Norská vláda předložila parlamentu po mnoha měsících diskusí nový knižní zákon. Toto nařízení v Norsku upravuje vztah mezi různými aktéry knižního trhu, od autora přes nakladatele, knihkupectví a knihovny až po čtenáře.

Cílem nové verze, která musí projít parlamentem a platit by měla od nového roku, je dle vyjádření ministryně pro kulturu a rovné příležitosti Anette Trettebergstuen zajistit rovný přístup k literatuře. Ten je pro norskou společnost natolik důležitý, že nemůže být ponechán jen na samotném trhu. Zákon se nově týká všech typů knih včetně odborné literatury a učebnic. 

Pevná cena a audioknihy

Jádrem knižního zákona je pevná cena, ta funguje v Norsku již nyní, ale platí kratší dobu a nezohledňuje různé formáty. Nyní by se fixní cena měla vztahovat na každý knižní formát zvlášť – knihy v pevné vazbě, brožované knihy (paperbacky), e-knihy a audioknihy. Pevná cena, kterou stanoví nakladatel, bude platit po dobu 12 měsíců od prvního vydání daného formátu. 

Norský knižní zákon je jedním z prvních v Evropě, který reguluje trh s audioknihami. Ty tu již několik let zažívají obrovský boom a zásadně mění způsob, jakým čtenáři literaturu konzumují. Streamovací služby dle návrhu zákona budou muset nabízet nové audioknihy po dobu prvních dvanácti měsíců jenom k prodeji a ke stažení. Do streamovacích předplatných bude moci být audiokniha začleněna až po uplynutí roční lhůty. 

Rovnost

Reakce na nové regulace se různí, větší hráči na trhu jsou skeptičtí, obávají se nižších zisků a argumentují tím, že regulace nahrává bestsellerům a omezí šíři nabídky i u menších knihkupců. Jiní, jako například Svaz autorů, novinky spíše vítá. Právě zájmy autorů a čtenářů se vláda snaží regulacemi upřednostnit. Stejně tak si slibuje, že pevná cena pomůže menším knihkupectvím v místech, kde by kamenné prodejny mohly rychle nahradit e-shopy. Ty však nemohou fungovat jako místa kulturních setkávání, besed s autory a čtenáři. Mezi sebou by knihkupectví měla soutěžit jinak než cenami knih – šíří nabídky, úrovní služeb, doprovodným programem a přístupem k zákazníkům.  

Norský knižní zákon můžeme brát jako inspiraci. A to nejen v konkrétních opatřeních, ale především v tom, že se díky němu na mnoha úrovních diskutuje o tom, co literatura pro společnost znamená, jaká je role státu a také jak moc na knižní trh působí rozvoj technologií.