O finských Švédech aneb svět je vždycky barevnější

O finských Švédech aneb svět je vždycky barevnější

Cenu Magnesia Litera jsem podle jednoho webu získala za překlad finského románu Usedlost přes švédštinu. Další si vyvodili, že Finka Maria Turtschaninoff, autorka této švédsky psané knihy, pochází ze Švédska, a setkala jsem se i s otázkou, kdy jsem se naučila finsky (pořád ještě ne). Skvělá příležitost připomenout finskošvédskou literaturu, k jejímž osobnostem patří i autorka muminků Tove Jansson.

Uvádí se, že ve Finsku žije kolem 286 000 švédsky hovořících Finů (také nazývaných „finští Švédové“), ti tak tvoří kolem 5 % finské populace. Tradičně obývají zejména pobřežní oblasti na západě a jihu země, souostroví Ålandy a některá města. Finsko má dva úřední jazyky, finštinu a švédštinu, přičemž jednotlivé obce jsou v závislosti na složení obyvatelstva považovány za jedno- nebo dvojjazyčné. Klidně tak můžete celý život mluvit švédsky a zároveň být neochvějný finský patriot, není v tom žádný rozpor. Děti ve školách se (kromě specifických Åland) učí vedle své mateřštiny i druhý úřední jazyk, jakkoliv o smysluplnosti této povinnosti pro většinové finskojazyčné obyvatelstvo se často diskutuje. Výsadní postavení oproti dalším minoritním jazykům má švédština z historických důvodů, v minulosti totiž žilo na území Finska až 20 % švédskojazyčných obyvatel.

UsedlostŠvédskojazyčných Finů postupně ubývá, zůstávají však kulturně velmi činorodí, pěstují vlastní divadlo, tisk, provozují samostatné nakladatelství. Jejich literatura se označuje (v češtině celkem matoucím) pojmem „finskošvédská“ a například ve 20. letech 20. století se jednalo o nejprogresivnější scénu celého Severu. Bezkonkurenčně nejznámější mezinárodní hvězdou této literatury zůstává mnohostranná umělkyně Tove Jansson (1914–2001), jejíž muminci, ale i nesmírně zajímavé texty určené dospělým nyní v nových vydáních oslovují další generace českých čtenářů. Jsou ale i autoři jako Monika Fagerholm nebo Ulla-Lena Lundberg, kteří navzdory uznání kritiky, úspěchu u čtenářů a významným oceněním zůstávají u nás kupodivu neznámí.

V poslední době nicméně překladů finskošvédské literatury do češtiny přibývá, významným počinem je především román Chiméra 38 Kjella Westöa v překladu Jana Marka Šíka, připomeňme také dva pozoruhodné romány Johanny HolmströmAsfaltoví anděléHush, baby. Popularita dětské knihy Žirafy mají velikánské srdce Sofie Chanfreau i její nedávné ocenění Zlatou stuhou pak podobně jako úspěch Usedlosti Marii Turtschaninoff potvrzují, že tento nepříliš známý terén stojí za důkladnější probádání. Kdo se o finskošvédské literatuře chce dozvědět víc, má k dispozici jedinečnou publikaci doktora Jana Dlaska Dějiny finskošvédské literatury v perspektivě bourdieuovské sociologie.

Finskou literaturu se ostatně v současnosti vyplatí sledovat jako celek, ať už je mateřštinou autorů finština, švédština, nebo snad romština, slovenština či albánština. Svět je totiž vždycky barevnější a komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

ILiGlosa

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Marie Voslářová, Argo, Praha, 2024, 344 s.

Zařazení článku:

literární věda

Jazyky:

Země: