Hlavní norská literární cena Brageprisen zná své vítěze. Pomyslnou královnou letošního udílení se stala přední norská novinářka a spisovatelka Åsne Seierstad (nar. 1970) za knihu Ufred. Russland fra innsiden (Nepokoj. Rusko pohledem zevnitř). Stává se jenom zřídka, že stejný autor získá na podzim obě hlavní domácí ceny – kromě Brageprisen v kategorii literatura faktu obdržela Seierstadová před několika týdny i Cenu norských knihkupců. Podobného úspěchu dosáhl například v roce 2001 Lars Saabye Christensen s románem Poloviční bratr (Halvbroren, norsky 2021, česky 2004). Åsne Seierstadová ale na rozdíl od Christensena bodovala za literaturu faktu, což dokládá jeden z trendů posledních let, kterým je vzestup obliby jak non-fiction, tak i přímo žánru reportáží, jemuž se právě Seierstadová dlouhodobě věnuje.

Země, která se izolovala

Seierstadová v proslovu poděkovala svému devadesátiletému otci a bývalému politikovi Dagu Seierstadovi, díky kterému ovládá azbuku. V oceněném titulu se vydává na dlouhou cestu po rozlehlém Rusku. Bere čtenáře na odlehlá místa na Sibiři, kde Putin verbuje vojáky, ale i do velkých měst, kde lidé dělají, co mohou, aby válka neovlivnila jejich každodenní život. Setkává se s těmi, kteří jsou loajální k režimu, s těmi, kteří k němu jsou lhostejní, i s těmi, kteří proti němu bojují. Nutno dodat, že Seierstadová žila řadu let mimo Norsko a mezi lety 1993–1997 působila v Rusku jako korespondentka deníku Arbeiderbladet, mezi obyčejnými Rusy má mnoho známých, s nimiž je v kontaktu řadu let, což zmínila i během své návštěvy v Praze minulý rok, když mluvila o připravované knize. V Rusku navíc před lety vyšel i její slavný román Knihkupec v Kábulu (Bokhandleren i Kabul, 2002, česky 2005). Svým ruským nakladatelům Seierstadová poděkovala za to, že ji před třemi lety do Ruska znovu pozvali. Jelikož pozvání bylo adresováno jí jako autorce, a nikoli jako novinářce, vyhnula se přísným omezením svobody pohybu, kterým musí zahraniční novináři v dnešním Rusku čelit. „Mohu říci jen to, že můj bývalý ruský vydavatel zkrachoval a několik lidí, kteří pro něj pracovali, založilo nové nakladatelství,“ komentuje Seierstadová stručně okolnosti svého pozvání, ale odmítá kvůli bezpečnosti prozradit další detaily. Porota letošní Brageprisen vyzvedla kromě jiného autorčin jazyk. Stejně jako v případě jejích předchozích titulů, jmenujme i další přeložené Dvě sestry, Jeden z nás a Afgánci, zaujme Seiestadová čtenáře literárním vypravěčským stylem. „V jádru jsem rozhodně novinářka. Jako novinářka provádím výzkum, plánuji a připravuji si podklady. Ale když píšu, tvořím jako autorka,“ tvrdí o sobě Seierstadová.

Brutální román

Některé kritické hlasy směrem k porotě poukazovaly na to, že v kategorii beletrie tentokrát nebodovala žádná velká jména, přestože řada zavedených spisovatelek a spisovatelů přišla s novými a zdařilými romány. Brageprisen ale byla vždy kombinací osvědčených tvůrců a nových objevů. A právě tím je letos spisovatel a vizuální umělec Leander Djønne (nar. 1981) a jeho vítězný román Alt et (Všechno) pojednávající o dvojčatech, která musejí po smrti rodičů žít u svého dědečka a babičky. Dědeček je krutý tyran a hlavní hrdinové čelí lidskému zlu i krvechtivému rosomákovi ukrývajícímu se ve stodole. Kniha v sobě spojuje severské mýty, folklór a drsnou realitu a jde údajně o nejbrutálnější titul, který kdy tuto cenu získal. Podobně se na adresu vítězného textu vyjádřila i porota, podle níž je autorův jazyk přímý, konkrétní a nekompromisní, a vtěsnat tolik zla do literatury je výkon hodný obdivu.

I děti mají svou historii

V kategorii literatury faktu pro děti a mládež si cenu odnesla autorka Erna Osland (nar. 1951), působící na norském literárním poli již od 80. let, a spolu s ní i ilustrátorka Victoria Sandøy (nar. 1994) za knihu Barnas Verdshistorie (Dětské dějiny světa). Jejich titul provází malé čtenáře světovými dějinami, na které se dívá očima jejich vrstevníků – navštívíme děti z doby kamenné, které chodily na lov s ostrými kopími, dívku, která sbírala obilí podél Nilu, nebo chlapce, který pracoval dlouhé dny v nebezpečné továrně. Díky těmto příběhům pochopíme, že historii neurčují jen králové a velké události, ale také každodenní život dětí, které spoluutváří náš svět.

Láska proti dějinám

Dětské literatuře jsou věnovány v rámci této norské ceny poměrně netradičně dvě kategorie. Tu druhou, zaměřenou na beletrii, letos ovládla Hilde Hagerup (nar. 1976) a její román Du eneste (Ty jediná) založený na skutečném příběhu norské spisovatelky Gunvor Hofmo a židovské spisovatelky s českými kořeny Ruth Maier. Devatenáctiletá Gunvor potkává podobně starou Ruth v roce 1940 u jezera Mjøsa a vznikne mezi nimi silné pouto, byť dodnes není jasné, zda šlo i o pouto erotické a zda i Ruth byla lesbické orientace. Dívky společně cestují po Norsku a pracují na farmách či prodávají květiny. Ruth se ale bohužel ve zhoršující se situaci nepodaří uprchnout do USA a její život končí v plynové komoře v Osvětimi v pouhých dvaadvaceti letech. Deník, který si Ruth psala, vyšel v roce 2020 i česky. Porota ocenila autorčin živý jazyk, který přesně vystihuje dobu poznamenanou nejistotou a strachem, současně ale příběh obsahuje mnoho radosti, hledání vlastního já a odvahy toto své já ukázat. Dodejme, že po válce navázala Hofmo vztah s jinou spisovatelkou, Astrid Tollefsen, a stala se jednou z prvních Norek žijících v otevřeném lesbickém vztahu.

Čestné ocenění

Laureátka letošního čestného ocenění je známá i českým čtenářům. Jde o výraznou autorku a ilustrátorku dětské literatury Annu Fiske (nar. 1964), kterou porota ocenila za její mimořádně hravý styl, knihy plné humoru, vřelosti, ale současně informací a znalostí, které často považujeme za pro děti nevhodné nebo složité. Anna Fiske dokazuje, že každé téma lze zpracovat tak, aby bylo přístupné i zcela malým čtenářům, kteří ještě ani neumějí číst. Příkladem jsou i dva do češtiny přeložené tituly Jak mluvit o smrti a Jak se dělají děti.