Jan Dlask

Jan Dlask

Absolvoval magisterský obor finština-švédština a doktorské studium na FF UK v Praze. Tamtéž i působí, vyučuje především finskou literaturu. Publikuje v odborném a popularizačním tisku. Další informace: Finská studia. Ústav germánských jazyků FF UK

Finský švédskojazyčný spisovatel Christer Kihlman proslul od 60. let 20. století zejména svými angažovanými romány a autobiografickými díly. Vyvolávaly senzaci a nadšení, ale i kritiku a skandály. V menšinové finskošvédské literatuře zanechal výraznou a trvalou stopu – četli ho však s oblibou také ve Švédsku a rovněž i čtenáři finskojazyční.

Cenu Severské rady za literaturu letos získala švédskojazyčná autorka z Finska Monika Fagerholm (*1961) za dílo s názvem Vem dödade bambi? (Kdo zabil bambiho?), vydané v loňském roce. Původně plánovaný slavnostní večer s udílením tohoto ocenění měl proběhnout 27. října na Islandu, byl ale v důsledku nepříznivé epidemické situace zrušen a uskutečnil se pouze v podobě digitální.

K vraždě švédského premiéra se „přiznalo“ přes sto třicet lidí, pachatel však zůstává neznámý. Švédský publicista Jan Stocklassa se prostřednictvím archivu spisovatele a novináře Stiega Larssona vydává po zavátých stopách atentátu z roku 1986, neboť „[v]ražda Olofa Palmeho je škaredý virus, kterým se už nakazili mnozí“. Podařilo se mu víc než jen sestavit napínavé vyprávění: přesvědčivě prezentuje vlastní teorii o pozadí zločinu.

Modernistka Eeva-Liisa Manner výrazně ovlivnila podobu finské poválečné poezie. Literární scénou oceňovaná beletristická studie její rozpolcené osobnosti od Heleny Sinervo je nyní k dispozici i česky. Jedná se portrét, jak výstižně formuluje doslov, „básnířky očima básnířky“, neboť i Sinervo je respektovanou autorkou tvořící svébytnou poezii.

Čas v Praze je oceněníhodný příspěvek ke studiu česko-finských literárních vztahů. Jedná se o dílo autobiograficko-dokumentaristického charakteru, v němž známý finský básník, prozaik a překladatel Pentti Saarikoski popisuje, co se mu honilo hlavou při pobytu v Praze roku 1966 – a občas i to, co se dělo kolem něj.

Od finského spisovatele Miky Waltariho (1908–1979) bylo již do češtiny přeloženo velké množství titulů, které bývá často zastiňováno jedním jediným žánrem, a to historickým románem. Literární dějiny ale v kontextu celého autorova díla vyzdvihují především jeho raný román s názvem Suuri illusioni (doslova Moje velká iluze) z roku 1928, který letos na podzim vyšel česky pod názvem Velká iluze.

„Vím, jaké to je být součástí menšiny. Vždy s vámi zacházejí jako s podezřelým elementem, musíte neustále obhajovat právo na svou existenci, nikdy nemůžete nic brát jako samozřejmost, jste nuceni se zřeknout své mateřštiny, chcete-li sehnat práci u většinového obyvatelstva, tím pak máte horší výchozí pozici a musíte pracovat dvakrát tolik, chcete-li to někam dotáhnout,“ říká v rozhovoru finskošvédská autorka Johanna Holmström.

Národní klasik Finů, spisovatel Zacharias Topelius (1818–1898), svého času předpověděl, že švédština, kterou sám psal, jednou z Finska zcela přirozeně vymizí. Jeho prognóze se v dobovém kontextu 19. století, období mohutného obrozeneckého hnutí prosazujícího jako jazyk finské kultury výhradně finštinu, nelze příliš divit. Anno 2012 se ale každopádně z „finského nebe“ Topelius asi hodně diví.

Čtenáři možná nebude po několika prvních desítkách stránek ze zvracení bulimarektičky Anny v románu finské autorky Sofi Oksanen fyzicky nejlíp, přesto je ale kniha čtenářským zážitkem. Jedná se o román mnohovrstevnatý a ambivalentní, příběh o identitě a o nemoci dnešní doby, nabízející spoustu výkladů tak, jak to má u literatury s ambicemi stát se kanonizovanou být.

Je v roce 2011 „vošajstlich“ napsat román o Charlesi Darwinovi? Ve Finsku rozhodně ne, ale ve Spojených státech severoamerických možná ano, neboť podle sociologických průzkumů jeho teorii vzniku člověka odmítá více než polovina obyvatel země.