Finsko / Většina zahraničních nakladatelů už ví, že finská literatura existuje
Strandén, Tiia

Finsko / Většina zahraničních nakladatelů už ví, že finská literatura existuje

Obraz finské literatury v zahraničí se mění, ale čtenáři stále vyhledávají především beletrii, a to zejména tu psanou ženami, vysvětluje tendenci posledních let Tiia Strandén, ředitelka finské nadace FILI. 

Za úspěchem severské literatury ve světě nestojí pouze autoři a autorky a jejich knihy, ale také systematická podpora státu, který si uvědomuje, jak důležité je propagovat kulturu své země. Příkladem takového fungujícího modelu je i Finsko a nadace FILI – ta už od roku 1977 šíří povědomí o finské literatuře v zahraničí. Kromě přímé finanční grantové podpory překladů je dnes FILI klíčovým článkem v široké sítí nakladatelů, agentů, autorů a překladatelů. V roce 2022 činila celková hodnota vývozu finské literatury 3,9 milionu eur; tento hrubý příjem z prodaných práv přitom neobsahuje příjmy autorů přes zahraniční agentury.

Finská literatura je bohatá, zahrnuje i švédsky a sámsky píšící tvůrce a má tedy čtenářům po celém světě co nabídnout. O tom, jaké knihy se dnes ve Finsku čtou a jaké knihy nejvíce oslovují zahraniční publikum, jsme mluvili s Tiiou Strandén, ředitelkou nadace FILI.

iLiteratura: Začněme zeširoka: jaká literatura se v současnosti ve Finsku píše? Jaký žánr nebo téma nyní převládá a o čem se poslední dobou nejvíce mluví?
Tiia Strandén: Když se podíváme do edičních plánů nakladatelství, je v nich stále víc spotřební beletrie komerčního charakteru. Přibývá detektivek a tzv. feel good knih. Ale finská umělecká próza se rozhodně stále drží na vrcholu statistik prodejnosti. Finové rádi čtou a kupují finskou literaturu, ať už je to cokoli.
Když se podíváme například na cenu Finlandia, vítězi byli bez výjimky velmi kvalitní autoři a lidé je čtou a kupují. Obraz finské literatury v zahraničí se možná trochu mění, ale pořád je to hlavně beletrie, do velké míry psaná mladými ženami.

iLiteratura: Nejvíce tedy táhnou současné mladé autorky?
Tiia Strandén: Ano, přesně tak. Velký hit poslední doby je například prvotina Iidy Turpeinen (pozn. aut.: tento román vyjde v nakladatelství Paseka v překladu Vladimíra Piskoře). Co se témat týče, tam je těžké zobecňovat. Naše literatura se ve srovnání třeba se švédskou tolik nezabývá vlastní identitou, ale jde v ní víc o společenská témata a obsahuje také hodně válečné tematiky, jen z nového pohledu. Spisovatel Tommi Kinnunen, byť muž, píše o tom, co válka znamená pro ženy. To je příklad jeho poslední knihy Kaarna (2024), kterou lze číst i v přímé souvislosti s tím, co se právě děje na Ukrajině. Finové nosí válečnou zkušenost hluboko v sobě i po několika generacích a můžou ji předávat dál, podobně jako v Norsku. Bohužel žijeme opět v době, kdy je válka realita a diskuse o ní a její pochopení prostřednictvím beletrie je stále aktuální. Tituly od Tommiho Kinnunena nebo Sofi Oksanen se tedy hodně prodávají, přestože v nich nejde jen o válku, ale i o další těžká témata.

iLiteratura: O podobných tématech píšou i Katja Kettu nebo Petra Rautiainen, že?
Tiia Strandén: Ano, je dobré zmínit právě tyto autorky. Jejich romány mají obvykle několik časových rovin: jsou tam současné problémy mladého člověka a pak je tam rovina třicátých nebo čtyřicátých let ve Finsku, tedy nějaké události válečného období. Pro strukturu současného finského románu je to velmi typické a čtenářům to nabízí perspektivu, jak chápat moderní dobu a zároveň i minulost.

iLiteratura: Dokážete s kolegy předvídat, co bude v zahraničí bestseller, nebo naopak co úspěch mít nebude? Dochází někdy k překvapením?
Tiia Strandén: Nás ve FILI je pět žen, všechny hodně čteme, máme každý týden poradu a na ní probíráme, co jsme přečetly. Když jsme všechny z nějakého titulu nadšené, pak je jasné, že je dobrý a že bude mít úspěch. Jednou z takových knih byly Ženy, které mi nedají spát od Mii Kankimäki, stejné to bylo s prvotinou Iidy Turpeinen. Ale ani my všechno neodhadneme správně.

