Pavel Mandys

Začátkem ledna jsem jako zástupce literatury zasedal v komisi, která různým kulturním odvětvím rozdělovala docela štědré finanční prostředky od EU. Byla to zkušenost zajímavá a inspirativní, ale také notně frustrující.

Komentář Pavla Mandyse k aktuální situaci Českého literárního centra: „Nevím, kdo z toho bude mít prospěch, ale česká literatura sotva.“

Antologie kriminálních povídek českých spisovatelů ukazuje, že na věci kolem zločinu, smrti či zmizení se dá nahlížet i jinak, než by odpovídalo zažitým stereotypům. Není podstatné, jestli autoři zrovna líčí pocity osamělé matky dětí, nebo pátrání drsného detektiva.

Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.

Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.