Pavel Mandys

Na hodnocení úspěchu české prezentace na frankfurtském knižním veletrhu je bezprostředně po jeho skončení samozřejmě brzy, jeho efekt se projeví až za měsíce či roky. Ale několik prvních dojmů se již shrnout dá.

V pondělí ministr kultury s ředitelem Frankfurtského knižního veletrhu podepsali smlouvu o tom, že Česko bude ústředním hostem veletrhu v roce 2026. Lze na to nejlépe reagovat slovy: „Sláva!“ a „Konečně!“.

Kromě tradičních filmových adaptací se v programu letošního karlovarského filmového festivalu objevilo také několik filmů, v nichž byli literáti nebo literatura jako taková hlavními hrdiny či předmětem děje.

Pondělní malá demonstrace, která se konala před ministerstvem kultury na podporu přijetí a zdokonalení zákona o statusu umělce, měla i jednu vedlejší linku. Radost by z ní měl Jaroslav Hašek.

Začátkem ledna jsem jako zástupce literatury zasedal v komisi, která různým kulturním odvětvím rozdělovala docela štědré finanční prostředky od EU. Byla to zkušenost zajímavá a inspirativní, ale také notně frustrující.

Komentář Pavla Mandyse k aktuální situaci Českého literárního centra: „Nevím, kdo z toho bude mít prospěch, ale česká literatura sotva.“

Antologie kriminálních povídek českých spisovatelů ukazuje, že na věci kolem zločinu, smrti či zmizení se dá nahlížet i jinak, než by odpovídalo zažitým stereotypům. Není podstatné, jestli autoři zrovna líčí pocity osamělé matky dětí, nebo pátrání drsného detektiva.

Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.

Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.