Nejčtenější články

Těšínské Slezsko jako malá laboratoř střední Evropy: Adam Miklasz ve své esejistické knize sleduje jazyk, identitu i každodennost regionu, do něhož vstoupil zvenčí. Co jeho pohled vystihuje přesně – a kde se naopak rozchází s realitou?

Britsko-ghanský filozof uštěpačně připomíná, že civilizace není automatické dědictví, ale aktivní péče o nejlepší myšlenky. V textu o mentálních hranicích vyvrací mýtus o čisté kultuře i biologické rase. Místo toho nabízí vizi světa, kde je kulturní „krádež“ motorem pokroku a společná lidskost jediným důležitým měřítkem.

Od mládí mám rád poezii. Za nejdůležitější knihy svého dospívání považuji antologii americké poezie Dítě na skleníku a její méně známou britskou sestřičku Ostrovy plovoucí k severu. Česká poezie se mnou tehdy na konci osmdesátých let moc nekomunikovala. To, co jsem znal z gymnaziální čítanky, mě rozhodně k hlubšímu průzkumu tuzemských básníků neinspirovalo.

Veršovaná exkurze mezi sardinky, mníky a chobotnice zláká nejen šestileté piráty a princezny. Výprava tajemnou ponorkou zavede sourozeneckou dvojici až k pokladu – i když trochu jinému, než by čekali.

Sally Rooneyová opět přináší hutnou moderní romanci, kterou tentokrát obohacuje i o hlubší ponor do rodinných a přátelských vztahů. Její mileniálští hrdinové vyspěli a ocitli se na prahu středního věku. Čtenáře si však Rooneyová nachází napříč generacemi.

Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.

Podle autora má ona temná zákoutí, která vylíčil u Z. Nejedlého, i každý z nás. Ale v jistém smyslu citlivými a zranitelnými bytostmi byli i ti největší světoví diktátoři. Nakolik má pravdu Karel Čapek, že všechno pochopit znamená všechno odpustit? Asi zbytečná otázka, ale určitě má cenu se o to alespoň pokoušet, i když to nemůže umenšit míru utrpení, které způsobili. Může to ovšem sloužit pro výstrahu a snad i jako podnět k meditaci nad spletitostmi a hlubinami lidské povahy.

Příběh tří generací žen se čtivě prolíná s osudy slezské oblasti postižné válkou i následným budováním socialismu. Navzdory regionální zakořeněnosti ale zůstává univerzálně srozumitelným.

V pondělí 16. 3. byly vyhlášeny užší nominace ocenění Magnesia Litera.

Ve vypravěčsky sevřené novele se debutantce podařilo sugestivně zprostředkovat milostný příběh odehrávající se na konci léta během tradičních vesnických slavností. Text má svoje nedostatky, ale zároveň nabízí sympatickou vyprávěcí strategii i atmosféru.

Překladatel Robert Novotný je mezi absolventy severských jazyků unikátem: je prvním držitelem diplomu z dánštiny i švédštiny. Z obou jazyků také přeložil řadu titulů, třeba úspěšný dánský román Cit slečny Smilly pro sníh. Je známý svou otevřeností a upřímností a nebere si servítky ani vůči autoritám. Na anticenu Skřipec navrhl Milana Kunderu a kritikou nešetří ani stran současné literatury.

Spolupráce kreslíře Moebia a scenáristy Jodorowského dala komiksu jedno dnes už klasické dílo: fantaskní, ba halucinogenní sci-fi Incal. Další dílo obou autorů nabízí velkoformátovou surreálně bizarní erotiku.

Celý můj dospělý život byl přímo určen tímhle ostychem. Nenáviděla jsem koupaliště, společné koupání, nejapnost pařících se těl, necudnou bezútěšnost na odiv vystavené kůže, vrásek, nártů, nenucené hemžení politováníhodných bytostí: nenáviděla jsem sprchy, staré ženy točící se zády k ostatním, nenáviděla jsem, že existuje tělo a existuje smrt a že ta smrt promlouvá právě skrze tělo.

Přestože Lhostejní, Moraviova prvotina z roku 1929, byla přeložena do češtiny ještě před druhou světovou válkou, Moravia se v naší vlasti, stejně jako v celém východním bloku, výrazně prosadil až s vládou komunistů.

Dobrou dobrodružnou fantasy lze ocenit v každé době. A to i tehdy, když trpí některými neduhy typickými pro debuty a nepřináší vlastně nic nového. Stvrzeno stříbrem je přesně tou knihou, které pro její zábavnost odpustíme hodně.

