V rozhovoru s norskou autorkou Mariou Kjos Fonn (nar. 1990) nahlédneme do ponurého světa dvou jejích románů. Heroin chic (2020) zachycuje děsivý pád talentované pěvkyně Elise do drogové závislosti a poeticky syrovým jazykem zobrazuje rozklad její osobnosti, bolest a zoufalství, zatímco aktuální dílo Margaret, er du i sorg (2022, Truchlíš, Margaret, v roce 2025 nominováno na Cenu EU za literaturu) vypráví o ambiciózní studentce medicíny, kterou dožene dávné trauma způsobené matčinou sebevraždou. Kniha střídá perspektivu šestileté a dospělé Margaret, jde o upřímnou výpověď o bolesti a vině, ale také o síle smíření a o přijetí nového života. Autorka, která je v Norsku ceněná za schopnost vystihnout temné psychické polohy a problémy svých postav, je jistě pro české nakladatele jedním z tipů, kam v budoucnu zaměřit svoji pozornost.

iLiteratura: Přijela jste do Prahy jako hostka Světa knihy, protože váš román Margaret, er du i sorg byl vybrán mezi třináct nominovaných na letošní Cenu EU za literaturu, která se tu letos udílela. Blahopřeju vám k nominaci. Tady v Česku vás jako spisovatelku zatím čtenáři neznají, mohla byste se nám stručně představit?
Maria Kjos Fonn: V Norsku mě považují za autorku, která se takříkajíc noří do temnoty. Ať už jde o témata jako toxikomanie, psychiatrická onemocnění, znásilnění atd. Zároveň usiluju o takový přístup, díky kterému si čtenáři patrně moje knihy oblíbili, ten spočívá mimo jiné v humoru, takže číst moje texty neznamená se jimi protrpět. Snažím se vyprávět o lidech, kteří se chovají destruktivně sami k sobě i k ostatním, což ale nutně neznamená, že to s nimi musí vždy dopadnout špatně. V tom se moje díla od sebe navzájem liší.

iLiteratura: Máte na mysli hlavně poslední dvě, Margaret, er du i sorg a Heroin chic?
Maria Kjos Fonn: Ano, přesně tak. V Norsku je asi známější Heroin chic, která pojednává o dívce, která žije v blahobytu a má všechno, a přesto se vydá cestou sebezničení. A proč vlastně? Nedávám na to žádnou jasnou odpověď, a možná právě díky tomu čtenáři tuhle knížku považují za napínavou.

iLiteratura: Když jsem tento váš román četla, kladla jsem si celou dobu tutéž otázku, co hlavní hrdinku žene k tomu, že propadne drogám.
Maria Kjos Fonn: Samotnou mě překvapuje, jak obrovské sympatie cítí čtenáři vůči mým postavám, protože já je nutně necítím. Jako autorka ale nemusím sympatizovat s těmi, o nichž píšu, a s jejich často hroznými činy, zato musím své postavy v určité rovině pochopit. Není jisté, že oni sami sebe důkladně chápou, proto je ani já nemusím pochopit úplně.

Často využívám ich-formu a hodně se do textu vžívám, a kvůli tomu se mi v začátcích stávalo, že si norští čtenáři kladli otázku, jestli píšu autobiografie. Když mi ale postupně vyšlo několik knih popisujících rozdílné osudy, bylo jasné, že bych musela prožít několik různých životů. Ale zkrátka se do svých postav hodně vžívám.

iLiteratura: Za svoji první knihu jste byla nominována na Cenu Tarjeie Vesaase, která se v Norsku uděluje slibným debutantům. Bylo to pro vás překvapení, nebo jste v nominaci v hloubi duše doufala? Povzbudilo vás to v další tvorbě?
Maria Kjos Fonn: Už si nepamatuju, jestli jsem v ni doufala, každopádně mi to udělalo obrovskou radost. Tarjei Vesaas je velmi známý spisovatel, a nadto můj oblíbenec, takže o to víc jsem to prožívala.

Protože debutem byla povídková sbírka, bylo o to těžší na ni autorsky navázat. V Norsku se hodně mluví o tom, že s druhou knihou je vždycky kříž. Nevím, jestli to platilo i pro mě, ale každopádně jsem hledala správnou formu a trvalo mi čtyři roky, než mi vyšla další kniha, která se jmenuje Kinderwhore. Byla jsem nezkušená a chrlila jsem ze sebe věty jakoby nekontrolovaně. To se odráží i ve výsledném textu. Postupem času jsem nad psaním získávala víc vlády, což přineslo leccos dobrého i špatného. Dnes mi připadá docela zábavné číst Kinderwhore, je to takový nefiltrovaný text, jaký bych dnes už napsat nedokázala.

iLiteratura: Volíte si pro své texty konkrétní palčivá a aktuální témata. Jsou vaše díla jako projekty? Začínají tím, že si vyberete, o čem budete psát?
Maria Kjos Fonn: U Kinderwhore to tak nebylo, ale je pravda, že je velice snadné moje díla tematizovat. Když se mě lidé ptají, o čem píšu, říkávám žertem: „Tahle pojednává o sebevraždě, tahle o znásilnění a tahle o heroinu.“ Zatímco u mnoha jiných současných románů je těžké jediným slovem říct, o čem jsou, u mých je to snadné. Někdy stačí i titul. Kniha, na které pracuju nyní, pojednává o fenoménu vraždy. Takže pokračuju ve stejných kolejích. Když jsem psala Kinderwhore, ani jsem nevěděla, co dělám. A přesto z toho vznikla kniha. Baví mě pozorovat to z odstupu. U povídkového debutu vidím určité stránky svého psaní, které byly tenkrát zřetelnější, než jsou dnes, víc humoru a akce.

iLiteratura: A když se ještě vrátím k vašim tématům, podle čeho je vybíráte? A nemáte chuť se k nim pak vracet?
Maria Kjos Fonn: Dobrá otázka. Ale ne, asi nemám. Ovšem jestli budu psát dlouho, možná narazím na nedostatek dobrých témat. Obvykle si vyberu nějaký fenomén, do kterého se chci opravdu ponořit. V knize o Margaret se zabývám sebevraždou, co to znamená mít sklony k sebevraždě, co to obnáší být blízkou osobou. Nenacházím konkrétní odpověď, ale nořím se tak hluboko, jak jen chci a můžu. Takže kdybych měla napsat nějaké pokračování, myslím, že už by nedosahovalo stejné intenzity. Co jsem chtěla říct jsem už řekla.

iLiteratura: Můžete nám říct něco bližšího o hlavní postavě knihy?
Maria Kjos Fonn: Margaret je prototypem toho, čemu v Norsku říkáme „šikovné děvče“. Ta, která se snaží, aby všechno klapalo. Má pod kontrolou veškerý svůj vnější svět, zatímco udržet pod kontrolou ten vnitřní je těžké. Po otcově vzoru se pustí do studia medicíny, dbá, aby měla všechno v pořádku, studium, vlasy, nehty atd. Kniha začíná popisem přechodového rituálu – první pitvou. A právě ta ji vrátí k onomu traumatu z dětství. Jenže Margaret umí velmi dobře potlačovat svoje pocity, všechno si přece o pitvě načetla a ví o sobě, že je dobrá, takže ji vůbec předem nenapadne, že by pitva měla představovat nějakou překážku nebo obtíž. A možná právě proto začíná pracovat její podvědomí a noční můry a bludy, které od matčiny smrti držela v šachu. Název románu pochází z jedné básně, ale zároveň je to otázka – truchlí Margaret nad svou matkou, nebo cítí i vztek, hněv, potlačené pocity? Můžou i ty získat navrch?

iLiteratura: Obě hlavní postavy vašich dvou posledních knih – Margaret i Elise – mají poměrně dobré startovní pozice, Margaret si však nese trauma z dětství, zatímco Elise z románu Heroin chic nic takového netíží. A přesto se i v jejím životě něco zadrhne. Poměrně důkladně sledujeme její vývoj od dětství – je pro vás právě téma křehkosti v dospívání důležité?
Maria Kjos Fonn: Psaní o dospívajících a mladých lidech považuji za ohromně zajímavé. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že ve věku od dvanácti do dvaceti či pětadvaceti se toho s člověkem strašně moc děje. Nicméně premisou v tomto románu je, že vy jako čtenářka vlastně nevíte, v čem je problém. Možná je jádrem problému vztah k učiteli zpěvu, který vykazuje znaky #MeToo, ale to je jen jedna z možností.

Zároveň považuju za velice zajímavé, jakým způsobem se děti a dospívající snaží popasovat se světem, kterému nerozumí, vytvářejí si téměř literární příběhy a pojmenovávají v nich tak to, co je v jejich očích příliš velké – pocity se proměňují v magické bytosti. Jako spisovatelka si neustále hraji se skutečností a děti dělají totéž, aby pochopily svět.

iLiteratura: Pro jak staré čtenáře jsou vaše díla určená?
Maria Kjos Fonn: Žádnou věkovou hranici bych jim nestanovovala. Ale dovedu si představit, že ne všem by čtení těchhle knih prospělo, znám dívky, které prožily leccos obdobného, a nevím, jestli by je měly číst. Zároveň jsem toho názoru, že literatura není tím nejhorším, čemu můžete člověka vystavit. Takže při psaní sice na čtenáře myslím, ale neberu na něj ohledy. Píšu poměrně explicitně. A jsem si vědoma toho, že někteří moji čtenáři mají za sebou velmi drsné zážitky, ale to je realita.

iLiteratura: Který z těch tří románů byste vybrala pro vydání v češtině jako první?
Maria Kjos Fonn (vtipkuje): Buď Heroin chic, nebo Margaret. Vybíráte mezi sebevraždou, znásilněním a heroinem. Tak třeba heroin.
Benedicte Treider (redaktorka nakladatelství Aschehoug): Heroin chic se v Norsku velmi dobře prodává, už se prodalo skoro osmnáct tisíc exemplářů, a navíc obsahuje silný apel. Margaret, er du i sorg je silný a krásný příběh, ale jeho čtení může představovat výzvu.

iLiteratura: V Česku je ale téma smutku, sebepoškozování a sebevražedných sklonů u mladých lidí značně aktuální. Úspěšní dospívající, kteří najednou čelí takové bolesti.
Benedicte Treider: V Norsku se právě tohle považuje za obtížné téma a jen málokdo ho zpracovává tak skvěle jako Maria.
Maria Kjos Fonn: Margaret, er du i sorg je v pozitivním i v negativním ohledu zralejší dílo. Napsala ho o něco starší spisovatelka s existenciálnějším přístupem. Zatímco Heroin chic je konkrétnější a její hlavní postavu dokážeme lépe pochopit. Asi bude třeba vydat obě knihy. (Smích)

iLiteratura: Souhlasím a děkuji za rozhovor.