Až pátou nominaci proměnila finská prozaička, dramatička a bývalá předsedkyně Finského svazu spisovatelů Sirpa Kähkönen (nar. 1964) v zisk ceny Finlandia. Paradoxně ve chvíli, kdy od fiktivních historických příběhů odehrávajících se převážně v jejím rodném městě Kuopiu učinila úkrok stranou k příběhu veskrze osobnímu. Spisovatelé píšou otcům, spisovatelky většinou matkám. Sirpa Kähkönen napsala prostřednictvím silného a dojemného románu 36 uurnaa (Šestatřicet uren) nedávno zemřelé matce jakýsi otevřený dopis, v němž si s ní vyříkala věci, pro které za matčina života nenašla správná slova ani prostor. Mimo jiné i to, že ji měla ráda. Přesto se román nedá považovat za dílo, které se vypořádává s osobním traumatem, spíš za upřímnou zpověď, v níž se autorka obnaží, aby promluvila o obecných a až filosofických otázkách: o smrti a vzpomínkách, rodinných poutech i stigmatech.  

Konečný výběr letos provedl tanečník, choreograf a ředitel Finského národního baletu Jorma Uotinen, který během několika týdnů přečetl žánrově pestrou šestici románů. Byla mezi nimi literární senzace letošního podzimu, románová prvotina Elolliset (Živoucí) Iidy Turpeinen (nar. 1987), která před několika týdny získala cenu deníku Helsingin Sanomat pro debut roku, i posmrtně vydaný román příslibu finské literatury Mikiho Liukkonena (1989–2023) s názvem Vierastila (Jen na návštěvě), jehož autor letos v létě spáchal sebevraždu. Nominaci získaly i román o samotě a sounáležitosti Laury Gustafsson (nar. 1983) Mikään ei ole todella katoa (Opravdu nic se neztratí) a kniha Suntio (Kostelník) Anttiho Hurskainena (nar. 1986), kterou lze ve zkratce označit jako katechismus pro dnešní dobu. Po dlouhé době mezi nominované proniklo dílo magicko-realistického žánru: rozsáhlý román Kuurupiilon anatomia (Anatomie hry na schovávanou) u nás známého Pasiho Ilmariho Jääskeläinena (nar. 1966) pojednává o loajalitě, zradě a vině a také o finském punku. 

Při projevu na slavnostním večeru Uotinen uvedl, že volba byla nakonec jasná, protože laureátka Sirpa Kähkönen „má schopnost dívat se na život i lidi kolem sebe s pochopením a láskou, bez zloby či hořkosti“. Vítězná kniha nepochybně více než naplňuje záměr poroty vybrat ze 150 přihlášených mezi šestici nominovaných románů díla, která oslovují čtenáře právě teď, ale zároveň odolají zubu času. Kromě toho se jim zaryjí pod kůži a z paměti jen tak nevymizí.

Cenu v kategorii Finlandia Junior, která se uděluje od roku 1989, si odnesla Magdalena Hai (nar. 1978) za horor pro mládež nazvaný Sarvijumala (Parohatý bůh). V češtině autorce vyšla zatím jen mile děsivá série Strašidelný krámek pro začínající čtenáře. Hlavním hrdina, dospívající chlapec tmavé pleti, ztratil při autonehodě matku, jeho otec leží v kómatu v nemocnici a on je svěřen do péče tety žijící v zapadlé vesnici. Temný román, který řeší mimo jiné i otázku rasismu a skrytého rasismu ve finské společnosti, vznikal během covidových let a smrt je v něm přítomná v mnoha rovinách. 

V nejnovější kategorii pro literaturu faktu založené v roce 1997 získal cenu Finlandia za svůj knižní debut novinář Antti Järvi (nar. 1977), který pátral po válečných a poválečných osudech svého pradědečka. Ten se v březnu 1940 rozhodl zůstat v rodné Karélii, z níž se po zimní válce většina obyvatel evakuovala do Finska. Na objednávku autorova strýce vznikla velmi napínavá kniha Minne katosi Antti Järvi? (Kam zmizel Antti Järvi?), která nakonec nevypráví pouze o ztraceném pradědečkovi, ale také o dalších Finech, kteří z nejrůznějších pohnutek zůstali za náhle posunutou hranicí.