Otázka, jak dnešním dětem přiblížit dílo Jaroslava Foglara, na kterém sice vyrostly generace malých čtenářů, ale v dnešním světě působí v řadě ohledů zastarale, patrně nemá jednu jedinou univerzální odpověď. S pokusem, jak dnešním „dobrodruhům od 7 let“ přiblížit ikonické komiksové příběhy Rychlých šípů, přišlo na podzim nakladatelství Albatros: několik prvních příběhů, v nichž dojde ke vzniku klubu a následnému usmíření s partou Černých jezdců, převedla autorka Eva Malá do textové formy, jazykově přístupnější dnešním dětem. Povětšinou krátké věty vysázené větším písmem, díky čemuž může kniha dobře posloužit i jako první samostatné čtení, doprovodil ilustracemi Karel Jerie. Ačkoliv se v anotaci nic bližšího nepíše, z určitých indicií lze vyvodit, že se jedná o první díl plánované edice.

Na stránkách knihy se před čtenářem odvíjí příběh vzniku klubu Rychlých šípů – vysvobození Jarky Metelky Mirkem Dušínem ze spárů Černých jezdců, pomoc Jindry Hojera pronásledované dvojici, závody v běhu, při nichž se Černí jezdci pokusí překazit Mirkův vítězný běh. Následuje doplnění klubu o Rychlonožku a Červenáčka, získání a vybavení klubovny a požár truhlářské dílny, při jehož hašení Rychlé šípy s Černými jezdci spojí síly a následně obě party uzavřou přátelství.

Autorka dokáže v textu udržovat tempo a budovat napětí, délka kapitol i jednotlivých vět, ať už přímé řeči, nebo vypravěčského pásma, přitom nepřesáhne schopnost malých čtenářů udržet pozornost. Foglarovy syžety dodržuje celkem věrně, dokonce i názvy kapitol jsou z velké části identické s názvy původních komiksových příběhů. Zároveň ale text aktualizuje tam, kde by dnešní děti mohly mít problém s porozuměním konkrétním slovům (v textu tak nenajdeme slova jako „strážník“ či „vroubek“), případně by jen těžko chápaly dobový kontext. To se týká zejména kapitoly Rychlé šípy mají dobrá srdce, kde autorka sice ponechala původní námět, avšak jinak změnila snad téměř všechno: způsoby, jimiž si hoši vydělávají peníze na vybavení klubovny, částku, kterou si za měsíc společně vydělali, i rodinu, jíž chlapci nakonec své těžce vydělané peníze věnují – vyhnance z odstoupeného pohraničí nahradili váleční uprchlíci z cizí země, kteří si za věnované peníze nezřídí dílnu, nýbrž cukrárnu. Konzervativnější foglarovci budou nejspíše nad těmito úpravami zlostně prskat, je ale nepochybné, že díky nim bude celý příběh pro současné začínající čtenáře mnohem srozumitelnější. Je ovšem otázkou, zda bylo nutné v pozvánce na závody v běhu nahradit pro Foglara typické oslovení „hoši a děvčata“ modernějším „holky a kluci“, uvážíme-li, jak moc si Foglar sám na „hoších a děvčatech“ zakládal.

Na dospělé pak v textu a doprovodných ilustracích čeká několik skrytých odkazů na foglarovské univerzum. Děti nejspíše nemají šanci je postřehnout, ale jejich (pra)rodičům vyvolají úsměv na tváři. Mně se takové skryté odkazy podařilo odhalit dva, není ale vyloučené, že jich kniha obsahuje více.

Ilustrátora Karla Jerieho čekal nesnadný úkol vytvořit obrazový doprovod, který by vycházel z původních komiksů, ale zároveň je příliš nekopíroval. I v takto úzce vymezeném prostoru se mu podařilo vytvořit plnohodnotné autorské dílo, v němž využívá střídání perspektivy, velikosti obrázků i stylu – někdy se jedná o celostránkovou scénu, jindy jen o postavy v pohybu bez pozadí, případně bustu, někdy doplněnou komiksovou bublinou. Určité výhrady lze vznést k proporčnímu zachycení končetin, které působí až nepřirozeně tence, a zejména u vůdce Černých jezdců, nosícího pod kraťasy černé punčochy, se tak (přinejmenším dospělý) čtenář nemůže zbavit dojmu, že se dotyčný pohybuje s pomocí protéz.

Protože na podzim loňského roku, tedy zhruba ve stejnou dobu, kdy vyšla tato kniha, odvysílala Česká televize sedmidílný animovaný seriál o Rychlých šípech, je snad vhodné zdůraznit, že kniha se dějově s tímto seriálem nepřekrývá (s pochopitelnou výjimkou první epizody, která líčí vznik klubu). Obě možnosti, jak dnešním dětem představit foglarovský svět, se tak vzájemně doplňují. Dospělí čtenáři samozřejmě nad knihou spíše nostalgicky zavzpomínají, než že by se z ní dozvěděli něco nového, jako prvotní seznámení s Jaroslavem Foglarem a jeho nejznámějšími postavami ale kniha svůj účel bezesporu plní.