuomas Kyrö, autor ve Finsku téměř legendární série knih o Mrzoutovi.