Severští spisovatelé děti nešetří, malé čtenáře i jejich rodiče o tom přesvědčila už Astrid Lindgrenová ve slavném románu o smrti Bratři lví srdce, a dnešní tvůrci v tomto směru pokračují. Přední norská autorka Maja Lunde, která se proslavila zejména dystopickými ekologickými romány pro dospělé, stejnému tématu věnovala vánoční příběh Sněhová sestřička, jehož filmová verze bude od konce listopadu k dispozici na platformě Netflix. Nejmenšímu publiku je určena obrázková publikace Jak mluvit o smrti další norské spisovatelky a ilustrátorky Anny Fiske.

Rozvod je zdánlivě méně definitivní a vážná věc než smrt, ne však pro děti, na něž má fatální dopady. Svědčí o tom už nekompromisní název knihy Válka (Krigen, norsky 2013) – norská autorka Gro Dahle (1962) v ní přirovnává rozpad jedné rodiny k válečnému stavu. Rozvod totiž stejně jako ozbrojený konflikt plíživě pohlcuje všechno kolem a pro malou Idu, hlavní hrdinku příběhu, se svět jednoho dne změní v bojiště, jaké do té doby znala jenom z fotografií a televize.

Od debutu v roce 1987 napsala Gro Dahle více než padesát titulů různých žánrů od dětských knih, básnických sbírek, románů, povídek až po divadelní hry.  Za příběh Snill (Milá, norsky 2002) o holčičce, která byla tak milá a šikovná, až se stala neviditelnou a úplně zmizela, si v roce 2002 odnesla cenu Brageprisen. Norské ministerstvo kultury zase ocenilo její titul Sinna Mann (Rozčílený muž, norsky 2003) o chlapci, jenž čelí domácímu násilí. Gro Dahle se zaměřuje na psychologická témata a mezilidské vztahy a v rozhovorech otevřeně mluví o tom, že celý život bojuje s Aspergerovým syndromem. Většinu publikací ilustroval buď její manžel Svein Nyhus, nebo dcera Kaia Dahle Nyhus (nar. 1990), která výrazným výtvarným pojetím vtiskla silný emocionální náboj i knize Válka.

Inspirace realitou

Gro Dahle při psaní spolupracovala s odborníky a vycházela ze slov, kterými své pocity při rozvodu popisovaly samy děti. Snad proto nepůsobí paralela s válkou ani přehnaně, ani jako emotivní vydírání. Protože každá válka má své uprchlíky, stávají se jimi i Ida a její bráškové. Všichni tři najednou nebydlí nikde a všude, věci si přenášejí v taškách. Ida se navíc jako dvojitý agent snaží sloužit a předávat tajné informace oběma znepřáteleným stranám. Obrazná vyjádření podtrhují atmosféru domácí války, která „… zuří a burácí, všechno praská a práská, třese se a klepe“, nebo na jiném místě „… všechno se mění na ostnaté dráty, střepy a hřebíky a zdi“. A viníci jsou pojmenováni jasně: „A z táty je třicet vojáků a všichni balí a nosí věci po schodech nahoru a dolů.“

Ida doufá, že se válka přežene. Proto se snaží skrývat slzy i strach a být hodná, aby se táta vrátil. Ten je však zcela pohlcen zakládáním nové rodiny a zdrcená maminka má co dělat, aby se vůbec držela na nohou. Oba rodiče nakládají na Idu břímě drobných starostí o malé brášky, protože už je přece velká a šikovná holka. Trvá dlouho, než si Ida přizná, že v hlavě jí duní, rámusí a rachotí tak, že nemůže usnout a že už ani nemá sílu jíst.

Nezapomínejme na děti

Výtvarná stránka je postavena na sytých, spíše tmavých a nepříliš optimistických barvách. Postavy hledí na čtenáře velkýma vyděšenýma očima, nebo mají ve tváři výraz smrtky. Celostránkové ilustrace doplňuje stručný text psaný v krátkých větách pod sebou, připomínající verše. Tento formát může mást a vytvářet dojem, že máme v rukou jednu z mnoha obrázkových publikací pro začínající čtenáře, kteří zvládnou slova snadno přelouskat. Válka je ale jiná – těžké téma ve spojení s metaforičností vyžaduje společné čtení s rodiči a ujištění, že malý čtenář vše správně chápe. Kniha není příliš vhodná k tomu, aby si ji děti četly samy, případně už výrazně starší děti, klidně i teenageři. I dospělým dá totiž emocionálně zabrat, zvláště procházejí-li rozvodem, nebo jím prošli a Idin příběh v nich vyvolá otázky, jak sami toto období ustáli a jakou oporou během něj byli svým potomkům.

Závěr příběhu je konečně prozářen sluncem, protože každý boj jednou skončí. U Idy to ale trvá několik let a čas od času se jí hlavou proženou válečné flashbacky. Dospělí čtenáři se neubrání úvaze, zda Válka ve skutečnosti nemluví především k nim. Její vzkaz je zřejmý. Rodiče by měli být v těžkých chvílích schopni potlačit sami sebe, povznést se nad vlastní rány a myslet především na své děti, které možná někde v osamění, s hlavou schovanou pod peřinou prožívají opravdovou válku.