iLiteratura: V minulosti se finská literatura obvykle dostávala do Evropy a potažmo do světa přes Švédsko nebo Německo. Je tomu tak i nadále?
Tiia Strandén: Za posledních deset let se to hodně změnilo, do značné míry i proto, že dnes máme profesionální agentury a literární agenty. A ti mají své vlastní sítě. Hodně nám pomohl veletrh ve Frankfurtu, kde bylo Finsko v roce 2014 hlavním hostem. Teď už většina nakladatelů ví, že finská literatura existuje. Když se s nimi setkáváme, už nemusíme jako před deseti nebo patnácti lety vysvětlovat, kde je Finsko, co je finština za jazyk a že máme také literaturu. Trochu přeháním, ale bylo to skoro tak.  Ale zpátky k otázce: ano, Německo je pro nás stále trh číslo jedna, do němčiny se toho překládá nejvíc. Švédsko už bohužel do takové míry ne.

iLiteratura: A překládají se do němčiny jiné finské knihy než například do francouzštiny nebo italštiny?
Tiia Strandén: Francie je krásný příklad, protože se z ní stal opravdu dobrý trh pro finskou literaturu. Hodně se tam vydává kvalitní umělecká próza, takže vydají i taková díla jako třeba román O Mikiho Liukkonena, což je velmi rozsáhlá kniha. Nevím, kolik lidí ve Francii tenhle román nakonec skutečně přečetlo, ale mám dojem, že Finové a Francouzi se docela dobře intelektuálně potkávají. Naopak v Německu čtenáři chtějí spíš komerční literaturu, jako jsou třeba detektivky. Ani tam už se knihy nekupují tolik jako dřív, nakladatelé se bojí riskovat a víc se rozmýšlejí, co koupí.

iLiteratura: A jak je na tom finská literatura pro děti?
Tiia Strandén: Když jsem ve FILI v roce 2011 začínala a zúčastnila se prvního veletrhu v Boloni, finské ilustrace dětských knih tam byly vnímány jako příliš laskavé, měkké, až moc dětské a možná nevýrazné. Našim dětským knížkám se také vyčítalo, že je v nich moc textu. To se nyní naprosto změnilo. Když se podíváte na statistiky prodejů za rok 2022, zjistíte, že 46 % všeho, co se z Finska prodalo do světa, byla dětská literatura! To je fantastický vývoj. Jsou za tím i další faktory, například vzestup knižních sérií. V minulosti vyšla samostatně obrázková knížka, která dosahovala vysoké kvality. Když se však chtěli čtenáři k některé postavě vrátit, už to nešlo, protože další pokračování již nebyla k dispozici. Nyní vychází spousta kvalitních sérií pro děti a trochu méně i pro starší čtenáře. Finská ilustrace dětských knížek se vyvinula, máme kvalitní a umělecké ilustrace, které obstojí samy o sobě, nejen ve spojení s textem. Zejména finskošvédské autorky mají krásné a úspěšné tituly, například ilustrátorka Linda Bondestam nebo Ellen Strömberg, která píše knihy pro mládež.

iLiteratura: Jaká je v dnešní době, kdy existuje řada literárních agentů, funkce nadace FILI?
Tiia Strandén: Na různých festivalech a knižních veletrzích nebo při besedách se spisovateli podporujeme místní organizátory, kteří vědí nejlíp, jak, co a kde funguje, ale sami už dnes akce přímo neorganizujeme. Na veletrzích sice mluvíme o knihách, protože se nás na ně lidé ptají, ale v žádném případě to není náš hlavní úkol, protože to je práce agentů. My se snažíme dělat to, co ostatní nedělají. Propojujeme lidi, vytváříme příležitosti k setkávání a rozšíření sítí.
Podporujeme začínající překladatele, nabízíme jim kurzy a mentorské programy, v nichž si mohou profesi překladatele vyzkoušet. Zkušeným překladatelům nabízíme naši komunitu, různé nástroje podpory jako třeba překladatelskou rezidenci, možnost navštívit knižní veletrh v Helsinkách, připojit se k pravidelným čtenářským klubům apod.  

iLiteratura: Fungujete tedy spíše jako podpora a držíte se víc v pozadí?
Tiia Strandén: Ano, svým způsobem. Na druhou stranu je strašně důležité, abychom veřejně informovali o tom, co děláme, a aby autoři, když někam cestují, věděli, odkud přišla finanční podpora na jejich zahraniční cestu. Ne proto, aby nám spisovatelé děkovali, ale aby chápali všechny faktory, které s jejich úspěchem v zahraničí souvisejí.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse