Ale obdiv má své meze. Pro mě už je například za hranou způsob, jakým se u nás prezentuje čtená literatura: audioknihy jako tvůrčí čin interpretů – jména herců na bookletu velkými písmeny… Do jakého kouta byli zameteni překladatelé a překladatelky? 

Mezi lidmi z knižní branže se často mluví o honorářích pro překladatele, pokud svolí k vydání audioknihy. Nechci se nyní pozastavovat nad výší či níží honoráře, či dokonce jeho absencí. Pohoršuju se nad tím, jak vydavatelé audioknih a nakladatelé knižního vydání vnímají a prezentují tvůrčí práci překladatelů a herců.

Příklady uvádím ze své zkušenosti. V letech 2019–2022 vyšly tři audioknihy z mých překladů a jasně ukazují vzrůstající komerční trend, že i v literatuře je nejdůležitější hlas herce, který zboží prodává.

Bernhard Schlink: Olga (Euromedia-Odeon a Needles 2019). Na přední straně jsou jméno autora, název a jména herců. Booklet obsahuje anotaci knihy.

Bernhard Schlink: Barvy loučení (Euromedia-Odeon a Témbr 2021). Na přední straně jméno autora, název a jméno herce. Dále booklet obsahuje anotaci knihy, životopis autora a teď už i životopis herce.

Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera. Na přední straně jméno autora, název a jména herců, všechna jména písmem stejné velikosti. Uvnitř bookletu se nachází co? Na jedné straně životopis autora (tak málo o literatuře!), na druhé životopisy herců. Na zadní straně o knize. 

Chci vzkázat týmům produkujícím audioknihy: kdyby překladatelé nepřekládali, nemáte co točit a herci nemají co číst. 

Kolegové překladatelé, jaké máte zkušenosti s audioknihami a s osudem svých překladů vy?