Na jedné straně sláva, obdiv, euforie, na druhé útlak, nespravedlnost a ponížení. Billie Holiday, Yoko Ono nebo Kate Bush – ženy, které dokázaly měnit svět právě tím, že šly proti proudu, se nyní představují v knize, jež na českém trhu nemá obdoby.

Slavný komiksový román o keltském válečníkovi a králi z konce osmdesátých let se vrací ve velkolepém vydání. A zejména dodnes obdivuhodná Bisleyho kresba (či spíše malba) si velký formát zaslouží.

Pavel Novotný rád balancuje na hranici přeložitelnosti. Při překladu je pro něj zásadní vést s textem dialog a zároveň čtenářům prokázat službu. Proto si texty pečlivě a dlouho vybírá. Nebo si vybírají ony jeho?

Všední drobnosti, okamžiky obyčejných dní zachycené stylem zručného fotografa, na jehož záběrech se v několika výstižných detailech představí celý příběh: Barreto Guimarães píše zvídavou a jemnou poezii o podstatných hodnotách existence.

Debutová novela mladého autora zachycuje příběh party čtrnáctiletých kamarádů, kteří se scházejí v klubovně na stromě, kouří a pijí pivo. Počáteční idyla se však brzy začne rozpadat a za kulisami bezstarostného poflakování se rozezní temné tóny.

Poslední týdny si povídám se svou prababičkou. Ne, nejde o sociální síť či platformu, která umožňuje spojit se s mrtvými. Jen využívám karanténu, abych se doučila rodný jazyk.

Jaký je v dnešním Česku život mimo civilizaci? Radikálnost, s níž hrdinové knihy sledují své cíle, může být zvláště pro městské hledače optimálního duchovního směru pozoruhodná. Místo abstraktního vzývání přírodních principů se v osmi rozhovorech ukazuje skutečný a značně obtížný život na pokraji divočiny.

Simone van der Vlugt, úspěšná nizozemská autorka thrillerů i historických příběhů pro děti a mládež, se českým čtenářům představuje historickým románem pro dospělé, situovaným v 17. století. Na osudech výtvarně nadané dívky, která se z rodné západofríské vsi dostane jako malířka keramiky až do Delftu, kde se tou dobou rozvíjí výroba světoznámé delftské fajánse, přibližuje čtenářům nizozemský „zlatý věk“.

„Botswana! Reykjavík! Kašperky!“ vykřikuje malý Drnditonda v rozčilení tajuplná toponyma vyčtená z atlasu světa. „Koza Líza trousí bobky, skladatel si špiní botky,“ veršuje Kuře, když zrovna neproměňuje pana Sedláčka v polévkovou nudli či neomdlévá z akutního nedostatku cukru v krvi. A babička? Vaří, peče, maže chleby se salámem a šnorchluje na kurzu potápění. S touhle povedenou trojicí se nudit nejspíš nebudete.

Pozdní knihy Ivana Klímy, mezi něž patří i sbírka povídek Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory, přímo vybízejí k zaujetí stanoviska ke spisovatelovu tvůrčímu naturelu a metodě – a k jejich rizikům.

Literární život uplynulých pětadvaceti let se z odstupu nejeví tak chabý, jak se nám v té době v porovnání s lety minulými občas zdálo. Platí, že zatímco ještě v první polovině devadesátých let byly mimořádné knihy rozpoznány a oceněny hned, později už to bylo těžší a ten proces trval déle.

V unikátním němém komiksu by bylo možné donekonečna hledat odkazy na filmy němé éry, na meziválečné totalitní režimy či na situaci v tehdejších Spojených státech. Ale stejně tak se lze nechat unášet prostou silou Tanovy precizní realistické kresby, do níž pronikají postavy ze snů, pohádek i hororů.

Autorka se v knize zabývá i kritikou měšťana/měšťáka, která byla také u nás takřka obecně rozšířená a v meziválečném období vycházela jak z řad levice, tak katolické pravice, takže zde nepřináší nic moc objevného. Mnohem záslužnější jsou zato ty kapitoly, které se týkají nesrovnatelně vzácnější a méně známé chvály středního stavu.

Jako celek je kniha Kup si svou revoltu! vtipná a čtivá. Těm mladším může sloužit jako poučení o tom, že jejich zcela „nové“ a zásadní revoltě, kterou v jistém věku a v nějaké podobě přirozeně prochází skoro každý, předcházela řada podobných.

Francouzský spisovatel se rozhodl připomenout legendu, k níž vzhlížel po velkou část svého života.