Barbora Grečnerová

Školní anatomická kostra si užívá zaslouženého důchodu na estonském venkově v domě staršího manželského páru a jejich vnoučat. Každý den přináší nová dobrodružství, nové radosti, ale i starosti, s nimiž mlčenlivý kostlivec Johan pomáhá svým klidem a trpělivostí.

Příběh devatenáctileté svobodné matky žijící na chudém předměstí Osla boří mnohé naše představy o skandinávské společnosti. Odehrávat by se ale mohl i kdekoli jinde v Evropě, protože příkopy mezi sociálními vrstvami jsou podobně hluboké všude.

Norsko je země známá rovným přístupem. Ten je uplatňován napříč všemi oblastmi života a nevyhýbá se ani literatuře, jak dokazuje připravovaný knižní zákon. Pomoci by měl například malým a středním knihkupcům a reguluje i vzrůstající segment audioknih.

Noirová variace na gangsterky a supermanovské příběhy vypráví o tom, jak se rodí superhrdinové i jejich protivníci. Vtipné i poučné vyprávění o věčném boji dobra proti zlu, jenž začíná už na školním hřišti, si najde čtenáře mezi staršími kluky i dospělými.

Poslední román největšího současného islandského spisovatele Jóna Kalmana Stefánssona zavádí čtenáře na zapadlý venkov. Vypravěč, jenž ztratil paměť, se noří do rodinné historie, aby v ní našel sám sebe. Příběhy jeho současníků i předků, plné lásky i zrady, jsou natolik univerzální, že se v nich pozná každý z nás.

Spisovatelka, jež se dokázala vymanit z chudého dělnického prostředí, ale také narkomanka a nepříliš příkladná matka a manželka. Více než čtyřicet let po prvním vydání svět znovu objevuje tvůrčí sílu dánské spisovatelky Tove Ditlevsenové a naléhavost výpovědi v její autobiografické trilogii.

Populárně naučná publikace přibližuje osudy dvou tisíc Čechů, kteří byli za druhé světové války nasazeni na nucené práce v Norsku. Díky nově objeveným pozůstalostem před čtenářem vyvstává plastický obraz toho, v jakých podmínkách Češi daleko na Severu pracovali, ale také jak trávili volný čas ve vzájemné pospolitosti, jež přetrvala až do konce jejich života.

Ve Skandinávii už dávno není pravda, že na vlastní náklady vycházejí jen knihy grafomanů a bizarních pisálků. Potvrzuje to i vítězka prestižní ceny Nordiskråds litteraturpris 2022 Dánka Solvej Balle, propagátorka udržitelné literatury.

Dnes již proslulá kniha švédského autora Svena Lindqvista v době svého vydání šokovala veřejnost tvrzením, že Evropa ve svých dějinách mnohokrát legitimizovala genocidu jako oprávněný nástroj k dosažení svých cílů. Český překlad vycházející s třicetiletým zpožděním ukazuje, že jde o dodnes aktuální dílo a že má smysl vydávat zapomenuté poklady.

Skandinávci svou láskou k detektivkám nakazili celý svět. V posledních letech propadli Norové novému literárnímu fenoménu, totiž vánočním románům. Ty se nejen překládají z angličtiny jako na běžícím páse, ale píší je a úspěšně vyvážejí i domácí autoři.

Truhlář Tormod stvoří v dílně oživlou hroudu hlíny se zvláštními schopnostmi. Vynález, jejž zprvu s radostí vítá celá rodina, však začne ohrožovat celou vesnici. Příběh současného norského autora přináší nejen napínavé čtení, ale především nevšední baladu o boji s démony v každém z nás.

Hlavní literární ceně v Norsku letos kralovaly autorky, mezi laureáty se probojoval pouze jeden muž. V tematickém ladění oceněných knih je zřejmý již několik let neutuchající zájem tvůrců o odkrývání smutných či tragických etap norských dějin a jejich přibližování nejen dospělým čtenářům.

Islandská novinářka a televizní moderátorka ve svém třetím románu vypráví o tom, jak ničivé důsledky může mít výbuch sopečných sil a sil lidského srdce. V dystopickém thrilleru totiž bojuje vulkanoložka jak s horkou lávou, tak se svými vášněmi. Kromě napětí nabízí příběh i mnoho pro nás neznámých informací o islandském vulkanickém systému a historii erozí.

Příběh knihovnice Marit, jež po letech mimo domov hledá cestu ke své matce, přináší další variaci na oblíbenou látku severské literatury, totiž nepříliš idylické rodinné vztahy. Ta již není jen doménou románů a filmů, ale funguje dobře i v komiksovém ztvárnění.

Osudy tisíců Litevců, kteří byli během druhé světové války deportováni na Sibiř, přibližuje autorka Jurga Vilé v příběhu svého otce, tehdy osmiletého kluka. Ilustrované vyprávění překračuje rámec dětské literatury a dospělé čtenáře staví před otázku, proč nedokážeme podobnému násilí a porušování lidských práv zabránit ani dnes.

Audioknihy jsou ve Skandinávii na vzestupu již řadu let. Norského autora Jana Kjærstada vede jejich masová obliba k otázce, nakolik audioformát pozmění tvář literatury. A protože je poslech knih stále populárnější i u nás, bude zajímavé sledovat tento vliv i u nastupující generace českých spisovatelů.

Anna je ve věku na hranici dětství a dospívání, žije na norském venkově v kraji fjordů a její dny se točí kolem kamarádek, s nimiž to není vždy jednoduché. Komiks u nás dosud neznámé norské spisovatelky vypráví o dívčích přátelstvích, která umějí být formující i hodně bolestivá.

Příběhů z holocaustu jsou nejen na pultech knihkupectví stovky a také v mnohých rodinách jde o stále živou historii. Dokazuje to i kniha norské dokumentaristiky, jež od mládí pátrala po stopách své tajemné babičky Fridy. Jde o vyprávění výjimečné svou obyčejností, šlo totiž o ženu z nejspodnějších vrstev společnosti. Což neplatí o Fridině synovi a autorčině otci, proslulém norském psychiatrovi a sexuologovi.

„Často toužíme po jednoduchých řešeních, jednoduchých vysvětleních připomínajících titulky bulvárních novin. To je nebezpečné. Neexistuje nic jako rychloopravna demokracie,“ říká v rozhovoru norská dokumentaristka Nina F. Grünfeld, která napsala knihu o své židovské babičce Fridě, jež se narodila v Československu.

Osmdesátiletá žena pozoruje za dvojitým sklem svého okna okolní život, její osamělé a monotónní dny naruší nečekaný vztah. Úvahy o lásce i o právu na lásku v jakémkoli věku doplňuje přemítání o budoucnosti islandské přírody, zruinované lidským konzumem. Intimní a melancholický text v sobě spojuje hned několik velkých témat současné severské literatury.

Dlouho jsme si mysleli, že ledovce jsou věčné. Při pohledu na svatební fotografie svých prarodičů však Andri Snær Magnason zjišťuje, jak moc jsme se mýlili. Bestseller islandského spisovatele a (neúspěšného) prezidentského kandidáta kombinuje vědecká fakta s rodinnou historií a mýty. Je psaný emotivním jazykem, jemuž porozumí každý.

Láska patří k mládí stejně jako ke stáří. Když ale starý člověk ztratí životního partnera, přichází tím nejen o lásku, ale i o identitu. Monolog ženy, jež po manželově smrti upadá do hlubokého smutku, nabízí sugestivní příběh jednoho vztahu i života po životě.

Analýza nezdravého vztahu, v němž má ona příliš dlouho na očích klapky a on se ze zoufalství dělá jiným, než ve skutečnosti je. Román současné norské autorky si klade otázku, kde je hranice lásky k druhému.

Dokumentární román o autorově praprababičce, která byla jednou z prvních vyškolených porodních bab v Norsku, přináší syrový obraz chudého norského venkova 19. století i pro Skandinávce typickou emancipovanou hrdinku, která se pere za svůj osud i za svá práva.

Příběh praktické lékařky, která ironicky glosuje rozpad vlastního manželství a nemoci svých pacientů, oslovil norské publikum a kritiku tím, jak přesně popisuje krizi středního věku i zdravotní a psychické problémy bohaté společnosti, jež si zdánlivě nemá na co stěžovat.

Všechny žebříčky a výběry toho „nej“ jsou vždy diskutabilní, ale umístění v nich potěší. Norská literatura v minulém roce zabodovala mezi redaktory prestižního časopisu The New Yorker a to hned dvakrát, přitom jde o národ a jazyk ještě menší než ten náš. Třeba jednou dojde i na některého českého autora.

Osmdesátiletá Islanďanka leží v garáži na okraji Reykjavíku v posteli a čeká na smrt. Čas si krátí vzpomínáním na svůj neuvěřitelný život, sarkasticky přitom glosuje historii své země i současnost. Román inspirovaný osudy vnučky první islandského prezidenta vynesl autorovi pozornost kritiky i rozporuplné reakce domácích čtenářů.

Próza Zuzany Říhové přináší novodobou baladu o lidském údělu a zvířeti v každém z nás. Temné, uhrančivé až apokalyptické vyprávění o touze začít jinde a znovu, rámované pohádkou o Červené karkulce, nabízí díky výrazně metaforickému jazyku výjimečný čtenářský zážitek.

Proč si zrovna Norové oblíbili český film Tři oříšky pro Popelku? A proč je pochopitelné, že se v jeho remaku políbí dva mladí muži?

Některé ilustrace obrázkové knihy Jak se dělají děti? vzbudily v Norsku rozruch, byť Skandinávci jsou obecně ve vztahu k sexu poměrně otevření. Anna Fiskeová se ve své publikaci nevyhýbá přímým označením, ale především učí děti respektu k ostatním, toleranci k jakékoli jinakosti a lásce k sobě samým.