Jan Schneider ml.

Málokdo toho v životě poznal tolik jako americká spisovatelka Lucia Berlinová. Divoké lásky i bolavé pády, prosluněné kalifornské pobřeží i zasněženou aljašskou krajinu, prestižní univerzity i dělnická města, na něž vrhá stín hustý dým z dolů. Tyto zkušenosti vtělila do živelných povídek, které se sice za autorčina života velkého ocenění nedočkaly, o to víc ale konvenují nám, moderním čtenářům.

Debutující britsko-indická spisovatelka Chetna Maroo ve své knize přináší coming-of-age příběh o dospívající dívce, která se mezi squashovými tréninky a zápasy musí vyrovnat se ztrátou matky, první menstruací nebo první láskou. Nabízí se však otázka, jestli kvůli ustavičnému sportovnímu drilu a autorčině odměřenému stylu, který využívá hlavně to, co si postavy neřeknou, nezůstalo až příliš mezi řádky.

Pod editorským vedením Margaret Atwoodové a Douglase Prestona vznikl společný román třiceti šesti autorů, kteří v jednotlivých kapitolách líčí čtrnáct dnů v životech obyvatel jednoho domu během covidové pandemie. V době, kdy ulice zaplňují pouze sanitní vozy a bez důvodu není možné opustit bydliště, se brzy vytrácí naděje i morálka. V tu chvíli se mnozí obrátí k tomu, co nás, lidstvo, spojuje už od pradávna – k vyprávění příběhů.

V rámcově detektivním románu Když jsme byli sirotci britský nobelista Kazuo Ishiguro ohledává témata, která jsou přítomná ve většině jeho děl – ať už mluvíme o individuální i kolektivní (dějinné) paměti, nostalgii, nebo mezilidských vztazích. Přestože nejde o nejznámější autorův text, naši pozornost si v novém vydání i po letech určitě zaslouží.