Žít navždy nebo jednou provždy zemřít
Krohn, Leena: Vysněná smrt

Žít navždy nebo jednou provždy zemřít

Jaká by byla smrt podle vašeho přání? Končí po smrti naše existence, nebo lze doufat v život posmrtný? To je jen několik otázek, které si lidstvo klade, co svět světem stojí, a které pokládá i Leena Krohn ve filozoficky laděném románu Vysněná smrt. Sobě, ale hlavně svým čtenářům.

Vztah snu a reality, vědomí a nevědomí, očekávání a zklamání, odpovědnost za celek a sebestřednost jednotlivce. Tolik velkých témat a otázek, že je to na jednu poměrně útlou knihu možná až příliš. Hledat v ní zápletku je zbytečné, protože žádná není. Tento epizodický román, napsaný lyrickým až snovým jazykem, se skládá z krátkých kapitol, které mají zdánlivě jen pramálo společného. To však nijak nesnižuje jeho hodnotu. Jen je pomalému a pozornému čtení třeba věnovat více času.

Prozaička Leena Krohn (*1947) patří už od 80. let mezi velmi uznávané a oceňované finské spisovatele. Napsala desítky románů, povídek i esejí, získala více než deset finských literárních cen, mimo jiné v roce 1992 i Cenu Finlandia. Její žánrově obtížně zařaditelná díla, v nichž se zamýšlí nad základními filozofickými otázkami, které staví do kontrastu s aktuálními společenskými problémy, se často odehrávají ve fantaskních světech a společenstvích. Asi nejznámější a nejpozoruhodnější z nich je román Tainaron – Dopisy z jiného města (1985, česky vyšly ukázky z něj v překladu Pavly Kmochové v revue Světová literatura v roce 1992 a o dvacet let později úryvky přeložila i Alžběta Štollová), který tvoří dopisy zasílané anonymní pisatelkou z podivného světa hmyzích bytostí, jež neustále mění svou podobu, do světa lidí. Knižně česky zatím vyšel pouze román Durman, který v roce 2004 přeložil Vladimír Piskoř, a povídka Čarovná kolébka v překladu Tomáše Pavelky, jež byla zařazena do antologie povídek finské fantastické literatury Lesní lišky a další znepokojivé příběhy (2016).

Už ve výše zmíněném Tainaronu Leena Krohn přemítala o úzkém vztahu mezi životem a smrtí a tomuto tématu se věnuje i v pozdějších dílech, nejintenzivněji právě v knize Vysněná smrt. Hlavní postavou tohoto románu, jenž se odehrává v dystopickém městě nedaleké budoucnosti, a přesto popisuje naši současnost, je stárnoucí anestezioložka Lucia, paradoxně soužená nespavostí. Svou profesi vykonává jak v místní nemocnici, tak také ve dvou institucích, které soupeří o klienty, jimž se z různých důvodů nachýlil jejich pozemský čas. Zatímco zákazníci Mrazírny si nechávají kryonizovat svá čerstvě zemřelá těla s vírou v brzký pokrok ve vědě a medicíně a s vyhlídkou na jejich pozdější oživení, klienti institutu příznačně nazvaného Vysněná smrt si sami chtějí určit okamžik i způsob odchodu ze světa. Činnost obou institucí je založená na stejné myšlence, totiž že člověk může sám a dobrovolně rozhodnout o svém životě i smrti. A Lucii tak na jedné straně města zámožní lidé platí za ideální smrt a na druhé za nesmrtelnost.

Hlavní postava jako by vše kolem sebe pozorovala z nadhledu. Na všech třech svých pracovištích se setkává s kolegy i klienty, jejichž osudy se jí různým způsobem dotýkají a provokují ji k úvahám nad zásadními otázkami života a smrti. Galerie těchto postav je velmi pestrá: zvukař, jehož začnou pronásledovat jinými neslyšené hlasy, mladý pekař, který se zapojí do sabotážního hnutí, či citlivý chlapec Nara. Některé epizodní postavy jako doktor Jakorád či doktor Umbra jsou znalcům děl Leeny Krohn dobře známé už z předchozích knih. Zvláštní, magické kouzlo textu dodávají také exkurze do snů Luciina předka, které jsou ve skutečnosti výňatky z reálných deníkových zápisků Leopolda Edvarda Krohna, autorčina pradědečka.

Nejen v kapitole Dvojitý šok Leena Krohn otevřeně karikuje i současné umělce, kteří ve jménu umělecké svobody neváhají k šokování veřejnosti použít jakékoli, i brutální prostředky. Dokonce i zabít. Mimochodem: překladatelka si v části věnované uměleckým kruhům podobně jako sama spisovatelka pěkně pohrála s mluvícími jmény umělců i publicistů a příjmení recenzentek Uondané a Okudlané či redaktorky Bryndové pobaví. Autorka, která se nijak netají kritikou vůči současnému umění, v této pasáži neskrývaně moralizuje, jinak však vybízí čtenáře k výrazněji existenciálním úvahám a předkládá jim také mnoho etických otázek, nicméně odpovědi nechává na nich.

Přestože Vysněná smrt ve Finsku vyšla už v roce 2004, její poselství vůbec nezestárlo. Spíše naopak, velmi aktuálně dnes působí například otázky, které si Lucia klade nejen u nemocničního lůžka dívky v dlouhodobém kómatu: kde bloudí vědomí, když člověk spí, a kde je uložené, když je uveden do umělého spánku? Máme-li právo žít, máme také právo zemřít? Je základním lidským právem i sebevražda? Lze se ze smrti probudit stejně, jako se budíme ze sna? Je realita vůbec pro člověka?

Přes veškeré pochyby a kritiku spotřební společnosti či kultu mládí však autorka nepodléhá pesimismu. Nakonec je přece jen lepší vrátit se ke kořenům, k něčemu hmatatelnému, a třeba upéct chleba. Veliký kulatý bochník, aby vystačil pro celou rodinu i kamarády.

 

Další ukázky z děl Leeny Krohn, které vyšly česky:
Neviditelná hvězda (ze sbírky Salaisuuksia). In Almanach severských literatur. FF UK, Praha 2000, s. 181–183. Přel. Markéta Paulová.
Tužka a stroj. In Almanach severských literatur. FF UK, Praha 2000, s. 183–193. Přel. Martina Rejhová.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Ema C. Stašová. Dokořán, Praha, 2021, 240 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse