Status umělce a řidič diplomat

Status umělce a řidič diplomat

Pondělní malá demonstrace, která se konala před ministerstvem kultury na podporu přijetí a zdokonalení zákona o statusu umělce, měla i jednu vedlejší linku. Radost by z ní měl Jaroslav Hašek.

Zákon zabývající se statutem umělce by mohl být přínosem pro českou kulturní scénu, mohl by alespoň některým tvůrcům zajistit důstojnější pracovní podmínky, tak jako je tomu v mnoha zemích západní Evropy. Problém je v tom, že stále nebyl přijat a že opomíjí některé profese, které se navrhovatelům nejspíš nezdály dostatečně umělecké: třeba překladatelé, kulturní kritici a publicisté, technické profese a podobně. Organizátoři akce, jimiž byly různé spolky napříč uměleckými obory, se snažili upozornit na špatnou ekonomickou situaci i těch umělců, jejichž život se z pohledu veřejnosti zdá idylický a záviděníhodný. Například hvězda seriálu Devadesátky Kryštof Bartoš popsal, jak si musí na průměrný příjem vydělat paralelním vystupováním v pěti divadlech po celé republice, od Brna po Ústí nad Labem.

Všechno to probíhalo docela spořádaně a v poklidu, na místě byli i úředníci z ministerstva kultury, kteří vůči přítomným vystupovali smířlivě a vstřícně, nakonec dorazil i ministr. Vysvětlovali, co je a není v silách ministerstva, a jeden by rád byl optimistou, že vše dopadne podle představ kulturní veřejnosti. Ostatně i nedávné nulové DPH na knihy vyjednal Martin Baxa skoro tajně, přičemž ještě v den, kdy toto snížení vláda oznámila, musel na veletrhu čelit bojovně naladěným nakladatelům, kteří už měli za hotové, že DPH bude naopak citelně zvýšeno.

Souběžně s debatami celostátního dopadu se však odehrávala ještě jedna velmi komunální scénka. Demonstrace byla sice řádně ohlášena, nicméně její účastníci byli upozorněni, že by neměli překážet běžnému provozu a blokovat parkovací místa. Provoz nebyl velký, auta na Maltézském náměstí beztak jezdí skoro krokem, takže lidé vždy spořádaně uhnuli. Nebylo jich ostatně mnoho, jen několik desítek.

Pak ale dorazilo SUV s diplomatickou značkou a jeho řidič chtěl zaparkovat na vyhrazených místech pro diplomatický sbor, kde stáli účastníci demonstrace. Ti se mu snažili jedno příčné místo uvolnit, ale řidič z nepochopitelného důvodu najel na místa plná lidí podélně. Nebylo jasné, o co se vlastně snaží, nicméně vjížděl hlouběji a hlouběji do toho malého davu. To už upoutalo pozornost výrazněji a kolem auta se začali motat radikálnější účastníci demonstrace, padala slova o tom, že auta jsou důležitější než lidé a podobně.

Pak z auta vystoupil muž, který na zahraničního diplomata zrovna nevypadal. Skoro dvoumetrový urostlý chlapík připomínal spíš někoho z ochranky – či možná jejich šéfa – jeho velké tělo vykazovalo také značnou nadváhu. A plynulou češtinou se s demonstranty převážně o generaci mladšími a o padesát kilogramů lehčími začal dohadovat. Kamery, které se na něj záhy také otočily, mu nijak nevadily. Po chvíli zmizel a přivedl s sebou dva městské strážníky, kteří vypadali jako jeho dobří známí. Ti začali demonstranty umravňovat, ale mnoho také nesvedli. Náhle se ozvalo houkání sirény a přihnal se hlídkový vůz státní policie. I policisté začali vyslýchat řidiče i demonstranty, dorazili ještě dva další policisté, zřejmě vyšší šarže než chlapci v baretech, kteří vystoupili z houkající škodovky.

Dohadování, vyslýchání a zapisování pokračovalo celkem tak tři čtvrtě hodiny, když se program demonstrace přehoupl do druhé poloviny. Byl jsem příliš daleko, abych zaslechl, o co v těch dohadech šlo, a protože se mezitím uvolnilo ještě další (příčné) místo na parkovišti před ministerstvem, policisté doporučili řidiči, aby tam zaparkoval. Demonstranti bez řečí uvolnili místo, řidič tam najel, ještě možná trochu zaprovokoval, když podvozkem SUV trochu přečuhoval do chodníku, u jehož kraje stáli už trochu namačkaní demonstranti. Pak odešel. Nikdo si ho už nevšímal. Odjeli i policisté (už nehoukali) a demonstrace pokračovala.

Zůstaly po nich jen otázky. Proč řidič normálně nezaparkoval, ale postavil se napříč? Které velvyslanectví zaměstnává muže, který vypadá jako bývalý vyhazovač? Jak je možné, že zaměstnanec nějaké ambasády na Malé Straně může ztrácet skoro hodinu své pracovní doby tím, že se dohaduje s demonstranty, místo aby rychle zaparkoval a spěchal do kanceláře? A byl to skutečně zaměstnanec ambasády nebo jen nějaký šíbr, který si dokázal zařídit modrou značku? Proč v případě řidiče, který zřejmě neumí parkovat, zasahovali dva městští a čtyři státní policisté?

Bohužel nemám talent Jaroslava Haška vykřesat z lapálie povídku, zůstávám tak jen u těch otázek.

ILiGlosa

Spisovatel:

Zařazení článku:

kultura

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Kateřina Krištůfková,

Kopíruji sem vyjádření dánské ambasády po dnešní schůzce. Jsme rádi, že se podařilo nalézt shodu a řešení, a doufáme, že totéž budeme moct říct i po jednáních o statusu umělce na ministerstvu kultury.

"Dnes se dánský velvyslanec Søren Kelstrup setkal s Michalem Švecem a Kateřinou Krištůfkovou, aby projednali nešťastnou událost, která se stala v pondělí na parkovišti před Ministerstvem kultury. Panovala shoda, že situace se zbytečně vyhrotila a že by měla být přijata opatření, která by podobným událostem v budoucnu zabránila. Velvyslanec převzal odpovědnost za to, že dal svým zaměstnancům pokyn, aby ponechali parkovací místa pro ambasádu neobsazená, a ujistil Michala a Kateřinu, že v podobných situacích v budoucnu lze najít řešení prostřednictvím dialogu. V této souvislosti by samozřejmě bylo užitečné, kdyby pořadatelé takových akcí informovali zastupitelský úřad předem. Velvyslanec Kelstrup se těší na pokračování skvělé spolupráce s našimi přáteli a partnery ze Skandinávského domu a všemi ostatními dobrými Čechy propagujícími kulturu ve všech jejích podobách."

Kateřina Krištůfková,

Tak to formuloval řidič - že se jedná o soukromý pozemek.

Anonym,

Není mi jasné, co paní Krištůfková míní spojením "soukromé vlastnictví parkoviště" (a takové předpoklonkování totemu soukromého mě zrovna od našich nordistických spolků docela překvapuje): celou plochu Maltézského náměstí (p. č. 1048) samozřejmě vlastní hlavní město Praha.
Do procesu, jímž byla skupina parkovacích míst na kraji vozovky vpravo od ministerské fortny opatřena dopravními značkami PRO 10 VOZŮ DÁNSKÉHO KRÁLOVSTVÍ (sic! jinde na Malé Straně se používá spíš formulace s velvyslanectvím), sice na rozdíl od analogického vyhrazení domácím automobilům vstupoval mezinárodněpolitický aspekt, ale vídeňské konvence nelze vykládat tak extenzivně, že by i zde platila exteritorialita.

Karel Huněk,

Řidič Hepnar s diplomatickou SPZ. To je náramné!

Pavel Mandys,

Děkuji za vysvětlení, tím se to zdálky nepochopitelné chování vysvětluje, byla to úmyslná agresivita. I tak by z toho Hašek udělal povídku o tom, jak jeden blbec kvůli malichernosti narušil akci desítek lidí, důležitou pro tisíce dalších; podobných ostatně několik napsal. Jsem zvědav, jestli z toho dánská ambasáda vyvodí důsledky nebo jestli je to tak vynikající řidič, že si ho nechají.

Kateřina Krištůfková,

Jakožto účastnice akce i spoluautorka dopisu dánskému velvyslanci (který jsme dnes odeslali společně s kolegou Michalem Švecem jménem Skandinávského domu a Překladatelů Severu) si dovolím položené otázky zodpovědět. Jednalo se o řidiče dánské ambasády, který byl rozhořčen tím, že organizátoři akce zabrali část soukromého parkoviště bez vědomí velvyslanectví. To byla samozřejmě chyba, na obranu organizátorů však nutno uvést, že akce byla řádně nahlášena českým úřadům a že o soukromém vlastnictví parkoviště nikdo z nich neměl předem tušení. Organizátoři se řidiči omluvili, snažili se mu vysvětlit, že kdyby předem věděli, že plocha patří dánské ambasádě, kontaktovali by ji, a pokoušeli se situaci vyřešit smírnou cestou alespoň na místě. Což se ale kvůli agresivnímu a neurvalému chování řidiče bohužel ukázalo jako neprůchodné. Řidič s typicky českou malostí trval na tom, že když se organizátoři nezeptali ambasády předem, teď už se ptát nemusí, protože "teď už je pozdě", a přivolal městskou policii. Ta organizátory vyzvala k uvolnění prostoru, což se dotyční následně snažili zajistit. Řidič však byl zřejmě nespokojen s tím, že se prostor neuvolňuje dostatečně rychle, a možná také vyhodnotil, že by účastníci mohli inkriminovanou plochu, na které žádné auto neparkovalo a během celé akce parkovat nechtělo, posléze stejně zase zabrat, a proto nasedl do vozidla opatřeného diplomatickou espézetkou, stojícího vedle, a rozhodl se, že tímto vozem záměrně napříč zablokuje pět prázdných parkovacích míst, aby se účastníci manifestace nemohli v tomto prostoru pohybovat. Zcela nepochopitelně začal ovšem do davu lidí a rozestavěné techniky najíždět. Protože se mu napříč zaparkovat nepodařilo, přivolal státní policii, která ho ovšem za najíždění do lidí nepochválila. Řidič poté vůz přeparkoval a konečně odešel. Důležitou akci, kterou organizátoři dlouho a pečlivě chystali ve svém volném čase, ovšem tímto jednáním velmi nevhodně narušil. Paradoxně k incidentu došlo v den, kdy Dánsko slavilo svůj státní svátek, Den ústavy, a na svůj facebook si toho rána napsalo mj.: "Dnes tedy slavíme základní pilíře demokracie: svobodu slova, práva jednotlivce a svobodu shromažďování." Věřím, že se jednalo o ojedinělý incident způsobený selháním jednotlivce, který nesprávně vyhodnotil situaci a jednal zkratkovitě, a že se nic podobného nebude opakovat. Problém totiž bylo zcela jistě možné vyřešit diplomaticky, a především slušně.