Největší literární cena Skandinávie Nordiskråds litteraturpris 2022 přinesla kromě jmen renomovaných i nastupujících tvůrců jednu zajímavost. Vítězkou se stala uznávaná dánská autorka Solvej Balle. Ta se na nějakou dobu stáhla z očí veřejnosti, a když se po delším čase vrátila s heptalogií Om udregning af rumfang (O výpočtu objemu), z níž zatím dokončila tři díly, nadchla kritiku i porotu zmíněného ocenění. Na comebacku Solvej Balle je pozoruhodný ještě jeden fakt. Respektovaná tvůrkyně, jejíž předchozí texty vyšly v řadě zavedených nakladatelství, jako například Gyldendal, se rozhodla svůj opus vydat sama. V tiráži je sice uvedeno nakladatelství Pelagraf, ovšem jeho jedinou redaktorkou i editorkou je Balle sama.

Obálka jako artefakt, a ne PR

Samotná obálka oceněného opusu napoví, že jde o počin výjimečný či přinejmenším vymykající se většině. Na zadní straně nenajdeme žádný text ani doporučení známých osobností a recenzentů, to stejné platí o fotografii autorky. Solvej Balle tvrdí, že tyto informace si v době internetu může každý vyhledat během pár vteřin sám. Na otázku novinářů, co si mají o jejím titulu pomyslet čtenáři, kteří na něj náhodou narazí v knihkupectví, odpovídá, že si mohou třeba říct, že má moc hezkou barvu připomínající citronový tvaroh. 

Jde samozřejmě o nadsázku. Dánská spisovatelka se vždy spíše stranila médií, nyní svým přístupem ale upozorňuje na přílišnou komercionalizaci literatury a propagaci knih prostřednictvím tváře a životní příběhy autorů. To je ovšem jenom jeden z důvodů, proč se rozhodla své poslední dílo vydat sama. Šlo jí především o to, být součástí procesu vzniku knihy, chtěla se podílet na sazbě a obálce, spolupracovat s lokálními tiskárnami. Chtěla, aby její knihy byly udržitelné. A to jsou aspekty, které jí velká nakladatelství nemohla zaručit. 

Samovydavatelé – nastupující trend? 

Důvody, jež vedou autory k rozhodnutí vydat si knihu vlastním nákladem, mohou být i prozaičtější. Ano, jde o peníze. Například v Norsku si 85 % knižního trhu rozdělují de facto čtyři největší hráči, kteří stojí nejen za vydavatelstvími, ale ovládají i sítě knihkupectví a distribuci. Samotný autor má z prodeje knihy jen něco mezi 13–15 %, současně se musí vzdát práv na své dílo a do velké míry i kontroly nad ním. Právě malé autorské honoráře jsou podle analytiků jeden z důvodů, proč spisovatelé začínají stále více uvažovat o tom, zda nelze dílo vydat jinak. 

Samovydávání knih není sice novinka, ale v poslední době dochází k výraznému nárůstu kvality. S rozvojem internetu přicházejí lépe dostupné a intuitivněji ovladatelné aplikace a programy, které v lecčems pomohou, od hezké obálky po sazbu textu. Dříve ale těmto titulům chybělo to podstatné – redaktor, tedy někdo, kdo text posoudí, zrediguje, upozorní na faktické či dějové nesrovnalosti, prostě chyběl redakční proces, na jehož konci je opravdová kniha, a ne jenom neřízený výplod kreativity. Se stále flexibilnějším pracovním trhem přibývá ve Skandinávii samovydavatelů, kteří osloví externí a erudované redaktory, protože si přejí, aby jejich dílo neslo všechny atributy kvalitního zpracování. Samovydávání tak přestává být doménou grafomanů a pisálků pochybné úrovně. Tituly mají úspěch, oslovují čtenáře a ocitají se na předních příčkách prodejnosti, nebo dokonce i v nominacích na literární ceny. 

Po USA, kde je podíl samovydavatelů velký, se statistiky zvedají i v Evropě, rychle rostou například v Německu. V Norsku tento boom dokládá hned několik titulů z uplynulých dvou let. Světový mistr v běhu na lyžích Øystein Pettersen si vydal autobiografií Helt konge! (Úplný král), která se držela na předních místech prodejnosti non-fiction literatury déle než půl roku. Podobný úspěch zaznamenala Hanne-Lene Dahlgren se svými kuchařkami nebo Anita Østerbøs s románem Skammens mødre (Matky hanby) o matkách samoživitelkách. 

Uvidíme, kdy se i mezi české nej… knihy probojují i samovydavatelé. Příklady ze zahraničí mohou být v mnohém inspirativní i pro nás. Dánka Solvej Balle ukazuje, že o udržitelnosti bychom měli přemýšlet ve všech sférách našeho života, literaturu nevyjímaje. Jiní zase svým rozhodnutím vydat si knihu samonákladem upozorňují na nízké ohodnocení současných autorů, což je další z mnoha velkých bolestí českého literárního trhu.