Je všeobecně známo, že Britové zaměstnaní v těžkém průmyslu zažili v 80. letech tvrdý náraz. Během deindustrializace za vlády Margaret Thatcherové raketově vzrostla nezaměstnanost a ponurné sociální důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1984 bylo ve Spojeném království bez práce 11,9 % lidí, což je vysoké číslo, ale celostátní ukazatel nezachycuje naprostý marasmus v oblastech, kde těžký průmysl převládal. V některých částech Glasgow evidovali v témže roce až 63% nezaměstnanost a řada indikátorů napovídá, že se z tohoto šoku západoskotská metropole dosud zcela nevzpamatovala. Dnes zde například zhruba 30 % dětí žije pod hranicí chudoby a do loňského roku si Glasgow drželo britské prvenství v nejnižší době dožití u mužů (u žen o něj stále nepřišlo).

Není tedy divu, že v 90. letech, kdy už je Železná lady pryč od válu a po ulicích města si to rázuje hrdina Douglase Stuarta „Mladej Mungo“, to tam stále není žádná selanka. Nezaměstnaná protestantská mládež válčí s katolickou, v náctiletém věku si pořizuje děti, dny vyplňuje drobnými krádežemi a prodejem drog. Rodiče se jim mezitím pozvolna upíjejí. Ne tak „Moma“, matka Munga Hamiltona a jeho sourozenců Hamishe a Jodie. Ta na to jde rychle. Někdy nechá nedospělé děti na dlouhé týdny o samotě, a tak žijí jen z Jodiiných odměn za brigádu v cukrárně a přemýšlejí, kdy je kvůli nezaplacenému nájmu vyhodí na ulici. Každý ze sourozenců Hamiltonových volí jiný způsob, jak se vyrovnat s nevalným osudem, který jim byl nadělen. Hamish volí již nastíněnou cestu za hranou zákona. Jodie a Mungo však vyčnívají, a mají tak silnější motivaci odejít z města a vést lepší život: Jodie je velmi chytrá a pracovitá a touží jít na vysokou, zatímco Mungo je homosexuál, což v glasgowské chudinské čtvrti může být až životu nebezpečné.

Radši pracuj rukama

Mladej Mungo navazuje na Stuartův debut Shuggie Baine (2020), jenž se odehrává o dekádu dříve a soustředí se na vztah dětského hrdiny k matce závislé na alkoholu. Jde tedy o velmi podobnou konstelaci jako v Mladém Mungovi, kde ale v centru dění stojí zrání dospívajícího hrdiny, které matka svou nefunkčností ztěžuje i usnadňuje. Mungo touží z Glasgow utéct, nejlépe ve společnosti své první lásky, katolíka Jamese, zároveň si ale neumí dost dobře představit, že matku opustí. Mimo jiné neví, čím by se živil, a na rozdíl od sestry se nejeví jako kdovíjaký intelektuál: „Francouzština mu zoufale nešla; v jeho podání zněla každá věta jako z úst nějakého manického koktala a představa, že něco tak obyčejného jako lžíce disponuje pohlavím, ho naplňovala úzkostí a touhou něco rozmlátit.“ (s. 87)

Zdůrazněme, že Stuartova druhá kniha je stejně jako její předchůdce výrazně autobiografická. Sám autor se na radu prakticky uvažujícího učitele vyučil pletařem, ale vypracoval se až na módního návrháře nejznámějších oděvních značek. Nicméně přiznává, že první knihu přečetl až v šestnácti. Skutečnost, že navzdory tomu dokázal vyrůst ve spisovatele, který za svůj první román obdržel Bookerovu cenu, mnohé vypovídá o formujícím vlivu prostředí, v němž člověk vyrůstá.

Exkluzivita skotských jezer

Rozpor mezi zodpovědností jedince a předurčeností okolním prostředím je koneckonců jednou ze základních otázek sociálního románu, na který Stuart navazuje. A ačkoli význam individuálního snažení neupozaďuje – ilustruje ho především na kontrastních figurách Jodie a Momy – chce nám v prvé řadě nastínit, že rodiště může představovat opravdu velmi výraznou determinantu. A jeho vykreslení, potažmo líčení různých rozměrů prostředí, je jednou ze Stuartových nejsilnějších stránek. V knize se střídají prostřihy ze dvou časových rovin: z výletu k jezeru, který Mungo podnikne se dvěma matčinými známými (členy anonymních alkoholiků), a Mungova dosavadního běžného života v Glasgow, jímž se jako červená nit vine sbližování s katolickým chovatelem holubů Jamesem. Společnost dvou alkoholiků je příšerná, ale Mungovi se na výletě zároveň otevírá jeho úzký svět a poprvé se ocitá v opravdové přírodě: „Mungo netušil, že obloha může hrát tolika odstíny – nebo tomu nikdy předtím nevěnoval pozornost. Dívá se vůbec někdo v Glasgow občas nahoru?“ Krásná příroda je skotským národním bohatstvím a přestože je zadarmo, ne všichni Skotové si jí mohou užívat rovným dílem. Podobné setkání s krásnem zažije Jodie na školním výletě do katedrály, kam ji matka výjimečně pustí, protože se tam neplatí vstupné.

V náruči násilí

Vrcholným momentem Stuartova líčení glasgowských ulic je pak „bitva“ mezi katolíky a protestanty, kterou autor pojednává ve svébytně středověkém duchu: „Na trávě se válely vykuchané pornočasopisy a nahatice s ústy dokořán a obličeji zkřivenými bolestí nebo rozkoší ležely rozmetané mezi troskami jako mrtvé vesničanky.“ Válkou gangů žije Mungův starší bratr Hamish, který s mladším bráškou počítá jako s jedním ze svých „vojáků“. Mungo se tak ocitá mezi mlýnskými kameny – má strach z bratra, před kterým nechce vypadat jako měkkota, a zároveň si to nechce rozházet se svým přítelem. James dá jasně najevo, že jestli se Mungo bude bitek účastnit, tak s ním končí.

V dělnickém Glasgow muži po generace počítali s tím, že jim slušnou obživu zajistí fyzická síla. Není tedy divu, že v době, kdy o tuto možnost do značné míry přišli, vládne ve městě velká míra násilí – Munga mlátí bratr, soused mlátí sousedku, venku se pravidelně řeže mládež, on i jeho sestra zažijí sexuální zneužití. Mungo je něžná duše, ale přesto se s násilím volky nevolky naučí zacházet, což mu nakonec zachrání život a otevře cestu ke svobodě.

V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout Stuartův uhrančivý jazyk, který v přímé řeči a vnitřních monolozích sociálně znevýhodněných hrdinů přechází mezi celou škálou hovorových poloh a je právě tak akorát prošpikován vhodně cílenými sprosťárnami. V ostatních pasážích zaujmou Stuartovy přesné, neotřelé příměry („Hlas měl plochý jako čerstvě položený asfalt“) a odzbrojující otevřenost. Není nic, co by neprozradil, hlavně co se týče tělesných vjemů a prožitků – řekne nám o všech zraněních z bitky s katolíky, ale také popíše, jak ukládal do postele nahou opilou matku, nebo banální, neromantické detaily ze schůzek s Jamesem (jako např. konzumace masa v těstíčku ve vaně). Český překlad Ester Žantovské dosahuje podle všeho podobných kvalit jako překlad Shuggieho Baina z pera Lenky Sobotové, která za něj obdržela cenu Magnesia Litera.

Mladej Mungo je velmi poutavý román o nesnázích dospívání, který dojme i pobaví, a je zároveň mnohovrstevnatou studií o plíživém vlivu chudoby na všechny oblasti života.