Publikace amerického scenáristy zachází dále než obvyklé příručky a rozebírá archetypy hrdinů a vedlejších postav, jak je definovaly už staré mýty. Škoda jen, že si všímá výhradně americké tvorby.
JJ
Jan Jaroš
Distribuční společnost Film Europe zpřístupňuje českým kinům sto let staré (samozřejmě bezzvukové neboli „němé“) filmy. Po sérii skandinávských snímků doputovaly na plátna zdejších kin i vybrané ukázky americké kinematografie včetně novozákonního Krále králů.
Filmová adaptace románu Hany Lasicové sice zdařile postihuje atmosféru bohaté domácnosti z počátku 20. století, ale nerespektuje ani vyznění knihy, ani dobové skutečnosti, chování a mravy.
Americká filmová verze populární švédské knihy o pedantském a nabručeném starém muži změkčila a uhladila mnoho prvků z předlohy, zejména vážnější existenciální a sociální podtexty. Ale má alespoň Toma Hankse v hlavní roli.
Přestože dvojice autorů publikace o slavném japonském studiu animovaných filmů přiznává své fanouškovství, jejich kniha je rozhodně cenná. Škoda jen, že česká redakce nebyla pečlivější a nezohlednila domácí kontext.
Režisérka dokumentárních filmů zpracovala své tvůrčí i dramaturgické působení v České televizi do osobní i teoretické knihy. Jde o podrobný a otevřený pohled na to, jak tato chvályhodná instituce (a také obří moloch) funguje.
Černobílá adaptace povídky pozapomenutého slovenského spisovatele konkretizuje některé jen naznačené prvky předlohy a místy působí papundeklově. Přesto jde v současné nabídce českých kin o výjimečné dílo.
Adaptace působivého bestselleru o mlčenlivé dívce z jižanských močálů se bohužel nepovznesla nad pouhou ilustraci románového děje. Převažují hezké obrázky, pokrytecká cudnost a dojímavost.
Monografie slavného prvorepublikového herce se v podstatné míře věnuje také Nového kariéře v poválečných budovatelských filmech. Ta nebyla ani vynucená, ani vnucená.
Dvojice historiků představuje bohatou práci kameramana filmových týdeníků z období konce první republiky a protektorátu. Vedle osobních vzpomínek je na publikaci přínosná především rozsáhlá obrazová příloha.
Přepychově vybavená publikace o výtvarnici i filmařce mohla vzniknout zejména díky zpřístupnění pozůstalosti umělkyně. Kolektivní práce ji originálně portrétuje ve všech jejích tvůrčích i osobních polohách.
Nejnovější filmová adaptace slavného Balzacova románu se soustřeďuje na plejádu rozporuplných postav v čele s hlavním hrdinou plným ambicí. Skvělé herecké výkony a působivá výprava však statickou a staromilskou podívanou zachraňují jen zčásti.
Nejnovější adaptace knihy Philipa Rotha pochází z Francie. Režisér Desplechin si přitom zvolil prózu Milostné rozmluvy, která se skládá pouze z dialogů.
Dlouholetý badatel a znalec italských westernů shromáždil své dosud solitérně publikované poznatky v ucelené knize. Jeho neoformalistický pohled nicméně upřednostňuje výčet a opomíjí kvalitu zkoumaných snímků.
Objemná kniha shrnuje umělecké osudy Ester Krumbachové: kostýmní návrhářky, jevištní i filmové výtvarnice, scenáristky, autorky písňových textů a režisérky. A postavy stále v lecčems záhadné.
Původní domácí práce o významné osobnosti zlaté éry Hollywoodu nabízí nejen kompilaci z amerických textů, ale i vlastní bádání v archivních pramenech. Věnuje se přitom více systému hereckých hvězd než samotným filmům, které Selznick produkoval.
Soubor studií a recenzí mapující práci nejslavnější české filmové režisérky chronologicky shromažďuje texty od roku 1962 až do její smrti. Publikace tak alespoň částečně supluje zatím chybějící monografii.
Publikace určená čtenářům, kteří toho o filmu zatím moc nevědí, přibližuje vybraná díla a tvůrce především z anglosaského pohledu. Výběr hesel je navíc nahodilý a děravý.
Herečka známá z filmů Věry Chytilové a působící již více než dvě desetiletí jako pedagožka se rozhodla sepsat své poznatky o filmovém herectví. Věnuje se hlavně technice a její postřehy nejsou nezajímavé. Jen by potřebovaly pevnější teoretický základ.
Režisér Patrik Hartl podle očekávání adaptoval svou úspěšnou knižní prvotinu. Film je sice oproti předloze sevřenější a pointovanější, bohužel je podobně jako kniha popisný a povrchní. Jako by si autor nebyl jistý, zda chce vytvořit jímavé drama o životní neukotvenosti, nebo žertovně nadsazenou sondu.
Užitečný průvodce právními předpisy v české i zahraniční kinematografii je přínosný také ve vysvětlování a komentování soudních sporů, které se točily kolem výroby českých filmů.
Pěkně vypravená publikace filmového kritika přináší portréty deseti současných artových filmařů. Klíčem k výběru byla kromě autorova obdivu k jejich dílu také skutečnost, že s nimi v uplynulých letech pořídil rozhovory.
Obsáhlý soubor shromažďuje více než padesát článků a studií slavného sémiotika napsaných za téměř šedesát let. Nad zobecňujícím teoretickým bádáním postupně převládají publicistické glosy a komentáře ke konkrétním dílům a jevům.
Kameraman Michal Hýbek byl sice téměř neznámým, ale důležitým svědkem disidentských a undergroundových aktivit v osmdesátých letech. Jeho amatérským filmům se věnuje důkladná monografie.
Profilový rozhovor s populárním francouzským komikem nijak zvlášť nevybočuje z obvyklého průměru tohoto druhu knih. Škoda, jen, že české nakladatelství knihu vydanou ve Francii v roce 2013 neaktualizovalo a nedoplnilo.
Spolu s premiérou filmu Šarlatán vychází také knižní verze osudů lidového léčitele Jana Mikoláška. Obě díla mají své kvality a paradoxně jdou občas tak trochu proti sobě.
Filmový režisér Pavel Juráček se ve vlastním Deníku (dosud vyšly tři části) stylizoval do role zásadového Umělce, ovšem Daňa Horáková, jedna z jeho manželek, zpřítomňuje jeho skutečnou tvář – sebestředného člověka, v němž háraly běsy pramenící z nenaplněné seberealizace a alkoholismu.
Adaptace románu Pera Pettersona se vyznačuje pozvolným, místy až statickým tempem. Vzpomínání na první citová a mravní dilemata raného mládí má elegický i zkoumavý charakter. Předchozí díla režiséra Molanda se však do povědomí diváků zapsala intenzivněji.
Monografie pozoruhodného nizozemského filmaře od českého filmového historika podrobně sleduje Verhoevenovy umělecké i komerční tvůrčí etapy. Dobře napsaná a pečlivě zdrojovaná publikace postrádá jen pregnantnější hodnocení.
Knihu o tom, jak se z Pixaru v devadesátých letech stalo slavné studio animovaných filmů, napsal sám jeho tehdejší ředitel. Na textu je to znát – pro autora je nejdůležitější zejména to, kolik snímky z Pixaru vydělaly.
