Gesto, které obdarovanému udělalo radost, budí rozpaky, Norsko nevyjímaje. Americký prezident aktuálně Norsko příliš v lásce nemá, v otázce Grónska je tato severská země jednoznačně na straně Dánska a Nobelův výbor jmenovaný norským parlamentem, který uděluje cenu za mír, si zatím na Donalda Trumpa nevzpomněl. Uvadající Nobelova cena, udělovaná od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela, tak možná zažívá nový politický rozkvět. Medaile z osmnáctikarátového zlata má navíc i nezanedbatelnou peněžní hodnotu. Své o tom vědí i norské dějiny literatury, které se v tomto ohledu chlubí hned dvěma příklady, i když druhý z nich vzbuzuje podobné otazníky jako ten venezuelsko-americký.

Začněme tím pozitivnějším. Norská spisovatelka Sigrid Undsetová (1882–1949) získala Nobelovu cenu za literaturu v roce 1928. Švédská akademie ji ocenila za působivý popis středověkého života na severu Evropy, tedy za i u nás velmi známou trilogii Kristina Vavřincova a za román Olav Audunssøn. Undsetová byla v té době druhou nejmladší laureátkou ceny a teprve třetí ženou, která ji získala. Cenu jí předal švédský král Gustaf ve Stockholmu 10. prosince 1928. Skládala se ze zlaté medaile, diplomu a odměny ve výši 156 000 korun. Veškeré finance věnovala autorka na charitativní účely. Nakonec si ale nenechala ani medaili, tu v roce 1939 vydražila pro účely tzv. Finlandshjelpen, tedy humanitární pomoci poskytované Finsku ostatními severskými zeměmi během zimní války v letech 1939–1940, kdy byla země napadena Sovětským svazem.

Druhý norský příklad je o poznání problematičtější, byť je spojen s podobně proslulým autorem, totiž Knutem Hamsunem (1852–1959). Připomeňme, že jeho literární slávu značně zkalily politické názory a podpora nacismu, kvůli níž byl po druhé světové válce vyšetřován. Hamsun byl nakonec odsouzen k pokutě 325 000 norských korun a dožil v domově důchodců. Sám vyšetřování popsal v knize Po zarostlých stezkách. Nobelovu cenu Knut Hamsun získal v roce 1920 za monumentální román o vztahu člověka k přírodě Matka země. Ani u něj ale cena nezůstala navždy. V roce 1943 odcestoval do Německa, kde se setkal s ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Po návratu domů mu jako projev vděčnosti za toto setkání poslal svou Nobelovu medaili. V dopise z června 1943, kterým tento dar doprovázel, své rozhodnutí vysvětluje takto: „Nobel založil tuto cenu, aby jí ocenil „idealistickou“ literární tvorbu uplynulého roku. Neznám nikoho, kdo by rok co rok tak neúnavně psal a mluvil jménem Evropy a lidstva, a to tak idealisticky jako vy, pane říšský ministře. Omlouvám se, že vám posílám svou medaili. Pro vás je zcela zbytečná, ale nemám vám co jiného poslat.“ Goebbels byl darem poctěn. „Považuji ho za projev vaší solidarity s naším bojem za novou Evropu a šťastnou společnost,“ odpověděl Hamsunovi ještě tentýž měsíc. Kde se dnes medaile nachází, není známo, jak se dočteme na stránkách Hamsunova centra.

Norové získali Nobelovu cenu za literaturu celkem čtyřikrát. Poprvé ji obdržel již v roce 1903 Bjørnstjerne Bjørnson. Sice se dodnes mluví o tom, že by si ji podstatně více zasloužil jeho generační souputník Henrik Ibsen, jehož dílo – na rozdíl od Bjørnsonova – přežilo svou dobu. Cena ale Bjørnsonovi a Norsku zůstala, stejně jako ta poslední, kterou získal v roce 2023 Jon Fosse. I když kdo ví, jestli se i tento spisovatel a dramatik nerozhodne ji po vzoru svých předchůdců někomu věnovat.