Úkolem umění není „bourat hranice“ ani „vyvolávat debatu“, říká v rozhovoru finská autorka Leena Krohn. Podobně vyhraněné názory má tato spisovatelka, jejíž díla kriticky reflektují nejrůznější společenské fenomény, na současnou politiku, architekturu nebo média.

Román finské autorky Leeny Krohn, zasazený do smyšleného města obývaného hmyzem, pojednává o sladkém spojení života a smrti. V románu, který byl v roce 2005 nominován na cenu World Fantasy Awards, můžeme najít i paralely s dramatem bratří Čapků Ze života hmyzu.

Finská spisovatelka Leena Krohn se zajímá o umělou inteligenci a netají se svým obdivem k internetu. Nevšední pozornost věnuje smyslům a zpochybňování toho, jak je člověk vnímá. Postavy jejích knih jsou často podivíni žijící v mikrosvětě, skrze který autorka nahlíží univerzální a metafyzická témata.

S René Descartem si každý spojí výrok: „Myslím, tedy jsem.“ S hlavním hrdinou románu Leeny Krohn si můžeme spojit: „Pluji si, tedy jsem.“ Floating je pro něj způsob existence. Slepé okno je román o pravdivosti a klamu paměti i smyslů, o hledání hranic mezi životem, skutečností, sny a představami, o pátrání po tom, čemu a v co může člověk věřit.

Leena Krohn, jedna z nejvýraznějších finských autorek současnosti a držitelka prestižní literární ceny Finlandia za rok 1992, se českým čtenářům v knižní podobě představila románem Durman v překladu Vladimíra Piskoře poprvé.