Příběh Zimní bitvy francouzského spisovatele Jeana Clauda-Mourlevata začíná in medias res – sedmnáctiletá Helena Dormannová a její kamarádka Milena Bachová se domlouvají na návštěvě „utěšitelky“, protože už nezvládají kruté a přísné prostředí Internátu. Pokud se ale nestihnou obě vrátit do dvou hodin, zastihne jejich spolužačku trest – temná samotka s ironickým názvem „Nebesa“. Po cestě za utěšitelkou Paulou shodou okolností potkají Bartolomea Casala a Miloše Ferenzyho, dva mladíky z chlapecké části Internátu. Onoho večera nevznikne jen pouhé přátelství, v mladých hrdinech se začne probouzet i něco víc – láska. Jenže ve chvíli, kdy se má Helena vrátit na Internát, zjistí, že Milena zmizela. A to je teprve začátek všech problémů… Postupně totiž spolu s hrdiny odhalujeme, že Internát není jen obyčejná škola – ve skutečnosti jde o sirotčinec určený dětem disidentů a odbojářů, kteří se před patnácti lety odvážili postavit státnímu převratu obávané Falangy vedené zahořklým Van Vlyckem, jenž od té doby drží moc pevně v rukou.

Začíná tak ona „zimní bitva“ – nejdřív bezhlavý útěk před smečkou člověkopsů vyslaných tajnou policií, který se však brzy ukáže jako marný. Před zlem se totiž nelze skrýt, a pokud člověk chce dosáhnout opravdové svobody, musí se mu postavit čelem. Ukáže se, že Bartolomeo a Milena jsou děti dvou důležitých odbojářů. Milena navíc zdědila výjimečný dar své matky, zpěvačky Evy-Marie Bachové, která před patnácti lety svým hlasem okouzlila celý národ. Nyní je na mladých hrdinech, aby pokračovali v odkaze svých rodičů a využili tento andělský hlas v boji proti režimu.

Jednoduchému žánrovému zařazení se Zimní bitva brání – na první pohled splňuje základní podmínky dystopické literatury, zároveň však pracuje i s fantastickými motivy, jako jsou neurčitý čas a smyšlená země nebo nelidské postavy jako člověkopsi nebo člověkoně. Mourlevat ale zároveň velkou mírou čerpá z reálného světa – inspirací pro postavu Mileny byl pohnutý osud britské kontraaltistky Kathleen Ferrierové, která ve čtyřicátých letech ohromila svým výjimečným hlasem publikum po celém světě a jejíž závratnou kariéru tragicky ukončila rakovina. Její nejznámější interpretace, jako tradiční Blow the Wind Southerly nebo Shubertova píseň An die Musik (česky jako Hudbě) Mourlevat vložil do Mileniných úst. Obzvlášť poslední jmenovaná skladba se nese celou knihou jako neustále se opakující mantra:

„Du holde Kunst, in wieviel grauen Stunden,
Wo mich des Lebens wilder Kreis umstrickt,
Hast du mein Herz zu warmer Lieb' entzunden…“

Strohá, ale krásná píseň o tom, jak umění dokáže člověka povznést i v nejtemnějších časech, shrnuje poselství knihy. Mourlevatova Zimní bitva se tedy dá číst i jako alegorie boje kultury, umění a civilizace proti barbarství, krutosti a útlaku. A lidová píseň o košíčku, která spustila revoluci, může připomenout historické události, například pobaltskou Zpívající revoluci nebo českému čtenáři bližší situaci, kdy podobnou roli hrála píseň Modlitba pro Martu.

Zimní bitva je ale víc než jen knihou o společenské změně. Je to hlavně příběh čtyř mladých lidí, kteří se přes všechny strasti a příkoří stávají hrdiny, ale zůstávají přitom beznadějně lidští. Mourlevat dokáže na poměrně omezeném počtu stran přesvědčivě podat propracovanou psychologii postav, a to zejména díky chirurgicky přesnému, přesto však poetickému stylu. Jen někdy nedostojí nastolenému tempu vyprávění, pak se do jisté míry do zobrazení postav vkrádají hrdinská klišé. Ani tak příběh neztrácí na uvěřitelnosti. Obzvlášť realisticky působí úvahy hrdinů o samotě, lásce, přátelství, naději, ale i o tom, co znamená smrt a co s člověkem udělá zabití jiného člověka. Zde se nabízí paralela s jinými fantasy pro náctileté, které obdobné úvahy sice nabízejí, ale nedokáží je podat tak přesvědčivě jako Mourlevat.

V Zimní bitvě je taká patrná inspirace divadlem, a to hlavně v některých, možná až příliš teatrálních scénách. Oproti nim stojí v příjemném kontrastu komorní obrazy, jako když Mileně pomalu dochází, že se zamilovala, a ve svém kamrlíku se stále ještě dětským způsobem snaží uklidnit: „Ve tmě se snažila přesvědčit, že to všechno je jen zlý sen, který je třeba zapomenout, a snažila se rozptýlit hledáním mužských a ženských podstatných jmen […] palec – ruka; chlapec – dívka… A zachvěla se, když tichoučce vyslovila: Miloš – Helena.“

Jean-Claude Mourlevat je výraznou osobností literatury pro děti a mládež: věnuje se jí od roku 1997. Proslavil se nejen Zimní bitvou (Le Combat d’hiver, 2006, v Česku vyšlo v nakladatelství Baobab v roce 2008 a 2023), která byla přeložena do dvaceti jazyků, ale také knihami La rivière à l’envers (2000, 2001, česky Řeka, která teče pozpátku, Baobab 2016) nebo detektivní sérií Jefferson s ježkem v hlavní roli (česky Baobab 2019). Při psaní čerpá ze svých vlastních zkušeností z dospívání, kdy také pobýval na internátě. Za přínos pro literaturu pro děti a mládež dostal v roce 2021 pamětní Cenu Astrid Lindgrenové, přičemž porota vyzdvihla hlavně to, že „jeho příběhy ruší hranice času a prostoru a ve snové a přitom působivé próze otevírají věčné otázky touhy a lásky, zranitelnosti a války“.

Všechna tato témata zpracovává i Zimní bitva, a to jazykem schopným oslovit mladší náctileté. Kniha ale dobře poslouží i jako společné čtení pro rodiče s dětmi, kteří mají chuť probírat otázky hodnot, odvahy, přátelství, ale i osamělosti a smrti. Nakonec si v ní každý najde to své, přičemž cenné na jejím příběhu je to, že i přes drobné mouchy působivě a stručně obsáhne všechny náročné, ale i krásné aspekty dospívání.