BM

Barbora Mrázová

Philippe Besson odjakživa rád vyprávěl příběhy, a to natolik, že si díky nim vybudoval spisovatelskou kariéru. Síť lží a polopravd, kterou kolem sebe utkal, ale po patnácti letech naruší nečekané setkání. Krátká výměna pohledů s mladíkem s tváří jeho dávno ztracené lásky vtáhne Bessona zpátky do roku 1984, kdy všechno začalo. Bolestivý román o lásce předurčené k zániku je intimní autorskou zpovědí.

Přehlížené, neviditelné – dějiny obyčejných lidí se zhmotňují ve strhující knize dokumentaristky a spisovatelky Ruth Zylbermanové. Obsesivně se pouští do až nadlidského úkolu: aspoň na chvíli nechat ožít stíny obyvatel nenápadného pařížského činžáku. Činí tak v podrobném, ale hluboce osobním příběhu o bolestech, které se dotkly a dotýkají celých generací.

V polovině listopadu se na nejprestižnější francouzskou literární cenu snesla vlna kritiky: letošní laureát ceny čelí obžalobě, že vykradl cizí příběh. Porota mlčí, spisovatel obvinění odmítá. Jak se k rozhodnutí udělit cenu zrovna jemu dospělo? A jak vlastně vypadá zákulisí tak důležité události? Vraťme se na začátek listopadu, do dne udělení Goncourtovy ceny.

Čekal na stáří, a místo toho mu naservírovali karanténu. Zatímco my, obyčejní smrtelníci, jsme se během pandemie vrhli na kváskování a jiné vrtochy, spisovatel Jean-Philippe Toussaint nemarnil svůj drahocenný čas podobnými rozmary. Jeho covidový projekt nabral mnohem monstróznějších rozměrů.