Cena Finlandia 2025
Koncem listopadu se v Helsinkách udělovaly Ceny Finlandia ve třech tradičních kategoriích. V té určené beletrii po dlouhých třinácti letech uspělo švédskojazyčné dílo.
No konečně, pomyslel si asi mnohý čtenář ve Finsku, když letošní Cenu Finlandia získala Monika Fagerholm (nar. 1961). Tato finskošvédská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní a komunální politička byla poprvé nominována už v roce 1994, podruhé v roce 2019, ale teprve do třetice všeho dobrého letos uspěla, a to s románem Döda trakten. Kvinnor i revolt (Mrtvo. Revoltující ženy). Fagerholm přitom patří k nejznámějším a kritikou i čtenáři nejvíce ceněným spisovatelům jak v domovském Finsku, tak i celoseverském kontextu. V roce 2004 získala mj. švédskou Augustovu cenu a v roce 2020 Cenu severské rady za literaturu. Přestože jsou její knihy přeložené už do dvacítky jazyků, čeština mezi nimi bohužel stále chybí.
Oceněný román je její sedmý a písničkářka Maija Vilkumaa, která letos z nominované šestice vybírala vítěze, na slavnostním večeru uvedla, že ji ohromila hloubka a síla tohoto textu, který se zabývá uměleckou tvorbou, společenskými proudy, feminismem a rodinou. Knihu plnou literárních aluzí a kulturních odkazů by bylo možné označit za bildungsroman a zároveň za román v románu, protože hlavní hrdinka Alice se chce stát spisovatelkou, nejedná se však o autobiografické dílo. Monika Fagerholm v něm čtenáře zavádí do poloviny sedmdesátých let a představuje mnoho silných žen, z nichž některé jsou inspirované reálnými předobrazy zejména z finského uměleckého světa.
Cenu za literaturu pro děti a mládež získal po pětadvaceti letech znovu básník Tomi Kontio, tentokrát za závěrečnou část oblíbené pětidílné série o psovi jménem Kočka. Knížka Koira nimeltään Kissa hyvästelee ystävän (Pes jménem Kočka se loučí s přítelem), kterou stejně jako předchozí díly ilustrovala Elina Warsta, je na rozdíl od předchozích částí spíše novela než čistě obrázková kniha a je určená pro mladší školáky. Kontio i tentokrát píše o velkých a obtížných tématech: smutku, touze, lásce a přátelství, ale nezapomíná přitom ani na humor a naději.
V kategorii literatura faktu si cenu odnesl novinář Paavo Teittinen za knihu Pitkä vuoro (Dlouhá směna) s podtitulem Kuinka moderni orjuus juurtui Suomeen (Jak ve Finsku zakořenilo moderní otroctví). Popisuje v ní, jak jsou cizinci nuceni platit tisíce eur, aby vůbec mohli přijet do Finska za prací, a jak zaměstnavatelé následně jejich tíživou situaci zneužívají. Autor ukazuje, že moderní otroctví a obchodování s lidmi nejsou okrajovými jevy a že vykořisťování je součástí i finské společnosti.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.