O samotě a počítačových hrách
Německojazyčný román roku 2023 humorně portrétuje současnou západní společnost. V hledáčku má generační propast, která odráží odlišné zkušenosti s digitálním a analogovým světem.
Německojazyčný román roku 2023 humorně portrétuje současnou západní společnost. V hledáčku má generační propast, která odráží odlišné zkušenosti s digitálním a analogovým světem.
Proletářský, romsko-český, dívčí román: už těchto pár slov z anotace nového počinu nakladatelství KHER budí pozornost, ba údiv. Kniha v romštině určená (zejména) mladým čtenářkám tu ještě nebyla. A jak jde dívčí četba dohromady s proletářstvím?
Když je při žonglování třeba udržet ve vzduchu mnoho míčků, může se stát, že člověk přehlédne na zemi překážky, které by jinak snadno překročil. Aneb o nedocenitelném významu kolace při práci na překladu.
Byla spíše autorkou knih pro děti, nebo malířkou? Jako malířka nemohla vystavovat, ovšem tvorbou pro děti se proslavila. Její knihy dodnes přitahují pozornost a přinášejí potěchu dětem i dospělým.
V nakladatelství Argo vyšel již pátý svazek řady Conan z Cimmerie. Série adaptací původních Howardových příběhů stále ukazuje, že původní projekt francouzského nakladatelství Glénat je nejlepším conanovským počinem široko daleko.
Neuspěli jste v životě? S námi se vám zaručeně podaří zemřít! Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, si nemohl přát lepší entrée na český trh. V knize Potřeby pro sebevrahy totiž čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Psychologickou krimi V osamění z roku 1947 bychom mohli označit za jeden z prvních noirových románů. A je skvělé, že knihy klasičky žánru konečně někdo začal vydávat v češtině.
Jak vietnamské děti učily svoje rodiče, co to jsou české Vánoce? Z jakých důvodů odcházejí či utíkají Vietnamci do Česka dnes? Na osudech čtyř odlišných českých Vietnamců kniha ukazuje různé podoby integrace a v závěru si pak česká spoluautorka na den zkouší, jaké to je pracovat jako vietnamská prodavačka.
Pokud jste netušili, že se pod podzemní dráhou může ukrývat ještě další a podivuhodný svět, pak se seznamte s obrázkovou knížkou Jany Šrámkové a Filipa Pošivače, která nahlíží do tohoto prostoru slovem i obrazem. Průvodcem vám bude malý Kuba, toho času bez tuby.
Čo to robíš, synu? / Snívam, mati. Snívam, mati, ako spievam, / avšak ty sa pýtaš, v mojom sne: čo to robíš, synu?
V tých dňoch, ale nespomínam si na dátum, mi volali z Vraca (periféria mesta, ale blízko môjho činžiaku), z policajnej stanice a hovorili mi, nech prídem, že ten objekt je pod našou kontrolou a že sa tam nachádzajú Koljević, Karadžić a iní...
Britský historik zasvětil velkou část života shánění informací o městě, odkud pocházel jeho dědeček. Jeho rodinná historie se tak prolíná s historickými událostmi, jejichž následky pociťujeme dodnes.
Románová prvotina známé koreanistky zavádí čtenáře tam, kam se pravděpodobně nikdy nedostanou. Prostřednictvím zpovědi mladé Severokorejky mohou nahlédnout do dětství v Pchjongjangu i jihokorejského adaptačního centra. Oba pohledy se pokoušejí být syrovými svědectvími o lidském životě a jeho ceně, ovšem do značné míry kloužou po povrchu.
Bennett se v Ženském románu inspiruje Maupassantovým románem Jeden život a ve svém téměř sedmisetstránkovém románu detailně zpracovává rovnou životy dva. Jeho hlavními hrdinkami jsou sestry Bainesovy, z nichž každá žije naprosto odlišně a v nesrovnatelných podmínkách. Přesto jsou si však blízké tím, jak se snaží nalézt vlastní identitu v době, která ženám moc nepřeje.
Působivý debut zpracovává život několika postav, ovlivněný historickými událostmi přelomu 19. a 20. století v kraji bytostně spjatém s hornictvím. Kromě toho, že kniha do literárního prostoru vnáší téma československo-polského sporu o Těšínsko, neustále vrací do hry i schopnost člověka převzít zodpovědnost a rozhodovat o vlastním životě.
Školní anatomická kostra si užívá zaslouženého důchodu na estonském venkově v domě staršího manželského páru a jejich vnoučat. Každý den přináší nová dobrodružství, nové radosti, ale i starosti, s nimiž mlčenlivý kostlivec Johan pomáhá svým klidem a trpělivostí.
Venkovští boháči, zahraniční bankéři, krvelační američtí generálové či zvrhlí kněží. To byly hlavní skupiny, vůči nimž se vymezoval komunistický režim 50. let. Co tyto skupiny spojovalo? A nakolik této propagandě věřili obyčejní lidé?
Český překlad románu Až vyprší čas finské autorky Eliny Hirvonen je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na knize zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.
Todorovova úvaha nad obecným problémem sváru kulturního relativismu a racionalistického absolutismu a aktuálními tématy „střetu civilizací“ a „války proti terorismu“ se nejprve ohlíží do evropské historie ve snaze o definici barbarství, civilizace, kultury a kolektivní identity, aby se posléze pokusila nalézt odpovědi na celou řadu aktuálních otázek stojících před moderní západní civilizací.
Kniha líčí barvitý Gobineauův životní příběh v širším kontextu dramatických historických proměn francouzské společnosti v průběhu devatenáctého století a čtenář se v ní setká s četnými osobnostmi francouzského veřejného života tohoto období.
Prešlo takmer 11 rokov od času, keď v Bosne po prvýkrát vyšla zbierka básní popredného domáceho autora Abdulaha Sidrana Sarajevski tabut. V tom čase (písal sa rok 1993) však v Bosne zúrila bratovražedná vojna a tak záujem o knihu (s motívom blízkym realite) ako i jej veľký úspech snáď nikoho ani neprekvapil. Napriek tomu, v to, že takmer rovnaký záujem a rozruch vzbudí aj jej reedícia v knižnej edícii Biblioteka Dani po viac než desaťročí, veril možno už len málokto.
Recenze českého vydání výběru z haličských příběhů současného ukrajinského spisovatele Jurije Vynnyčuka
Festival Écrivains en bord de mer organizují Bernard a Brigitte Martinovi – k literatuře mají blízko a v jejím šíření vidí své poslání. Zároveň také oba stojí v čele nanteského nakladatelství Joca Seria. Bernard Martin se snaží četbu propagovat také u mladé generace.
Když introvertní knihomolka Nina dostane vyhazov z milovaného místa v birminghamské knihovně, rozhodne se podniknout něco na první pohled šíleného. Koupí si dodávku, kterou předělá na pojízdné knihkupectví, a přestěhuje se na skotský venkov, kde její život nabere zcela nový směr.
Tržby z videoher už dnes často převyšují tržby z filmů (a výdaje na vývoj her rostou rychleji než výdaje na filmy), a tak jde o odvětví, jež se vyplatí sledovat a analyzovat. Autor esejisticky přibližuje úskalí i krásu počítačových her i to, co vše mohou vypovědět o napětích a dilematech současné společnosti.
Smysly jsou naší spojnicí se světem. K čemu slouží, kolik jich je nebo jak se mezi různými živočichy liší, erudovaně objasňuje britská spisovatelka a veterinářka. Malým i větším čtenářům ukazuje, že skutečnost je pestřejší, než by se mohlo na první pohled zdát.
Polský historik líčí dění předcházející druhé světové válce jako pestrý sled reportážních skečů. Dozvíte se nejenom, s jakým gólovým rozdílem bylo v roce 1938 ve finále mistrovství světa v hokeji Německo poraženo Československem, ale také co přispělo k tomu, že ve světě reálné politiky souboj obou států dopadl jinak než na ledě.
Kniha rekonstruuje historické proměny vztahu většiny k postiženým lidem, ale hlavně vypráví někdy i silně dojemné soudobé příběhy lidí i zvířat, kteří se svým postižením nenechali zlomit. Může tak být užitečná a inspirativní pro kohokoli.
Irène Némirovsky je dnes známá především jako autorka posmrtně vydaného románu o nacistické okupaci Francie, Francouzská suita. Její dílo má ale mnoho poloh, což dokazuje i útlý nenápadný román Podzimní mouchy, který popisuje osudy ruské aristokratické rodiny po bolševické revoluci. Jeho hlavní předností je melancholicky tíživá atmosféra a zajímavě zpracovaná témata plynutí času a vzpomínání.
„Paradoxně hodně lidí u Houellebecqa oceňuje to, na co demokracie, jež mluvily o pokroku, odmítaly myslet – rasismus, homofobie, všechny ty odporné tendence v lidské bytosti. Při čtení Houellebecqa mají někteří čtenáři dojem, že je jim opět dovoleno mít z toho požitek.“